Anatomie státu

Murray N. Rothbard byl americký ekonom, filosof a politický teoretik, který se proslavil svými kontroverzními názory na ekonomii a politiku. Narodil se v roce 1926 v New Yorku a zemřel v roce 1995. Rothbard byl jedním z nejvýznamnějších představitelů rakouské ekonomické školy a zastával libertariánské názory.

Rothbard je autorem mnoha knih, mezi nimiž patří Anatomie státu, která se stala jedním z jeho nejznámějších děl. V této knize Rothbard kritizuje stát jako instituci, která omezuje svobodu jednotlivce a brání mu v plném rozvinutí jeho potenciálu.

Rothbard také napsal knihu Etika svobody, ve které se zabývá otázkou etiky a morálky v libertariánské společnosti. Další jeho důležitou knihou je Ekonomie státních zásahů, která se zaměřuje na ekonomickou teorii a analýzu trhu.

Rothbard byl také aktivním politickým teoretikem a zastával názory na mnoho kontroverzních témat, jako je například legalizace drog, zrušení daní a privatizace veřejných služeb. Jeho názory byly často kritizovány, ale zároveň měly velký vliv na libertariánské hnutí a politickou filosofii.

Murray N. Rothbard je dodnes považován za jednoho z nejvýznamnějších myslitelů libertariánského hnutí a jeho díla mají stále velký vliv na politické a ekonomické debaty.

Úvod

1. Vláda funguje na principu nátlaku, protože vybírá daně, aniž by poskytovala skutečnou protihodnotu.
2. Volný trh by mohl poskytnout to, co vláda, daleko lépe.
3. Vláda není „my“, jsou to jen politici v čele a slouží pouze svým zájmům.
4. Vláda potřebuje podporu lidí, aby je mohla dál okrádat.

Murray Rothbard byl americký ekonom rakouské ekonomické školy.

Je jedním z nejvýznamnějších a nejautoritativnějších hlasů libertariánského hnutí a také zakladatelem a předním teoretikem anarchokapitalismu.

Podrobněji se anarchokapitalismem zabývá ve své knize Manifest svobody.

Vláda, potažmo stát, funguje na principu nátlaku

Stát je organizace ve společnosti, která se snaží udržet si monopol na používání síly a násilí v dané územní oblasti; zejména je to jediná organizace ve společnosti, která nezískává své příjmy dobrovolnými příspěvky nebo platbami za poskytnuté služby, ale vynucováním.

Rothbard říká, že vláda není „my“.

Vláda v žádném smyslu nereprezentuje většinu lidí. 

A i kdyby „námi“ byla, stále není morálně a eticky legitimní rozhodovat ve jménu většiny, protože by to byl nátlak na menšinu.

Rothbard zachází do krajnosti, aby svůj názor ilustroval:

„I kdyby se 70 procent lidí rozhodlo vyvraždit zbývajících 30 procent, stále by to byla vražda a nejednalo by se o dobrovolnou sebevraždu ze strany vyvražděné menšiny.“

Na základě práce Franze Oppenheimera Rothbard tvrdí, že existují pouze dva způsoby, jak získat majetek:

1. Směnou bohatství,
2. Zmocněním se cizího zboží nebo poskytovaných služeb za použití síly a nátlaku.

Teď už asi víte, kam Rothbard řadí vládu. Vláda nic neprodukuje, ale přiživuje se na tvorbě hodnot svých občanů jako parazit.

Vláda potřebuje podporu většiny

Autor dále tvrdí, že aby mohla pokračovat ve své funkci, musí mít každá vláda (nikoliv pouze „demokratická“ vláda) podporu většiny svých poddaných. 

Je třeba poznamenat, že tato podpora nemusí být aktivním nadšením; může to být i pasivní rezignace na zdánlivě nevyhnutelný přirozený proces. Ale podpora ve smyslu určitého druhu přijetí to být musí.

Jak si tedy elity tuto podporu zajišťují?

Různými způsoby.

Jak si vláda zajišťuje podporu

Vláda má mnoho technik, jak si zajistit podporu, mimo jiné:

Zájmy byrokratů: malá třída lidí, kteří mají prospěch z vládních almužen a často pro vládu pracují.

Náboženství: zejména ve starých dobách byl král buď spolčen s náboženskými vůdci, nebo byl sám bohem.

Tradice: „to, jací jsme byli“, a úcta k historii a k našim předkům se stává způsobem, jak legitimizovat současnost a budoucnost.

Šíření strachu: vláda slouží jako ochrana proti invazním armádám a nájezdníkům.

Soudní systém: to, co je „ústavní“, se stává legitimním (viz níže).

„Nevyhnutelnost“: pokud se stát a vláda zdají být „nevyhnutelné“, pak lidé nikdy ani nepomyslí na svět bez státu, nebo jej přijmou s pasivní rezignací (tj.: „jistá je jen smrt a daně“).

Zavedení viny: Lidé se cítí provinile a a myslí si, že jsou chamtiví, protože usilují o individuální bohatství, aniž by „něco vraceli“.

Nacionalismus: politická manipulace spočívá ve spojení osobní identity lidí se státem. Když si lidé pletou svou identitu se „státem“, pak být dobrými občany znamená, že musí pro tento stát pracovat nebo mu poskytovat ochranu. A tak nakonec slouží politickým elitám ke své vlastní škodě

Intelektuálové: jsou nositeli veřejného mínění, šíří dezinformaci, že vláda je pro společnost nezbytná, aby poskytovala základní služby anebo zastavila zlo, a tak intelektuálové vládu podporují tím, že jí dodávají legitimitu. Patří mezi ně profesoři, autoři, řečníci atd.

Proč inteligence a soudnictví podporují stát

Stát potřebuje intelektuály, aby zajistili vládě legitimitu. Intelektuálové také potřebují stát, protože intelektuálové sami o sobě nemají dobré předpoklady k tomu, aby se uživili a vydělali peníze. Stát jim tedy nabízí práci a plat. A stává se z toho směna typu „peníze za podporu“.

Teoreticky je soudnictví a právní aparát ve většině demokratických zemí nezávislý na vládě.

Ve skutečnosti však soudy a soudci plní příkazy vlády. 

Rothbard tvrdí, že ústava vykládaná soudní mocí údajně nezávislou na ostatních složkách vlády ukládá vládě určitá omezení.

Limity ústavy však bývají stále rozšiřovány a soudní moc pak může dát razítko legitimity všemu, co schválí jako „ústavní“.

Stát přitom do značné míry přeměnil samotný soudní přezkum z omezujícího prostředku na další nástroj, který poskytuje ideologickou legitimitu vládním krokům. Jestliže je totiž soudní výrok o protiústavnosti mocným nástrojem kontroly vládní moci, explicitní verdikt o ústavnosti kroku je naopak mocnou zbraní pro podporu veřejného souhlasu se stále větší vládní mocí.

Stát upřednostňuje moc a sebezáchovu

Stát se bojí všeho, co omezuje jeho moc. Stát může být svržen pouze:

1. Válkou,

2. Revolucí.

Proto stát zaměřuje veškerou svou propagandu a úsilí na tyto dva problémy. Ve válce stát manipuluje lidi tak, aby věřili, že je třeba bojovat v zájmu sebeobrany. Proto jsou pro stát nejtěžšími zločiny odmítnutí boje nebo boj proti státu samotnému. Hypotézu, že stát má převážně zájem chránit sám sebe, nikoli své poddané, můžeme ověřit otázkou: Kterou kategorii zločinů stát stíhá a trestá nejintenzivněji – ty proti soukromým občanům, nebo ty proti sobě samému?

Nejzávažnějšími zločiny ve slovníku státu v rámci zákonů nejsou ve valné většině případů zásahy do práv soukromé osoby nebo jejího majetku, ale něco, co představuje nebezpečí pro jeho vlastní spokojenost, například zrada, dezerce vojáka k nepříteli, nepřihlášení se k odvodu, podvratná činnost a podvratné spiknutí, atentát na vládce a takové hospodářské zločiny proti státu, jako je padělání jeho peněz nebo vyhýbání se placení daně z příjmu. 

Nebo srovnejte míru horlivosti, s jakou stát stíhá člověka, který napadne policistu, s pozorností, kterou věnuje napadení běžného občana. Přesto je zvláštní, že to, že stát otevřeně upřednostňuje svou vlastní obranu před obranou veřejnosti, připadá málokomu v rozporu s jeho předpokládaným smyslem existence.

Rothbard popírá jakýkoli přínos vlády

Podle Rothbarda byl stát zrozen z podrobování a vykořisťování. Protože výroba musí vždy předcházet kořistnictví, svobodný trh předchází státu. Stát nikdy nevznikl na základě „společenské smlouvy“.

Jako správný anarchista vidí Rothbard stát jako donucovací prostředek, který působí proti lidské přirozenosti. Proto je jakákoli státem „posvěcená“ autorita nepřirozená, nelegitimní a donucovací. A je třeba proti ní bojovat. Rothbard nevidí ve vládě žádnou potenciální výhodu. 

Pokud Rothbarda posloucháte, uvědomíte si, že bez vlády na sebe vezmete mnohem více povinností.

Ale čas je omezený, takže s tím, jak budete přebírat více odpovědnosti, budete muset ztrácet více času přijímáním mnoha rozhodnutí, která právě teď přijímat nemusíme.