Zisk

Dnes je velké množství pracovníků nemotivovaných. Do práce nechodí proto, že by chtěli, ale proto, že potřebují peníze. Samotná práce je pro ně jen úmorným prostředkem k finančnímu cíli.

Tyto úryvky zkoumají, proč jsou tito pracovníci tak nemotivovaní. Často jde o otázku falešných přesvědčení. Máme tendenci si myslet, že určité výhody – například štědrá výplata – budou stačit k tomu, abychom byli motivovaní pracovat tvrdě. Nakonec si ale uvědomíme, že jiné věci – třeba smysl práce, kterou vykonáváme – jsou mnohem důležitější.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak je možné pracovat 18 hodin denně, aniž byste ztratili iluze; že budování životního projektu není až tak odlišné od stavění domu z Lega; a proč se vyplatí vynaložit úsilí na jakýkoli projekt, do kterého jste zapojeni.

Každý den se probudíte, připravíte děti do školy, uvaříte snídani a vyrazíte do práce. Opakování takto nabité rutiny týden co týden, rok co rok, může být náročné – a je zřejmé, že motivace je klíčem k tomu, abyste vydrželi.

Co ale vlastně motivace je? Cynik by mohl říct, že jediným důvodem, proč se někdo do něčeho pustí, jsou peníze. To má ale k pravdě daleko.

Zvažte tento příklad: matka říká své dceři: „Každý týden ti přidám pět dolarů na kapesné, pokud vyneseš odpadky.“ Je těch pět dolarů opravdu jediným důvodem, proč dcera vynáší rodinný odpad? Pravděpodobně ne.

Ve skutečnosti je motivace složitý proces, který ovlivňuje řada faktorů, jako je štěstí, úspěch, hrdost, naplnění a mnoho dalších. Abyste pochopili, jak komplexní motivace je, zkuste se zamyslet nad tím, proč pracujete ve své současné práci. Je to opravdu jen kvůli penězům? (Pokud ano, možná by stálo za to své povolání přehodnotit!)

Lidé jsou ve skutečnosti motivováni mnoha věcmi – a na prvním místě mezi nimi je smysl. Vezměme si mladou módní návrhářku, která se snaží prosadit a dělá vše sama: od návrhu oděvu přes tvorbu střihu až po šití finálního produktu. Pracuje 18 hodin denně a je vystresovaná až na hranici svých možností, ale vydrží to, protože pro ni má tato práce hluboký smysl.

Smysl je tedy zásadní. Není to však totéž co štěstí. Lidé tyto dva pojmy často zaměňují a na základě této záměny docházejí k mylným závěrům. Smysluplná práce může být nesmírně obtížná a nepříjemná. Lidé se nepouštějí do nesnesitelně náročných a bolestivých úkolů proto, že je dělají šťastnými; dělají to proto, že pro ně mají tyto úkoly význam.

Nedomnívejte se tedy, že štěstí je cestou k motivaci. Příklad: pít piña coladu na pláži zní skvěle a možná byste to chtěli dělat právě teď, ale byli byste šťastní, kdybyste to dělali každý den? Velmi rychle by vás to omrzelo, protože jde o relativně bezvýznamnou činnost.

Pokud tedy štěstí není tím, co vytváří smysl, co to je? Pro většinu lidí smysl vychází z pocitu, že přispívají k něčemu většímu než jsou oni sami. V následujících kapitolách se dozvíte, jak tuto znalost využít k motivaci sebe sama.

Slyšeli jste někdy o řeckém mýtu o Sisyfovi? Sisyfos byl arogantní a mazaný král a bohové, zděšení jeho podvody, se rozhodli ho potrestat. Uložili mu, aby navždy vykonával nemožný úkol: musel tlačit obrovský kámen na vrchol hory – kámen, který se vždy znovu skutálel dolů, jakmile se dostal na vrchol.

Naštěstí nejsme všichni odsouzeni k takovému opakujícímu se osudu. V reálném životě nemusíme donekonečna dřít na nedosažitelných cílech. Ve skutečnosti většina z nás po nějaké době přestane vykonávat úkol, který se zdá být bez cíle – prostě to vzdáme.

Zvažte experiment, který autor provedl s inženýry. Bylo jim řečeno, aby postavili něco z Lego Bionicle – řady stavebnic navržených k vytváření robotů s konkrétní osobností a příběhem, podobně jako postavy z komiksů. Polovina inženýrů byla z aktivity nadšená, zatímco druhou polovinu vůbec nezajímala.

Jakmile inženýři úkol dokončili, autor všechny hotové roboty před nimi rozebral. Poté je požádal, aby postavili dalšího robota. Po několika kolech takového postupu se obě skupiny inženýrů – jak ti, kteří projekt milovali, tak ti, kteří ho nesnášeli – prostě vzdaly. V aktivitě neviděli žádný smysl.

Naopak vykonávání činnosti, která přináší pocit úspěchu, je nesmírně motivující. Aby to autor doložil, provedl stejný experiment s jinou skupinou, která byla opět rozdělena na lidi, kteří milovali práci s Legem, a ty, kteří z ní tak nadšení nebyli. Tentokrát však autor roboty nerozebíral. Místo toho je po dokončení jednoduše požádal, aby postavili něco dalšího.

Zatímco inženýři, kteří Lego neměli rádi, skončili po několika kolech, ti, kteří si proces užívali, pokračovali mnohem déle – i oni se ale nakonec zastavili. To ukazuje, že bez ohledu na to, jak moc něco milujete, přestanete to dělat, pokud ztratíte pocit úspěchu.

Úspěch je tedy klíčem k motivaci. Není to však jediný faktor, který nás pohání. Nyní se podíváme na další velké zdroje motivace: pocit vlastnictví a vynaložené úsilí.