Ženy, které milují příliš

Proč se některé ženy tak snadno upínají na emocionálně nedostupné muže? Ať už jde o téměř alkoholika, který se víc zajímá o láhev než o svou partnerku, nebo o ženatého muže, který své milence slibuje celý svět, ale svou ženu nikdy neopustí – zdá se, že poškození a nezávazní partneři mají na některé ženy téměř magnetický vliv.

Co se ale skrývá za potřebou získat muže, který zjevně nemá velký zájem? Je lákavé tyto nezdravé vztahové vzorce jednoduše připsat na vrub špatného rozhodování nebo smůly, skutečnost je však mnohem znepokojivější – a zároveň může být i osvobozující.

Vydejme se společně na cestu k odhalení temných kořenů ženské nejistoty. Na základě reálných kazuistik z terapeutické praxe 80. let i působivých vlastních postřehů autorky se podíváme na to, co některé ženy žene k bolestné posedlosti těmi nejnevhodnějšími muži. Budeme zkoumat vše od dětství přes sexualitu až po manželství a zjistíme, proč některé ženy trpí „nemocí přílišné lásky“ – a jak se z této nejzáludnější formy milostné závislosti můžeme uzdravit.

Čtěte dál a dozvíte se:

• proč mají špatné partnerské vztahy v dospělosti své kořeny v dětských zkušenostech,
• co spojuje zneužívání návykových látek a „špatné“ muže,
• a jak se můžete postupně osvobodit od svých vztahových nejistot.

Když se devětadvacetiletá studentka práv Jill seznámila s Randym, pohledným právníkem, okamžitě si padli do oka. O sedm dní později u ní přespal a oficiálně začali dlouhodobý vztah na dálku. Už na konci prvního týdne se ale začaly objevovat první problémy.

Po jejich prvním vášnivém společném víkendu Randy odešel z Jillina bytu a odletěl domů. Sotva však vešel do svého bytu, začal mu zvonit telefon. Volala Jill. Chtěla vědět, jestli dorazil v pořádku – měla strach z jeho dlouhého letu.

Brzy už Jill nedokázala vydržet jedinou noc, aniž by s Randym mluvila. I když se dohodli, že si budou volat střídavě, Randy často večer nezavolal. Kdykoli se to stalo, Jill začala být neklidná a dřív, než si to vůbec uvědomila, volala mu sama.

Jak jejich vztah pokračoval, Jill se ze všech sil snažila přimět ho k závazku. Randy jí opakovaně říkal, že pokud na něj bude tlačit, odejde. Jill si to však vyložila tak, že se musí snažit ještě víc. Brzy se ocitla v roli jeho terapeutky – pomáhala mu „vyjasnit si pocity“. Randyho odpověď byla stále stejná: pořád tvrdil, že neví, co chce.

Jill to ale nedokázala přijmout. Byla přesvědčená, že když se bude víc snažit, nakonec si jeho srdce získá. Letěla za ním přes půl země, aby s ním strávila víkend. A Randy? Celý víkend zíral na televizi, pil a většinu času ji ignoroval.

Jillino chování vůči Randymu je učebnicovým příkladem ženy, která miluje příliš. Když mluvíme o ženách, které milují příliš, máme na mysli ženy, jež si k muži vytvoří posedlý, závislostní cit a tuto posedlost si pletou s láskou. Ženy jako Jill pak nechávají tuto „lásku“ ovládat své chování i emoce. Stačí si vzpomenout na její nutkavé noční telefonáty.

I když si tyto ženy uvědomují, že jejich obsesivní chování má negativní dopad na jejich psychickou pohodu, nedokážou s ním přestat. Jinými slovy: i když Jill bolelo, když od Randyho znovu a znovu slyšela, že si není jistý, co chce, a trápila ji jeho lhostejnost, stejně se od něj nedokázala odpoutat.

Ženy jako Jill – která byla jednou z mnoha zoufalých klientek autorky – spojuje jedno: zaměňují pocity lásky s pocity bolesti a mylně věří, že čím víc „láska“ bolí, tím je opravdovější.

Jaký muž se stává objektem tak intenzivní pozornosti, oddanosti a posedlosti? Mohli bychom si myslet, že musí být výjimečně hezký, chytrý nebo jinak mimořádně přitažlivý. Muži, kteří jsou „milováni příliš“, však často nesplňují žádné z těchto kritérií.

Obvykle mají společný jen jeden na první pohled nenápadný rys: jsou emocionálně nedostupní. Ženy, které milují příliš, typicky přitahují muži, kteří jsou citově chladní, vzdálení a neschopní navázat skutečně hluboký vztah.

To bohužel často znamená, že tito muži jsou sami nějakým způsobem dysfunkční. Mnoho z nich je v době, kdy posedlost ženy začíná, ženatých. Proč se tedy upínat právě k ženatému muži? Jednoduše proto, že je z definice nedostupný.

Ještě znepokojivější je, že ženy, které milují příliš, často zaměřují svou pozornost na muže závislé na alkoholu nebo drogách. Proč? Protože i závislí muži jsou emocionálně nedostupní – většinu své energie věnují své závislosti a na smysluplný vztah jim nezbývá kapacita.

Proč si tedy ženy, které milují příliš, znovu a znovu vybírají tak nevhodné partnery? Tragicky často proto, že odpověď leží v jejich dětství. Terapeutická praxe autorky, která pomohla stovkám takových žen, přináší stále stejný smutný příběh.

Typicky tyto ženy vyrůstaly s otcem, který jen zřídka – pokud vůbec – vyjadřoval lásku nebo náklonnost. Jedna žena například uvedla, že od otce slyšela „mám tě rád“ jen jednou, a to ještě poté, co ho o to výslovně požádala – bylo jí tehdy už osmnáct. Vyrostla tedy bez jistoty, zda na ní otci vůbec záleželo.

V dospělosti v sobě tyto ženy nesou nevyřešené pochybnosti o tom, zda je otec kdy miloval. A tak procházejí svým milostným životem a neustále vyhledávají muže, kteří vykazují stejnou citovou chladnost či nedostupnost jako jejich otcové.

Proč? Protože v hloubi duše doufají, že napraví to, co bylo v jejich dětství tak bolestně špatně. Věří, že když si najdou emocionálně nedostupného muže a zcela se mu oddají, nakonec si získají jeho náklonnost – a tím si konečně dokážou, že jsou hodny lásky, kterou jim otec po celá léta odpíral.