Vychováváme bébé

Pokud byste se zeptali Francouze na „francouzský styl“ rodičovství, pravděpodobně by vám řekl, že na něm není nic zvláštního. Výchova dětí je přece jen výchova dětí, ne?

Každý, kdo někdy navštívil Francii, si však všiml, že francouzské děti jsou už od útlého věku nápadně dobře vychované a samostatné. Nevidíte u nich věčné kňourání kvůli věcem, které si nemohou vzít, záchvaty vzteku u večeře ani nejistotu v tom, kdo je ve skutečnosti šéf.

Jak to tedy Francouzi dělají? Tyto úryvky shrnují zkušenosti americké matky, která své dítě vychovávala ve Francii a vše si vyzkoušela na vlastní kůži. Uvidíte, že přijetím několika jednoduchých zásad můžete nejen zlepšit chování svého dítěte, ale také si vyhradit více času pro sebe a své potřeby.

V tomto shrnutí se dozvíte, proč ve Francii prakticky neexistují dětská menu, co mají marshmallows společného s výchovou dětí a proč byste se neměli bát přijmout rozdíly mezi pohlavími.

Nespavé noci jsou pro nové rodiče nevyhnutelné, že? Nemusí to tak být. Francouzské děti mívají tendenci spát celou noc, někdy už po několika týdnech. Jaké je tajemství rodičů, kteří vychovávají takto klidné děti? Klíč je v tom, jak na miminko reagují.

Miminka v noci často dělají spoustu hluku, ale pláč ne vždy znamená, že něco potřebují. Ve skutečnosti se přirozeně probouzejí každé dvě až tři hodiny, protože spí v krátkých cyklech. Někdy se jen vrtí nebo poplakávají proto, že se znovu snaží usnout. A je poměrně vzácné, aby miminko v noci skutečně potřebovalo jídlo – trávení narušuje spánek stejně jako u dospělých.

V roce 1993 publikoval časopis Pediatrics studii Teresy Pinelly a Leann Birch, v níž byly nové matky instruovány, jak své děti uklidňovat. Z jejich doporučení vyplynula tři základní pravidla:

1. Nehoupat dítě do spánku.
2. V noci dítě krmit jen tehdy, když už jste zkusili ho zabalit, pohladit, pochovat a vyměnit mu plenku.
3. Naučit se rozlišovat mezi krátkým zakňouráním a skutečným pláčem.

Pinella a Birch zároveň zjistily, že mezi rodiči, kteří se těmito pokyny řídili, spalo po pouhých čtyřech týdnech 38 procent dětí celou noc, zatímco ve skupině bez instrukcí to bylo jen sedm procent.

Důležité je také nezasahovat okamžitě, jakmile dítě zapláče. Nereagujte hned v první vteřině. Dejte mu šanci, aby se znovu uklidnilo samo – miminka často nejsou při prvním pláči úplně vzhůru, a pokud je hned vezmete do náruče, můžete situaci naopak zhoršit.

To neznamená, že máte pláč ignorovat, ale že byste měli postupně prodlužovat dobu, než zasáhnete. U novorozence stačí zpočátku pauza jen na pár sekund, postupně interval prodlužujte, až nakonec budete čekat několik minut. Miminka potřebují čas, aby se naučila znovu usnout sama – a je na vás, abyste jim pomohli tuto schopnost a určitou míru autonomie rozvinout.

Děti mohou být vybíravé jedlíky, zejména v USA. Americké děti často končí s velmi omezeným repertoárem jídel. Ve Francii je to ale jinak: děti se tam dají naučit jíst prakticky cokoli.

Když autorka navštívila v USA různé restaurace – s mořskými plody, italské i kubánské – zjistila, že většina z nich nabízela dětem v podstatě totéž: hamburgery, kuřecí nugetky a pizzu. Francouzské restaurace naproti tomu jen zřídka mívají „dětské menu“. Francouzi chtějí, aby jejich děti poznávaly různé kuchyně a rozvíjely své chuťové buňky, a proto je nenechávají jíst z odděleného, zjednodušeného jídelníčku.

Typický oběd ve francouzské školce může zahrnovat červené zelí a rybu v koprové omáčce, následované sýrem podobným brie a pečeným jablkem. Dětem se běžně servírují i delikatesy jako foie gras, sardinková pěna nebo kozí sýr.

Je důležité děti vystavovat široké škále textur a chutí, a právě proto francouzské děti neustále dostávají jídla připravená různými způsoby. Pórek může být například dušený, rozmixovaný, se smetanou nebo pečený.

Od francouzských dětí se neočekává, že jim bude chutnat úplně všechno – ale očekává se, že všechno alespoň ochutnají. Podle Francouzů si člověk nakonec mnohé oblíbí, pokud to zkusí dostatečně často. Autorka mluvila s jednou francouzskou matkou, která trvá na tom, aby si její dcera vzala z každého jídla na talíři alespoň jeden kousek.

I proto Francouzi často podávají dětem tříchodová jídla. Ta je nejen vystavují větší rozmanitosti chutí, ale zároveň je nenápadně vzdělávají v oblasti výživy. První chod může být například zeleninová polévka nebo salát. Dítě nesmí přejít k hlavnímu chodu, dokud alespoň část předkrmu nesní.

Děti se dají naučit jíst téměř cokoli, včetně zeleniny. Stačí se držet jednoduchého motta: „Musíš ochutnat aspoň jeden kousek.“