Americký lev

V televizním seriálu o americkém prezidentství Západní křídlo postavy každoročně slaví Den velkého bochníku sýra. Tento den připomíná prezidenta Andrewa Jacksona, který nechal do foyer Bílého domu přivézt dvoutunový blok sýra a vyzval veřejnost, aby přišla ochutnat. Nebyl to jen čas, kdy se občané mohli najíst, ale také příležitost klást prezidentovi otázky a sdílet s ním své názory. Tato anekdota o Jacksonovi je výmluvná.

Přestože je v moderní době ostře kritizován za to, že vlastnil otroky a krutě postupoval vůči původním obyvatelům Ameriky, za svého života byl nesmírně populární. Ve skutečnosti patřil k vůbec nejoblíbenějším prezidentům USA. Svoji politickou kariéru postavil na tom, že byl hlasem „obyčejného člověka“ a chránil jeho svobodu před zvláštními zájmy a korupcí – což byla tehdy revoluční myšlenka.

Ponořme se tedy do života sedmého prezidenta Spojených států a podívejme se, jakým způsobem vtiskl svou stopu nejvyššímu úřadu v zemi. V tomto shrnutí se dozvíte o Jacksonově sklonu vyzývat své protivníky na souboj, o tom, jak jednotka, kterou vedl, porazila početnější britské vojsko, a proč jeho práce s právem veta navždy změnila americkou politiku.

Andrew Jackson se narodil 15. března 1767 v malém městečku Waxhaw na hranici mezi Severní a Jižní Karolínou. Vyrůstal jen s jedním rodičem – krátce před jeho narozením nečekaně zemřel Jacksonův otec. Chudé dětství, které následovalo, nebylo nikdy snadné, přesto Jackson trávil mládí zápasením s přáteli a docházením na vyučování v místním presbyteriánském kostele.

Takto život plynul až do roku 1779, kdy do Waxhaw dorazila americká válka za nezávislost. Válka Jacksonův svět zdevastovala. Dříve než mu bylo patnáct, byla celá jeho nejbližší rodina mrtvá.

Nejprve přišel o starší bratry. Hugh padl v bitvě. Andrew a jeho další starší bratr Robert byli v roce 1781 zajati Brity a odvlečeni jako váleční zajatci. Krátce poté Robert onemocněl infekcí, z níž se už nikdy nevzpamatoval. Téhož roku Jacksonova matka, která byla v Charlestonu a starala se o dva nemocné synovce, také onemocněla a zemřela.

Jackson Waxhaw opustil a už se tam nikdy nevrátil. Přesto se už ve 21 letech stal známým právníkem a začal se ucházet o přízeň své budoucí manželky. V roce 1787 získal právnickou licenci a rychle si vybudoval pověst prudkého a divokého, ale zároveň charismatického muže. Během svého prvního soudního případu dokonce vyzval protistranu na souboj.

V roce 1788 se přestěhoval na tehdejší hranici Tennessee a spřátelil se s dobře zavedenou rodinou Donelsonových. Jejich dcera Rachel Donelsonová byla v té době v nešťastném manželství a Jackson byl rád, že ji může chránit před násilnickým manželem. Rachel nakonec požádala o rozvod a ještě předtím, než byl oficiálně dokončen, se na začátku roku 1791 provdala za Jacksona. Romantické gesto, že se vzali ještě před právní finalizací rozvodu, se však později stalo pro pár zdrojem vážných problémů.

Jackson a Rachel Donelsonová se znovu vzali v roce 1794, jakmile se vyjasnily zmatky kolem jejího rozvodu. Byli do sebe hluboce zamilovaní a Jackson se snažil za každou cenu chránit její čest, což ho občas přivádělo do násilných konfliktů.

Jackson byl obecně mimořádně loajální člověk, který byl ochoten velmi rychle sáhnout po zbrani proti komukoli, kdo by o jeho ženě nebo přátelích pronesl něco urážlivého. Tento sklon k násilí se projevil v roce 1803, kdy guvernér Tennessee John Sevier poznamenal, že Jackson, tehdy generál tennesseeské milice, měl poměr s manželkou jiného muže. Útok na jeho pověst vyústil v přestřelku na rušné ulici. Naštěstí tentokrát nikdo zraněn nebyl, i když kulka prolétla těsně kolem kolemjdoucího.

Krev však tekla v roce 1806, kdy muž z Nashvillu jménem Charles Dickinson pronesl hrubý komentář o Rachel. Jackson vyžadoval, aby byla věc vyřízena soubojem. Při vzdálenosti 24 stop nechal svého protivníka vystřelit jako prvního, přijal kulku do hrudi a teprve poté klidně zamířil a opětoval palbu. Dickinson byl na místě mrtev.

Nebyl to první případ, kdy byl Jackson postřelen. Pohraničí bylo nebezpečné místo a Jackson utrpěl střelné zranění levého ramene od muže jménem Jesse Benton poté, co se dostal do pouliční rvačky s jeho bratrem Tomem.

Jak si lze představit, podobné příběhy Jacksonovi budovaly pověst nebezpečného muže, ale jeho odkaz amerického hrdiny zpečetila až bitva o New Orleans. Během války v roce 1812 Jackson bránil Jih proti Britům. Při jedné příležitosti, právě u New Orleans, vedl armádu o 5 000 mužích k vítězství nad výrazně početnější britskou silou.

Vítězství si zajistil mimo jiné díky kontroverzní taktice: donutil městské představitele vyhlásit stanné právo, čímž si fakticky zajistil plnou kontrolu nad městem. Nakonec byla tato strategie úspěšná. Padlo pouze 13 Jacksonových vojáků a dalších 39 bylo zraněno.