Algebra štěstí

Algebra štěstí – to zní docela zajímavě, ale co to vlastně znamená? Vzpomeňte si na svá školní léta. Když jste poprvé začali probírat algebru v hodinách matematiky, pravděpodobně jste se setkali s rovnicemi obsahujícími písmena, například X + Y = 7. Těmto písmenům se říká proměnné – jsou to symboly, které představují neznámé hodnoty. V matematické algebře je vaším úkolem tyto neznámé dopočítat tak, aby jejich součet dal dané číslo, třeba právě 7.

Podobně je algebra štěstí o hledání proměnných, které se „sečtou“ v šťastný život – tedy život naplněný smyslem, láskou a úspěchem. Je tu ale jeden zásadní rozdíl: nejde o školní cvičení na pracovním listu, ale o základní výzvu lidské existence, která se odehrává na jevišti celého světa. A v sázce není známka, ale hodnota, dopad a radost z času, který tu na Zemi máte.

V tomto shrnutí se dozvíte o nevyhnutelných kompromisech mezi současným a budoucím štěstím, o často podceňovaných vlastnostech, které dělají dobrého zaměstnance i podnikatele, a také o tom, co ve skutečnosti znamená být „bohatý“.

Vraťme se ještě jednou do školních lavic a začněme krátkým kvízem. Pokud X + Y = 7, jaká je hodnota X? Záleží na tom, jakou hodnotu má Y. Víme, že součet je 7, takže čím vyšší je Y, tím nižší bude X – a naopak. Právě to je na algebře zajímavé: nezajímají nás jen jednotlivé proměnné, ale i vztahy mezi nimi. V tomto případě mají X a Y inverzní vztah.

Podobný princip platí i v algebře štěstí. Uvažujme další inverzní vztah: nechť X představuje rovnováhu mezi pracovním a osobním životem v rané dospělosti a Y totéž v pozdějších letech. I tady platí, že čím více máte jednoho, tím méně budete mít druhého – a naopak.

Proč? Pokud chcete dosáhnout profesního úspěchu a finanční stability, musíte předběhnout mnoho dalších mladých lidí, kteří se o totéž snaží. Jinak vás nechají daleko za sebou a pravděpodobně je už nikdy nedoženete. To ale znamená věnovat víc času a energie kariéře než jiným oblastem života, které tím pravděpodobně utrpí.

Autorův vlastní brzký úspěch v investičním bankovnictví a podnikání měl vysokou cenu: vypadávání vlasů, rozvod a pocit, že přišel o celé své dvacáté roky. Smyslem tohoto příběhu není tvrdit, že byste měli obětovat mládí kvůli pozdějším létům. Jde o to, že je potřeba si uvědomit kompromis mezi oběma obdobími – a vědomě se rozhodnout, zda a do jaké míry chcete jedno vyměnit za druhé.

Můžete se například rozhodnout pro uvolněnější, vyvážený životní styl v rané dospělosti, který vás v přítomném okamžiku může činit mnohem šťastnějšími než 80hodinové pracovní týdny vašich kariérně orientovaných vrstevníků. Pokud se ale vydáte touto cestou, měli byste počítat s tím, že to může později vést k nejistější finanční situaci. Ta pak může znamenat stresovější a méně vyvážený život, než jaký si budou užívat ti samí vrstevníci ve svých „zlatých letech“, až zpomalí pracovní tempo a odejdou do důchodu.

Na druhou stranu, oni zase přijdou o velkou část štěstí mezi dneškem a onou budoucností. Kompromis existuje vždy, ale volba je na vás – jen je důležité vědět, čeho se vzdáváte a co si vybíráte.

Než se rozhodnete obětovat svůj osobní život na oltář profesního úspěchu, stojí za to se na chvíli zastavit a zamyslet se nad tím, co přesně obětujete – především nad vztahy s přáteli a rodinou. Pokud pracujete 80 hodin týdně, nezbývá vám mnoho času ani energie na tyto vztahy, a ty tím nevyhnutelně trpí.

Možná vás napadne: nedají se tyto vztahy prostě na čas „odložit“ a vrátit se k nim později, třeba až v důchodu? Není to tak jednoduché. V algebře štěstí platí logika oběti pro vztahy stejně jako pro úspěch. A stejně jako u úspěchu platí, že čím více či méně času a energie do přátel a rodiny investujete dnes, tím více či méně se vám od nich vrátí v budoucnu.

Na jednom konci spektra můžete být posedlí úspěchem a během celé kariéry své přátele a rodinu prakticky ignorovat. A teď si představte, že vás na začátku šedesátky postihne nevyléčitelná nemoc a ocitnete se na smrtelné posteli. Kdo bude stát u vás? Pravděpodobně nikdo, kromě občasného lékaře a sestry. Je docela možné, že nakonec zemřete sami.

Na opačném konci si představte, že jste po celý dospělý život byli milujícím, pečujícím partnerem, rodičem a/nebo přítelem. Přinášeli jste druhým radost a dávali jim jasně najevo, že pro vás opravdu něco znamenají. Pro svou nejbližší rodinu jste nebyli jen „živitel“, ale i zdroj zajímavých rozhovorů, nezapomenutelných výletů, napínavých her a poutavých pohádek na dobrou noc.

Pokud jste pro svou rodinu a přátele takovým obětavým a radost přinášejícím člověkem, je samozřejmé, že s vámi budou chtít být i v posledních dnech vašeho života. Zkuste si proto položit otázku: pokud bych pokračoval ve svém současném životním stylu, kdo by přišel k mé smrtelné posteli?

Může se zdát, že je to příliš vzdálená a ponurá úvaha, ale je to užitečné cvičení pro zhodnocení kvality života, který žijete právě teď. Pokud je odpověď „nikdo“, je to signál, že váš současný život trpí nedostatkem rodinné lásky a přátelství. A to zároveň znamená vážný deficit štěstí, protože vztahy jsou jedním z našich největších zdrojů radosti. Právě jim se budeme podrobněji věnovat v následující části.