Agentka Sonja

Pro přátele a sousedy v Oxfordshiru v Anglii byla známá jako paní Burtonová, manželka a matka, která pekla vynikající scones. Během druhé světové války, stejně jako mnozí jiní, přispívala k válečnému úsilí: nakupovala na potravinové lístky a pěstovala zeleninu na zahradě. Zároveň se však stala jednou z nejvýznamnějších a nejznámějších špionek v dějinách.

Skutečné jméno paní Burtonové bylo Ursula Kuczynski a její sovětské krycí jméno znělo Sonja. Od 30. let až do počátku 50. let pracovala jako agentka sovětské rozvědky. V jejích řadách postupně stoupala, až nakonec předávala do Moskvy jaderná tajemství a řídila sofistikovanou špionážní síť v Berlíně, která přispěla k pádu nacistů.

Jak ukazují následující kapitoly, Ursula vedla jeden z nejpozoruhodnějších dvojích životů dvacátého století a její životopis připomíná spíše špionážní thriller než skutečný příběh. V tomto shrnutí se dozvíte, jak byla Ursula ve 30. letech naverbována jako sovětská špionka, kdo se podílel na jejím plánu atentátu na Hitlera a proč by právě ona mohla být ženou, která odstartovala studenou válku.

Ursula Kuczynski se narodila roku 1907 v Berlíně do bohaté, intelektuálně založené židovské rodiny. Do společenského okruhu Kuczynských patřily významné osobnosti, například marxista Karl Liebknecht. I samotní Kuczynští byli levicově orientovaní. V teorii odsuzovali fašismus a podporovali socialismus a práva pracujících.

Ursula se však nezajímala jen o socialistickou teorii, ale především o politickou praxi. Měla vášeň pro aktivismus. Už v sedmnácti letech vstoupila do komunistické strany. Klíčové poselství této kapitoly zní: dříve než se stala špionkou, byla Ursula Kuczynski oddanou komunistkou.

Jako mladá žena rozdávala z vozíku komunistickou literaturu a organizovala demonstrace. Dokonce se naučila zacházet se zbraněmi pro revoluci, o níž byla ona i její soudruzi přesvědčeni, že brzy přijde. Její život se ale netočil jen kolem politiky. Seznámila se a zamilovala do architekta Rudiho Hamburgera, který byl sice levicově smýšlející, ale nebyl komunistou.

V roce 1930 přijal Rudi práci v Šanghaji. Ursula se rozhodla odjet s ním. Tehdy byla Čína ovládána nacionalistickou stranou Kuomintang v čele s Čankajškem, ale čínské komunistické hnutí sílilo – a Ursula toužila zapojit se do komunistického boje i tam.

To se však ukázalo být těžší, než čekala. Expatriantská společnost v Šanghaji byla dusná a uzavřená. Od ženy z vyšší třídy se očekávalo, že bude chodit na zahradní čaje a společenské večírky, ne že se bude stýkat s politickými revolucionáři. Přesto se s jednou takovou osobností seznámila.

Agnes Smedleyová byla novinářka, socialistka a – jak se Ursula později dozvěděla – také špionka. Seznámily se u drinku v luxusním šanghajském hotelu Cathay a Agnes v Ursule okamžitě rozpoznala něco výjimečného. Řekla jí, aby brzy očekávala návštěvu.

Tři týdny po jejich prvním setkání navštívil Ursulu doma muž, který se představil jako Richard Johnson. Ve skutečnosti šlo o Richarda Sorgeho, nejvýše postaveného sovětského agenta v Číně. Sorge věděl, že Ursula je komunistka, a přímo se jí zeptal, zda je připravena podpořit čínské soudruhy v jejich revoluci. Ursula bez váhání souhlasila.

Sorge se pak zeptal, zda může její byt používat jako konspirační byt. Když byl Rudi v práci, Ursula hlídala u dveří, zatímco Sorge uvnitř vedl schůzky s revolucionáři.

Krátce po prvním setkání se Sorgem Ursula porodila syna, kterému dali jméno Michael. Ursula i Rudi byli nadšení. Když se na novorozeně přišel podívat i Richard Sorge, byl rovněž potěšen – Michael totiž poskytoval Ursuliným ilegálním aktivitám dokonalé krytí. Kdo by podezíral elegantní, jemnou matku z vyšší třídy, že pomáhá a podporuje Sověty?

Richard Sorge byl okouzlující, charismatický a proslulý svůdník. Bylo téměř nevyhnutelné, že se z Richarda a Ursuly brzy stanou nejen spolupracovníci, ale i milenci. S rostoucí intimitou rostla i vzájemná důvěra.

Richard Ursulu uvedl do svého okruhu a ona brzy začala přenášet zprávy mezi agenty, sepisovat zpravodajské hlášení z informací, které shromáždil, a využívat své kontakty ve vyšších společenských kruzích šanghajských cizinců k získávání užitečných informací, jež mohl Sorge předávat do Moskvy. V jeho depeších dostala Ursula krycí jméno Sonja.

Klíčová zpráva této kapitoly: Ursula, manželka a matka, se krok za krokem měnila v Sonju, tajnou agentku.

Několik měsíců po jejich seznámení požádal Richard Ursulu, aby ukryla čínského soudruha, který prchal před úřady. Byla to těžká zkouška – aby mohla uprchlíka ubytovat doma, musela se svěřit Rudimu. Ten nebyl nadšený, když zjistil, že je jeho žena zapletena do sovětské špionážní sítě, ale jako komunista chápal, o jakou věc jde. Neochotně souhlasil, jejich manželství však tímto okamžikem utrpělo trvalou trhlinu.

Krátce nato skončil i Ursulin vztah s Richardem. V prosinci 1932 obdržela Ursula od Sorgeho telefonát: byl povolán zpět do Moskvy. Už se nikdy nesetkali. Přesto Richard dál zásadně ovlivňoval její život.

Krátce po jeho náhlém odjezdu byla Ursula pozvána do Moskvy na půlroční pobyt – Sorge ji doporučil k dalšímu výcviku. Šlo o mimořádnou příležitost, ale i o velkou oběť: Ursula musela nechat malého Michaela u prarodičů, zatímco Rudi zůstal v Šanghaji. Přesto se rozhodla příležitost využít a absolvovat školení sovětské špionky.

Byla vyslána do výcvikového střediska ve vsi Vorobjovo nedaleko Moskvy. Tam vystupovala výhradně pod svým krycím jménem Sonja. Učila se morseovku, boj zblízka, obsluhu krátkovlnného rádia, práci s výbušninami a další špionážní dovednosti. Také složila přísahu, že bude pod hrozbou smrti věrná sovětské republice.

Po skončení výcviku byla přidělena na svou první misi do města Mukden v Mandžusku, čínské provincie okupované Japonskem. Sonja měla navázat kontakt s čínským odbojem a poskytovat mu sovětskou literaturu a další prostředky na podporu boje. Měla cestovat v utajení s dalším agentem, Johannem Patrou, krycím jménem Ernst.

Přijala tuto misi? Ano – s jednou podmínkou. Trvala na tom, že si s sebou vezme i syna Michaela.