Alexandr Veliký

Alexandr Veliký patří k nemnoha antickým Řekům, jejichž jméno dokáže vyjmenovat většina lidí. Možná jste viděli film o jeho životě nebo na něj narazili v nějaké debatě. Ale víte o něm doopravdy něco? A proč byl tak výjimečný?

V době Alexandrově smrti bylo jeho impérium největší, jaké svět do té doby poznal. I podle dnešních měřítek je rozsah území, které dokázal dobýt – od Makedonie v Evropě až po dnešní Afghánistán – ohromující. Tento úspěch z něj učinil archetyp dobyvatelského krále.

Podíváme se na okolnosti, které tohoto krále a jeho říši zrodily, a budeme ho následovat na cestě plné dobrodružství, jež by proslavila kohokoli. V tomto shrnutí zjistíte, jaký význam měla bitva u Issu v Alexandrově tažení proti Persii, proč jeho pobyt v Egyptě navždy změnil jeho život a jak Alexandrův výboj zásadně ovlivnil pozdější šíření křesťanství.

Alexandr se narodil roku 356 př. n. l. v severní části Řecka, v oblasti zvané Makedonie. Jeho otec, Filip II. Makedonský, byl proslulý dobyvatel, kterému se podařilo podřídit si téměř všechny řecké státy. Ačkoli byl impozantní otcovskou autoritou, brzy si uvědomil mimořádný talent svého syna.

Jednoho dne mu obchodník s koňmi nabídl neobyčejně majestátního hřebce za velmi vysokou cenu. Kůň byl však pověstný tím, že je nezkrotitelný, a Filip proto nabídku odmítl. Mladý Alexandr, tehdy asi třináctiletý, se však vložil do hovoru a naléhal na otce, aby takovou příležitost nepropásl. Jeho veřejný výbuch Filipa rozčílil, ten ale navrhl dohodu: pokud se Alexandr na koně dokáže posadit, koupí ho.

Alexandr byl velmi bystrý a všiml si, že kůň je nervózní hlavně tehdy, když vidí svůj stín. Prostě ho tedy obrátil čelem ke slunci, počkal, až se zvíře uklidní, a pak na něj obratně nasedl. Kůň dostal jméno Bukefalos a stal se jedním z nejslavnějších zvířat v dějinách. Všichni, včetně Filipa, byli ohromeni. Filip hrdě prohlásil: „Můj synu, musíš hledat království, které je ti rovno – Makedonie je pro tebe příliš malá!“

Filipova hrdost však dlouho nevydržela. Alexandrův rostoucí talent a úspěchy začaly být pro otce čím dál větší hrozbou. Když Alexandr Filipa překonal i na bojišti, měl toho král dost a začal se snažit omezit synovu rostoucí popularitu.

Jako trest se Filip rozvedl s Alexandrovou matkou Olympiadou a rychle se znovu oženil. Aby však udržel zdání klidu, pozval Alexandra i jeho matku na svatební hostinu, kde si všichni podle zvyku dopřávali velké množství vína. Když jeden z hostů pronesl přípitek na šťastný pár a na naději na nového dědice, Alexandr v opileckém vzteku hodil svůj pohár přes stůl. Filip tasil meč, ale s břichem plným vína zakopl a zhroutil se na zem.

Aby se vyhnuli dalšímu konfliktu, Alexandr s matkou uprchli do její rodné země v horském Epiru. Naštěstí se brzy podařilo dosáhnout smíru a oba se vrátili zpět.

Méně než rok po Alexandrově návratu byl Filip zavražděn a Alexandr brzy poté uchvátil makedonský trůn: zbavil se svých rivalů a získal si armádu silnou a přesvědčivou rétorikou. Je pozoruhodné, že svou ambiciózní vládu zahájil ve věku pouhých dvaceti let.

Toužil po slávě a snil o tom, že naváže tam, kde jeho otec skončil. To znamenalo vpadnout do Persie a ukončit její vměšování do řeckých záležitostí. Nejprve však musel vyřešit problémy doma: některé jižní řecké státy se bouřily a bylo třeba je rychle pacifikovat.

Zvlášť vzdorovitým městem byly Théby, jejichž vůdce označil Alexandra za tyrana. Aby dal ostatním výstražný příklad a odradil je od podobných nápadů, nechal Alexandr Théby zničit a při dobývání města padlo asi 6 000 Thébánů. Tato brutalita měla zamýšlený účinek – ostatní řecká města se myšlenky na vzpouru rychle vzdala.

Když měl Řecko pod kontrolou, mohl se Alexandr konečně vydat na vojenské tažení proti Persii. Na jaře roku 334 př. n. l. opustil Makedonii v čele obrovské armády. V květnu svedl svou první velkou bitvu s Peršany u řeky Granikos poblíž Tróje.

V této bitvě se naplno projevil Alexandrův talent pro vojenskou strategii. Jeho nejzkušenější generál Parmenión mu radil, aby na tomto bojišti neútočil, protože řeka by mohla rozbít těsné šiky jeho vojska. Alexandr však dokázal situaci obrátit ve svůj prospěch. Přestože Peršané zpočátku získali převahu, Alexandr nakonec zvítězil tím, že na nepřítele zaútočil ze dvou stran dvěma křídly jízdy. Po tomto brilantním manévru osobně zabil syna perského krále a Peršanům nezbylo než se stáhnout.