Vysílání štěstí

S příchodem rádia a televize vstoupila komunikace do nové éry – éry vysílání. Informace, ať už ve formě zpráv nebo zábavy, najednou mohly být „vysílány“ do světa, aby je kdokoli s přijímačem mohl zachytit a poslechnout si je.

Nejen rozhlasové pořady nebo televizní seriály se však vysílají pravidelně – lidé každý den vysílají i své vlastní zprávy. Manažerka vysílá své nápady do oddělení, učitel předává znalosti svým studentům.

V tomto shrnutí se podíváme blíže na to, jak můžeme myšlenku vysílání využít k podpoře pozitivních změn v našich komunitách a k dosažení šťastnějšího způsobu myšlení u nás samotných. Naučíme se, jak používat komunikační strategie k podpoře pohody a úspěchu nejen u ostatních, ale také u sebe – tím, že se z nás stanou osobní vysílací stanice, které šíří štěstí.

Dozvíte se mimo jiné, jak reportáže stanice CBS o krizi v roce 2008 ve skutečnosti zvyšovaly divákům pocit štěstí; jak vzpomínání na minulost pomohlo seniorům zlepšit zrak; a která čtyři slova vám pomohou předat špatné zprávy co nejcitlivějším způsobem.

Když vidíte slovo „zaměstnání“, co vás jako první napadne? Ať už je to vtipná vzpomínka na vaši první brigádu, nebo nepříjemná událost z nedávného zaměstnání, každý člověk má vryté vzpomínky, které ovlivňují, jak o určitém tématu přemýšlí.

Slova v různých lidech vyvolávají různé vzpomínky. Slovo „úspěch“ může jednoho člověka přivést k myšlence na slavnostní ceremoniál, kde získal ocenění, zatímco jinému se vybaví okamžik, kdy konečně dokončil obrovský projekt. Tyto myšlenky nejsou jen vzpomínkami, ale také odrazem postoje každého jednotlivce k úspěchu. Pozitivní vzpomínky tak mohou vytvářet pozitivní postoje.

Jak ale vytvářet pozitivní vzpomínky? Jednoduše – tím, že vytváříme pozitivní zážitky. Přesně to se rozhodl udělat Dr. Richard Cole, superintendent střední školy Sunnyside. Jeho škola byla známá nízkou mírou dokončení studia, která v roce 2007 klesla na 41 procent. Cole věděl, že jak studenti, tak učitelé se potýkají s kulturou nízkých očekávání. Aby to změnil, snažil se všem ve škole nabídnout nový úhel pohledu.

Jak na to šel? Kdykoli to jen bylo možné, sdílel příběhy o úspěchu. Nástěnky, zpravodaje i školní rozhlas byla plné dobrých zpráv ze studentského života. Tento krok odstartoval sedmiletou proměnu směrem k pozitivnímu vzdělávacímu prostředí. Do roku 2014 se míra dokončení studia na škole vyšplhala na 89 procent.

Když pak studenti školu opouštěli, nepopisovali už svůj čas na ní jako nešťastný, ale vzpomínali na hodiny i učitele s láskou. Jinými slovy, vytvořili si pozitivní vzpomínky, které jim budou dobře sloužit, až přejdou na vysokou školu nebo do profesního života.

Lidé si vyprávějí příběhy od nejranějších dob – dokládají to i podrobné malby a vyprávění vyryté v pravěkých jeskyních. Dnes jsou naší „jeskyní“ masová média, která vyprávějí moderní lidské příběhy.

Pokud sledujete zpravodajství, víte, že většina příběhů vás rozhodně nenechá v dobré náladě. Zatímco negativní vyprávění vás může srazit na kolena, pozitivní příběhy vás mohou nabít energií – a dokonce zlepšit vaše zdraví. Může to znít až příliš dobře, aby to byla pravda, ale není.

V roce 1979 otestovala harvardská profesorka Dr. Ellen Langer sílu pozitivního vyprávění v experimentu nazvaném „Vítejte v roce 1959!“. Pozvala skupinu pětasedmdesátiletých mužů na týdenní pobyt. Na něm však museli předstírat, že je rok 1959 – tedy doba, kdy jim bylo 55 let. Během týdne směli mluvit jen o práci, volném čase, vztazích a zkušenostech, které zažili do svých pětapadesáti let.

Účastníci také před pobytem i po něm absolvovali testy inteligence, paměti a fyzické síly. Výsledky po skončení experimentu byly překvapivé: všechna skóre se po týdnu vyprávění příběhů výrazně zlepšila. Dokonce se jim zlepšil zrak – v průměru asi o 10 procent.

Nebylo by skvělé, kdyby nám i zpravodajství dokázalo pravidelně nabídnout dávku pozitivních příběhů? Je to ale vůbec možné, když je ve světě tolik násilí a problémů?

Autorka knihy jako reportérka CBS během finanční krize v roce 2008 na vlastní oči viděla, jak stanice přišla o polovinu diváků, protože je neustálý proud špatných zpráv odradil. Chtěla veřejnost informovat o aktuálním dění způsobem, který bude optimistický, ale zároveň poctivý – nechtěla zprávy uměle „přikrášlovat“, jen aby byly stravitelnější.

Ve spolupráci s odborníkem na pozitivní psychologii Dr. Martinem Seligmanem proto iniciovala projekt CBS Happy Week – týden vysílání, který nabízel pozitivní, na řešení zaměřené pohledy i na ty nejhorší zprávy ze světa. CBS po tomto týdnu obdržela více pochvalných e‑mailů od diváků než za celý předchozí rok dohromady.