Vzdělání hodnotového investora

Pokud byste měli stanovit cenu za to, že navždy změníte svůj pohled na svět a na vlastní život, kolik byste byli ochotni zaplatit? Guy Spier za tuto změnu zaplatil 650 100 dolarů. A to jen za oběd s podnikatelem a filantropem Warrenem Buffettem – mužem, o němž věřil, že mu dá do ruky nástroje, díky nimž se z bezohledného a nespokojeného investora stane šťastný a vyrovnaný hodnotový investor.

Naštěstí pro Spiera se jeho instinkt ukázal jako správný a po odchodu z pravděpodobně nejdražšího jídla svého života byl jiným člověkem. Absolvent Oxfordské univerzity se stal chytrým a ambiciózním profesionálem ve světě financí a vydal se na dráhu, která slibovala úspěšnou, byť nijak výjimečnou kariéru. Měl však jeden zásadní problém: byl hluboce nešťastný.

Většinu času trávil v pracovním prostředí, které upřímně nenáviděl. To ho postupně vedlo k tomu, že obětoval své etické zásady a stal se – jak sám říká – neautentickým člověkem. To, co udělal poté, šokovalo a překvapilo jeho kolegy i bývalé spolužáky: objevil zcela odlišný podnikatelský přístup, který spočíval v porušování mnoha zažitých konvencí finančního světa.

V tomto shrnutí zjistíte, proč následování vlastních etických zásad v podnikání vždy vede ke štěstí; jak mohou obyčejné děkovné pohlednice kolegům proměnit vaši kariéru; proč elitní studenti často postrádají klíčovou složku úspěchu; a proč je pro váš život i kariéru lepší přestat být tím, kdo jen bere, a stát se tím, kdo dává.

Navzdory veškeré prestiži, kterou elitní vzdělání přináší, tento typ přípravy často rozvíjí dovednosti, jež se v reálném světě uplatňují jen obtížně. Například vysoce vzdělaní absolventi elitních obchodních škol nedokázali předvídat blížící se finanční krizi v letech 2007–2008. Proč? Protože v tom, jak tyto instituce své studenty učí, jsou zásadní nedostatky.

Elitní obchodní školy a univerzity pomáhají studentům rozvíjet specifické technické dovednosti založené na určitých teoriích. Tyto teorie však často ignorují realitu a v praxi se na skutečné podnikatelské prostředí nehodí. Ekonomické modely a teorie vycházejí z předpokladu, že člověk má k dispozici dokonalé množství informací. Skutečný svět je ale mnohem složitější.

Vezměme si například cenu šunky. Teoreticky lze spočítat, kolik by měla stát: můžete sledovat, kolik obchodů ji prodává, kolik prasat se poráží, jaká je poptávka, a z toho odvodit ideální cenu. Ve skutečnosti se však tato „ideální“ cena nikdy přesně neprojeví. Existuje příliš mnoho dalších faktorů. Obchody na určitých místech, například na nádražích, si za šunku účtují vyšší cenu; jiné obchody naopak často nabízejí akce, které jejich šunku zlevňují.

Protože je v reálném světě nemožné mít všechny informace, teorie vyučované na elitních školách nikdy zcela neodpovídají realitě. Elitní vzdělání se navíc příliš úzce soustředí na racionalitu a zanedbává sílu lidského instinktu a kritického myšlení. Racionální uvažování je vyzdvihováno, zatímco nekonvenční způsoby myšlení jsou spíše potlačovány.

Pokud tedy během studia přijdete s myšlenkou nebo argumentem, který se radikálně liší od zavedené normy, pravděpodobně si ho necháte pro sebe – sdílení by mohlo vést k tomu, že budete označeni za podivína nebo blázna. A pokud se naopak projevíte jako velmi „racionální“ myslitel, elitní instituce vás mohou až nezdravě vyzdvihovat.

Mnoho lidí s prvotřídním vzděláním pak nabude dojmu, že vědí všechno. Když vstoupí do pracovního světa, mají tendenci ignorovat moudré rady zkušenějších kolegů, protože je považují za méněcenné.

Právě jste dokončili vysokou školu a nastoupili do velké investiční banky. Přirozeně chcete udělat dobrý dojem. Hned v prvním týdnu ale zjistíte, že banka často vydělává peníze tím, že své klienty podvádí. Co dělat? Zůstat a dál profitovat z nepoctivých metod, nebo odejít s čistým svědomím?

Tomuto dilematu čelí mnoho zaměstnanců, protože řada firem – zejména na Wall Street – používá pochybné strategie, aby maximalizovala zisky. Aby získaly více klientů a více peněz, některé investiční společnosti snižují morální standardy a snaží se klienty vykořisťovat agresivním prodejem.

Příkladem může být makléřská firma D. H. Blair & Co. Aby své klienty oklamala, prezentovala investiční příležitosti jako výhodnější, než ve skutečnosti byly. A manažeři takových firem očekávají, že se na těchto praktikách budou podílet všichni zaměstnanci.

Pro nováčky je to těžké etické dilema. Není to však jen tlak okolí, co vás může svést z vlastní etické cesty. Je to i vaše vnitřní motivace uspět. Tlak soutěžit s ostatními a touha po úspěchu vás mohou přimět překročit vlastní morální hranice.

Představte si, že jste jediný ve firmě, kdo ještě neuzavřel žádný obchod, a přitom máte podezření, že všichni kolegové používají pochybné metody, aby dosáhli svých cílů. Pokud jste jako většina lidí, nechcete zůstat pozadu. Začnete si klást otázku, zda byste neměli začít napodobovat chování svých nepoctivých kolegů a vědomě klamat klienty.

Mnoho lidí do této pasti spadne a nakonec udělá chybu, když obětuje vlastní standardy. Pro ty, kteří chtějí tyto překážky překonat, však takové chyby nemusejí znamenat konec světa. Jakmile si uvědomíte, že jste sešli z cesty, je to příležitost poučit se a začít znovu.

Není snadné rozpoznat morální podvod, když se odehrává všude kolem vás, a ještě těžší je se od něj distancovat. Přesto je to nezbytné. V následujících kapitolách se dozvíte, jak si vybudovat kariéru založenou na pevných morálních hodnotách.