Biografie na dobrou noc: Já

Biografie na dobrou noc jsou nejlepší, když se poslouchají. Zkuste audioverzi, abyste zažili plný zážitek!

Elton John je ikona. Po celá desetiletí se drží na vrcholu hitparád a vyprodává stadiony po celém světě. Jak se z obyčejného kluka z dělnické třídy stala taková hvězda? Elton žil život plný příběhů a tajemství. Je to opravdu pozoruhodná cesta. Tak se uvolněte, pohodlně se usaďte a pojďme společně objevit skrytý život „raketového muže“.

V roce 1947 se Elton John narodil v dělnické čtvrti severního Londýna. Jeho otec Stanley sloužil v Královském letectvu a často býval pryč z domova. Malý Elton proto trávil většinu času se svou matkou Sheilou a babičkou.

Dětství nebylo šťastné. Sheila měla strašnou povahu – bez varování vybuchla a zdálo se, že si neustále hledá důvod k hádce. Elton byl pravidelně terčem jejího hněvu, a tak se bál jí i jejích nálad. Jeho otec, když byl doma, na tom nebyl o nic lépe. Elton byl trestán za všechno – od toho, jak si sundával školní sako, až po to, jak jedl celer. Nikdy nic neudělal správně.

Sheila a Stanley se také neustále hádali. Nakonec se rozvedli, když bylo Eltonovi jedenáct.

Eltonovo dětství bylo plné smutku, ale také hudby. Když mu bylo devět let, hudba mu převrátila svět naruby. Stál v místním holičství a v časopise zahlédl fotografii. Byl na ní Elvis Presley. Kdo to byl? Vypadal jako mimozemšťan! Nikdo se na londýnském předměstí takhle neobléká ani nepózuje.

Když se jeho matka vrátila domů s Elvisovou novou deskou „Heartbreak Hotel“, Elton měl pocit, že zní jako mimozemšťan taky – ale v tom nejlepším slova smyslu. Od té chvíle se zamiloval do rock’n’rollu.

Už od útlého věku bylo jasné, že Elton John má hudební talent. Opravdu velký talent. Rodina si pamatuje, že dokázal po pouhém poslechu zazpívat melodii písně a pak ji zahrát na klavír. Možná si řeknete, že to není nic výjimečného – spousta lidí umí hrát na klavír. Jenže Elton tohle dokázal už ve třech letech.

Jeho hudební schopnosti ho nakonec dostaly na Královskou akademii hudby. Akademie byla prestižní instituce a jedenáctiletý Elton tam musel složit náročné přijímací zkoušky, které úspěšně zvládl. Každou sobotu trávil ráno na akademii, kde cvičil a rozvíjel své dovednosti.

Byl tu ale jeden problém: na akademii se vyučovala pouze klasická hudba. Cokoli jiného bylo zakázané. Elton však chtěl hrát rock’n’roll, ne stát se klasickým hudebníkem. A tak pro něj hodiny na akademii – jakkoli prestižní – začaly být nudné. Elton je postupně začal zanedbávat. Někdy místo výuky celé dopoledne jezdil metrem, četl časopisy a snil o tom, jak hraje rock’n’roll místo Mozarta a Beethovena.

Eltonovi bylo patnáct, když dostal svou první placenou hudební práci. Jeho nevlastní otec mu zajistil pravidelné hraní v hotelu Northwood Hills – v drsném místním pubu. Mohl si občas zahrát trochu rock’n’rollu, ale většinou hrál staré anglické pijácké písničky – přesně to, co štamgasti chtěli slyšet.

Někdy – vlastně většinou – se publikum chovalo dost divoce. Po pár pivech se rozpoutaly bitky: létaly sklenice a převracely se stoly. Aby se vyhnul chaosu, musel Elton občas vyskočit nejbližším oknem. Ke klavíru se vracel, až když se rvačky uklidnily.

Práce byla těžká, ale na patnáctiletého kluka docela dobře placená. Dostával libru za večer, ale s dýšky si mohl vydělat až 15 liber týdně. A byla to skvělá škola hraní před hlučným a nevděčným publikem.

Když mu bylo sedmnáct, Elton opustil školu a přidal se ke kapele Bluesology. Kapela trávila většinu času na cestách a hrála na různých místech po celém Spojeném království. Měla jen malý úspěch. Vydali dva singly, které Elton napsal – „Come Back Baby“ a „Mr. Frantic“ – ale žádný z nich se skutečným hitem nestal.

S Bluesology si Elton příliš nevydělal. Aby se uživil, začal pracovat jako studiový hudebník. Být studiovým hudebníkem znamenalo chodit do studia a nahrávat laciné coververze aktuálních popových hitů.

Práce byla často komická. Jednou byl Elton požádán, aby nazpíval verzi písně „Young, Gifted and Black“, což příliš nefungovalo ve chvíli, kdy ji zpíval bílý kluk z londýnského předměstí. Jindy musel napodobit vysoký hlas Robina Gibba z Bee Gees. Jediný způsob, jak Elton takového tónu dosáhl, byl ten, že se při zpěvu málem udusil.

Přesto to byla stabilní práce a Elton si užíval atmosféru ve studiích i společnost ostatních hudebníků.

V roce 1967 se Eltonovi konečně naskytla šance. Byl pozván na konkurz pro hudební label. Mělo to být zahájení jeho vzestupu ke slávě – ale ne tak, jak byste čekali. Konkurz naprosto propadl. Když se už Elton chystal studio opustit, jeden hudební manažer mu podal obálku. Uvnitř byly texty písní od nadějného textaře jménem Bernie Taupin. Obsah té obálky změnil Eltonovi život.

Bernie Taupin byl začínající textař. A stejně jako stovky dalších, poslal část své práce na nahrávací společnost v marné naději, že si ji někdo – kdokoli – přečte a zalíbí se mu. Taupin měl štěstí, že jeho texty četl právě Elton John. A Elton měl štěstí, že mu manažer dal do ruky zrovna Taupinovu obálku, a ne někoho jiného.

Eltona Taupinovy texty fascinovaly. Jeho slova byla zvláštní, snová a znepokojivá, plná emocionální hloubky. Rozhodně byla mnohem lepší než cokoli, co Elton do té doby napsal sám.

Elton a Taupin se rozhodli setkat osobně. Taupin na Eltona zapůsobil – byl pohledný a působil sofistikovaně. Rozhodli se, že svému partnerství dají šanci, a dokonce spolu začali bydlet. Taupin psal texty na psacím stroji a pak je předával Eltonovi, který k nim skládal hudbu.

Zpočátku se jim ale nedařilo. Po měsících snažení a neúspěšných pokusů prosadit se byli nuceni přestěhovat se k Eltonově matce. Sdíleli Eltonův dětský pokoj a spali na palandě.

Samozřejmě si to tehdy neuvědomovali, ale šlo o skromné začátky hudebního partnerství, které trvá už přes padesát let a přineslo desítky hitových alb.

Okamžik, kdy se všechno změnilo – kdy se Elton John a Bernie Taupin posunuli od neúspěšných skladatelů sdílejících palandu k hvězdám – přišel u snídaně. Taupin seděl u stolu, když ho napadly nové verše. Rychle je zapsal a podal Eltonovi. Elton usedl ke klavíru a za pouhých patnáct minut napsal hit.

Píseň se jmenovala „Your Song“. Krátce poté jim nahrávací společnost nabídla 6 000 liber na natočení alba – v té době obrovskou částku.

Eltonova kariéra se chystala vystřelit vzhůru. Album Elton John sklidilo nadšené recenze a bylo nominováno na Grammy. Po jeho vydání se Elton vydal na své první turné po Americe. Přistál na letišti v Los Angeles a venku na něj čekal červený londýnský autobus. Na boku stálo: „Elton John dorazil!“

O pár dní později Elton vystoupil v proslulém klubu Troubadour. Legendy rock’n’rollu, o kterých snil, že je jednou potká – jako The Beach Boys nebo Neil Diamond – přišly, aby se na jeho vystoupení podívaly. Následující den noviny LA Times prohlásily, že rocková hudba má novou hvězdu.

Dokázal to.

Začalo intenzivní období. Jedno hitové album střídalo druhé. Elton se přestěhoval z malého bytu do domu s bazénem. Dokonce se ocitl v situaci, kdy ho pronásledovaly křičící dívky. Všechno to bylo trochu zvláštní – ale také zábavné.

Právě v této době Elton dotáhl k dokonalosti svůj světově proslulý pódiový design, kostýmy i nástupy na scénu. Sám říká, že vrcholu dosáhl v roce 1973 při vystoupení v Hollywood Bowl. Než vůbec vstoupil na pódium, uvedla ho pornoherečka Linda Lovelace a skupina jeho dvojníků – včetně „královny“, Batmana a Robina nebo „papeže“. Poté se Elton objevil v tom, čemu říká svůj „neuvěřitelný kostým ze sýrových tyčinek“ – v obleku pokrytém bílým marabu peřím.

Když dorazil na své místo na pódiu, otevřelo se pět koncertních klavírů. Na každém víku bylo jedno písmeno: E-L-T-O-N. Současně se mělo na scéně objevit 500 bílých holubic. Ty se ale nikdy neukázaly. Dodnes Elton neví proč.

Jeho desky se mezitím prodávaly jako na běžícím pásu.

V roce 1968, ještě předtím než se Elton stal slavným, potkal v jednom klubu v Sheffieldu ženu. Jmenovala se Linda Woodrow. Začali si povídat a jejich vztah se v následujících týdnech a měsících prohluboval. Nastěhovali se k sobě a nakonec se zasnoubili.

Když Elton požádal přítele, aby mu šel za svědka, šokovala ho jeho reakce: „Proč se ženíš? Vždyť jsi gay!“ Elton se nikdy nepovažoval za gaye a ani si nebyl jistý, co to přesně znamená. Ještě ten večer se velmi opilý Elton a Linda strašně pohádali. Rozešli se a už se nikdy neviděli.

Krátce poté, ve věku jednadvaceti let, začal Elton svou sexualitu chápat. Svěřil se nejbližším přátelům, kolegům i rodině, i když o ní veřejně příliš nemluvil – nebyl si jistý, jak by na to lidé reagovali. Nikdy se ale nesnažil skrývat, že je gay.

Veřejně o své sexualitě promluvil v rozhovoru pro časopis Rolling Stone v roce 1976. Byl šokovaný, jak velkou událost z toho média udělala. „Vždyť to nikdo nevěděl?“ divil se. Ve skutečnosti to nikdy moc netajil; jeho vztah s manažerem Johnem Reidem byl v hudebním průmyslu veřejným tajemstvím.

Reid i nahrávací společnost se obávali, jak lidé na tuto zprávu zareagují. Ovlivní to prodej desek? Ztratí fanoušky? Nakonec se ukázalo přesně to, co Elton očekával – nestalo se vůbec nic. Většinu lidí to prostě nezajímalo.

V říjnu 1976 zažil Elton John vrchol své kariéry. Hrál na stadionu Dodger v Los Angeles. Padesát pět tisíc křičících fanoušků, dokonalé počasí a dokonalé vystoupení. Celé turné probíhalo skvěle. Město Los Angeles dokonce vyhlásilo „Týden Eltona Johna“. O dva dny dříve odhalil svou hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy.

Když hrál tři hodiny v kuse, až mu krvácely prsty, došlo mu, že prožívá vrchol své kariéry. A byl dost rozumný na to, aby si uvědomil, že takové tempo nemůže trvat věčně.

Roky se hnal na samé hranici. V roce 1972 nahrál své hitové album Don’t Shoot Me, I’m Only the Piano Player s glandulární horečkou. A od té doby téměř nepřestal koncertovat – po Spojených státech létal v soukromém Boeingu 720 přezdívaném Starship. Bylo to nonstop.

Když ale stál na pódiu stadionu Dodger, Elton věděl, že to musí skončit. Dokonce se mu trochu ulevilo, když jeho další singl Grow Some Funk of Your Own nedopadl tak dobře, jak se čekalo. Mohlo by to znamenat, že se věci konečně uklidní? Elton potřeboval pauzu.

V sedmdesátých letech měl Elton svět u nohou. Uvnitř se ale stále cítil jako plachý malý chlapec, který se bojí svých rodičů. Když vyzkoušel novou drogu zvanou kokain, myslel si, že našel odpověď na svou úzkost. Najednou byl sebevědomý a euforický, jeho plachost zmizela.

Kokain mu možná dodal sebevědomí, ale v kombinaci s alkoholem z něj dělal destruktivního člověka. Po jedné noci těžkého užívání drog zdemoloval hotelový pokoj svého osobního asistenta. Ráno mu asistent ukázal škody. „Co se stalo?“ chtěl Elton vědět. „Ty ses stalo!“ zněla odpověď.

Drogy z Eltona udělaly také nezodpovědného člověka. Jednou se probudil z kokainového opojení s kocovinou a slyšel zvonit telefon. Volající se snažil domluvit dodání jeho nové tramvaje. Prý budou potřeba dva vrtulníky, aby ji spustili do jeho zahrady. Elton si vůbec nepamatoval, že si ji koupil.

Teprve v červenci 1990 se Elton konečně rozhodl vyhledat pomoc. Nastoupil na kliniku v Chicagu. Po pouhých šesti dnech ji ale zase opustil – klinika očekávala, že si pacienti budou sami stlát postel a prát prádlo, tedy věci, za které Elton celý život platil jiným. Styděl se, že neumí použít pračku, a tak se odhlásil.

Když dorazil na parkoviště, změnil názor. Kam by šel? Zpátky k drogám a chaosu? Vrátil se dovnitř a tentokrát už na klinice zůstal. Začal střízlivět – a dokonce si to užíval. Poprvé po letech se cítil jako obyčejný člověk. Na rehabilitaci nebyl megastar, byl jen další závislý – jako všichni ostatní.

Od té doby je Elton čistý.

Ještě předtím, než se zbavil závislosti, udělal Elton 14. února 1983 něco, co nikdo nečekal. Oženil se. Jeho nevěstou byla Renate Blauel, zvuková inženýrka z Německa. Renate a Elton byli blízcí přátelé a unavení z osamělosti a řady nevydařených vztahů, Elton ji požádal o ruku. Přátelé i rodina byli pochopitelně šokovaní, ale Elton trval na tom, že se chce oženit. A tak se vzali.

Manželství nebylo šťastné. Elton procházel bouřlivým obdobím – byl na vrcholu své drogové závislosti a měl problémy s hlasem. Navíc žaloval nechvalně proslulý britský bulvární deník The Sun. Noviny otiskly článek s titulkem „ELTON VE SKANDÁLU S VICE BOYS“. Byla to naprostá lež a Elton se rozhodl bránit. Deník odpovídal dalšími a dalšími výmysly. Elton pokaždé podal další žalobu. Nakonec jich proti The Sun podal sedmnáct.

Nakonec vyhrál. Získal milion liber jako odškodné a omluvu na titulní straně. Bylo to ale nesmírně stresující.

Není divu, že se Renate a Elton v roce 1988 rozvedli. Elton si dodnes uvědomuje, jak těžké muselo být pro Renate v takovém manželství žít.

Elton chápe, jak náročný musel být život se všemi jeho partnery. Ví, že nebyl snadný člověk pro vztah. Většina jeho vztahů měla podobný průběh: zamiloval se, vyžadoval, aby se partner vzdal svého normálního života a byl neustále s ním, zahrnoval ho dárky, pak se začal nudit a nakonec požádal asistenta, aby ho „vyřídil“ – tedy vztah za něj ukončil.

Sérii špatných vztahů ukončil rok 1993. Tehdy Elton potkal Davida Furnishe, producenta a filmaře z Kanady. Ti dva jsou spolu dodnes. V roce 2005 uzavřeli registrované partnerství a v roce 2014, kdy se ve Spojeném království stalo manželství osob stejného pohlaví legální, se vzali. Mají dva syny, Zacharyho a Eliase.