Vzácný druh

Mnoho podnikatelských příruček dává přednost konformitě před kreativitou. Jejich pravidla a přísné předpisy naznačují, že k úspěchu vede jen jedna správná cesta. Existuje ale i jiný přístup.

Tato kniha vychází z přesvědčení, že nejlepší způsob, jak se posunout dál, je vidět ctnosti tam, kde ostatní vidí jen neřesti. Jste ambiciózní, posedlí a možná trochu zvláštní? Právě tyto zdánlivé „nedostatky“ jsou ve skutečnosti vaším nejcennějším kapitálem.

Na základě zkušeností dvou odvážných podnikatelek, Sunny Bonnell a Ashleigh Hansberger, tato příručka ukazuje, proč je slepé držení se přímé a úzké cesty místo rozvíjení vlastní svébytné identity cestou do slepé uličky. Díky příkladům z praxe a zábavným historkám je ideálním společníkem pro každého, kdo chce dojít až na vrchol, aniž by po cestě ztratil svůj osobitý šarm.

Jakmile vás tento protiintuitivní přístup přesvědčí, můžete pomocí kvízu Rare Breed na adrese rarebreedbook.com/quiz zjistit, která „neřest“ je ve skutečnosti vaší hlavní ctností.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte:

• proč 10 000 hodin nestačí,
• jak vás „červené boty“ dokážou odlišit,
• a proč byste nikdy neměli hrát na jistotu.

Je čtvrtý down a tým Bruins z Pulaski Academy potřebuje posunout míč o deset yardů, jinak ho odevzdá soupeři. Jakýkoli jiný středoškolský tým by to v takové situaci jednoduše vzdal a míč odkopl. Vždyť konvence říká, že právě to je rozumný tah.

Bruins se ale konvencemi řídit nenechali. V roce 2009 jejich trenér Kevin Kelley prostudoval tři roky herních statistik a učinil radikální rozhodnutí: jeho tým už nikdy nebude odkopávat. A ono to fungovalo. Neobvyklá strategie soupeře zaskočila a Bruins začali sbírat jedno vítězství za druhým. Do roku 2018 měl tým ohromující bilanci, včetně sedmi státních titulů.

Klíčové poselství je: Odmítání zažitých norem může otevřít nové cesty k úspěchu.

Naše společnost podporuje konformitu prostřednictvím přísných sociálních norem. Prosazuje rigidní pravidla a odměňuje „správné“ chování. Od útlého dětství jsme vedeni k tomu, abychom dělali, co se nám řekne – jinak nás čekají následky. I v moderním pracovním prostředí vládnou pravidla. Studie Harvard Business Review zjistila, že méně než 10 procent firem skutečně povzbuzuje zaměstnance, aby se odchylovali od zavedených postupů.

Rebelství vůči konvencím ale může být výhodou, pokud je promyšlené. Vezměme si televizní seriál Girls. Tento provokativní pořad vyprávěl příběhy mladých žen v New Yorku, ale záměrně se vyhnul všem klasickým klišé. Místo aby jejich životy líčil jako okouzlující, zaměřil se na jejich chyby a drobná ponížení. A seriál se stal hitem. Diváci milovali nekonvenční přístup i jedinečné postavy.

To ovšem neznamená, že je rozumné porušovat pravidla bez rozmyslu. Klíčem k užitečné rebélii je strategické uvažování. Nejprve si přesně určete, jaká pravidla chcete porušit a proč. Pak si promyslete, co uděláte jinak a jaké to může mít důsledky. Díky tomu nebudete jen bezhlavě bořit normy, ale začnete vytvářet vlastní.

Podnikatel Matt Scanlan se například rozhodl narušit vykořisťující mongolský vlnářský průmysl. Tradiční model využíval desítky zprostředkovatelů, než se mongolská vlna dostala na trh. Byl neefektivní a drahý. Scanlan přišel s lepším plánem: rozbil starý systém a zavedl nový, v němž platil pastevcům přímo. Díky tomu může jeho společnost Naadam nabízet nejjemnější kašmír za dostupnou cenu a mongolští pastevci si vydělávají až o 50 procent více.

Je zřejmé, že porušování pravidel vyžaduje dávku odvahy. V další kapitole uvidíme, jak může být právě tento ambiciózní duch bohatým zdrojem energie.

V roce 2007 byly autorky Sunny Bonnell a Ashleigh Hansberger na úplném dně. Právě prezentovaly svou firmu Motto na start-upové soutěži Count Me In. Místo aby vystoupení zvládly, ztuhly a zapomněly, co chtěly říct. Katastrofa.

Mohly se prostě vzdát. Bylo by to logické. Jenže tyto dvě podnikatelky se neřídily logikou, ale odvahou. Zůstaly vzhůru celou noc, pily kávu a přepisovaly svou prezentaci. A druhý den spolykaly hrdost, vrátily se na pódium a předvedly ohromující výkon.

Jejich odvážný návrat se vyplatil. Soutěž vyhrály, odnesly si hlavní cenu a především zásadní lekci o tom, proč se nikdy nevzdávat.

Klíčové poselství je: Naplnění ambiciózních plánů vyžaduje odvážného ducha.

Často jsme sami sobě největší překážkou – nedokážeme myslet dostatečně ve velkém. Při plánování se tolik soustředíme na svá omezení a závazky, že začneme svou vizi ořezávat ještě dřív, než vůbec začneme. Když ale opustíme tuto opatrnickou mentalitu a přijmeme odvážnější, hravější a nadšenější přístup, můžeme rozkvést jako nikdy předtím.

To byl případ Patricka Browna, zakladatele Impossible Foods. Léta mu lidé tvrdili, že vytvořit vegetariánský burger, který si zamilují i zapřisáhlí masožravci, je nemožné. Brown se ale odradit nenechal. Zkoušel a testoval desítky receptů, dokud nenašel správnou kombinaci bílkovin a pigmentů, která dala vzniknout Impossible Burgeru. Dnes je tato vegetariánská alternativa oblíbená v tisících restaurací po celém světě.

Jedním ze způsobů, jak si osvojit odvážný přístup, je začít vždy uvažovat v kategoriích toho, co je možné. Místo abyste se soustředili na svá omezení, položte si otázku: „Co bych dělal, kdyby mě nic nebrzdilo?“ Takové cvičení postupně přetváří vaše myšlení. Přestanete vidět jen překážky a začnete si všímat příležitostí.

Samozřejmě, ani ten nejodvážnější plán není zárukou úspěchu. Kdyby byl, pravděpodobně byste nesnili dostatečně velkolepě. Proto si vždy vytvořte „airbag nemožného“ – svou osobní bezpečnostní síť, která vám pomůže dopadnout, pokud se všechno zhroutí.

Tento airbag může tvořit finanční rezerva, ale také síť podporujících mentorů a přátel, kteří vám pomohou znovu se postavit na nohy. Důležité je, že i když selžete, dokážete se vrátit do hry a budete mít odvahu to zkusit znovu.

V další kapitole se podrobněji zaměříme na hodnotu vytrvalosti.