Zabití Lincolna

Věděli jste, že z historického hlediska není vražda na konci války nic neobvyklého? Abraham Lincoln si to velmi dobře uvědomoval, a přesto si uchovával optimistickou víru, že se národ po skončení americké občanské války dokáže uzdravit. Ne všichni však stáli o zacelení válečných ran – a několik dní po skončení války v roce 1865 byl prezident Lincoln zastřelen.

Tyto úryvky vyprávějí dramatický příběh spiknutí, které vedlo ke smrti šestnáctého prezidenta Spojených států. V tomto shrnutí se dozvíte, jak byl Lincoln jen o vlásek uchráněn před otravou, že motivy jeho vraha vycházely z přesvědčení o nadřazenosti bílé rasy a také proč nuda a touha po pivu usnadnily atentát na prezidenta.

Vraťme se v čase do roku 1865, na začátek dubna. Spojené státy měly za sebou čtyři krvavé roky občanské války, která vypukla poté, co se jedenáct jižních států rozhodlo odtrhnout a vytvořit Konfederaci ve snaze zachovat otroctví.

Po čtyři kruté roky sváděla konfederační a unijní vojska brutální boje, zatímco prezident Unie Abraham Lincoln stále doufal ve znovusjednocení země. V onom dubnu se Lincolnovy naděje zdály být na dosah; konec krveprolití byl konečně v dohledu.

Roky bojů si vybraly svou daň na stále se tenčících řadách vojáků bojujících pod konfederačním generálem Robertem E. Leem. Z přibližně 50 000 zbývajících mužů bylo bojeschopných jen asi 35 000, a ti byli po měsících nekonečných střetů vyčerpaní a znechucení. Naproti tomu unijní generál Ulysses S. Grant měl k dispozici kolem 200 000 mužů a o tisíc děl více než jeho jižanský protějšek.

Když unijní vojska obsadila Richmond ve Virginii, hlavní město Konfederace, bylo zřejmé, že válka se chýlí ke konci. Zároveň však konec občanské války znamenal začátek spiknutí proti Abrahamu Lincolnovi. V zemi bylo tolik rozzuřených jižanů, že mnozí byli přesvědčeni, že je jen otázkou času, kdy – nikoli zda – bude prezident zavražděn.

Jedním z těchto rozhořčených jižanů byl herec John Wilkes Booth. Věřil, že je třeba podniknout krajní kroky, pokud mají být otroctví a jižanský způsob života zachovány. Byl přesvědčen, že pokud Robert E. Lee selže, je na mužích, jako je on, aby v boji za Konfederaci pokračovali jinými prostředky.

Po pádu Richmondu byla armáda Konfederace pod velením Roberta E. Leeho vyhladovělá, vyčerpaná a na ústupu. Přestože jim docházely zásoby jídla, Leeovi muži byli jen krůček od toho, aby unikli unijním silám, které jim byly v patách.

Lee měl plán. Jeho armáda se vydala k zásobám potravin, které na ně čekaly ve městě Farmville ve Virginii. Odtud vedla krátká cesta přes most High Bridge, který mohli po přechodu zapálit a zpomalit tak postup Unie. To by jim dalo čas na reorganizaci a pokračování v boji.

Unijní zpravodajci však o tomto plánu dobře věděli a generál Ulysses S. Grant si byl vědom, že válka bude vyhrána, pokud se mu podaří dostat k High Bridge dříve než Lee a zabránit jeho úniku. Unijní armádě se nakonec podařilo konfederační vojska zablokovat ještě před mostem a 6. dubna 1865 se odehrála bitva, která je v jižanských dějinách známa jako Černý čtvrtek.

Jakmile se obě strany střetly, Konfederace okamžitě utrpěla obrovské ztráty. Konfederační vojáci sice opětovali palbu a na chvíli narušili frontové linie Unie, ale unijní jednotky se rychle znovu seřadily a pokračovaly v drtivém útoku. Téměř 8 000 konfederačních vojáků bylo toho dne zabito nebo zajato, zatímco Unie přišla „jen“ o zhruba 1 200 mužů.

Leeovi zůstal už jen poslední sbor vojáků. Trvalo mu ještě tři dny ústupu, než 9. dubna 1865 souhlasil s kapitulací.

Poslední z Leeových mužů byli nakonec obklíčeni a čelili přesile asi 60 000 Grantových unijních vojáků. Lee se pokusil uniknout přes High Bridge, ale když jeho jednotky most přešly, zjistily, že použitý materiál nehoří tak, jak očekávaly. Plán úniku selhal. Lee nakonec pozvedl bílou vlajku a na koni vyjel vstříc unijním silám. Tím začal proces vyjednávání o kapitulaci Konfederace.

Prezident Lincoln, dychtivý po jakýchkoli dobrých zprávách, obdržel 9. dubna 1865 zprávu, že válka je konečně u konce.