Všechno je vyřešitelné

Když byla Marie Forleo dítě, její matka byla neustále zabraná do nějakého domácího opravářského projektu. Ať už šlo o nefunkční rádio nebo prosakující střechu, rodinný rozpočet byl příliš napjatý na to, aby si mohli dovolit koupit nové věci nebo zaplatit opraváře, a tak se rozhodla, že si vše opraví sama. Neměla žádné technické vzdělání a psala se osmdesátá léta – nemohla si tedy jednoduše pustit instruktážní video na YouTube.

Zmatená jejími zdánlivě nekonečnými dovednostmi se jí Marie jednoho dne zeptala: „Mami, jak víš, jak dělat všechny tyhle věci?“ Pravda byla taková, že to nevěděla. Jen pevně věřila, že „všechno je vyřešitelné“ – tedy že každý problém má řešení, pokud jste ochotni vynaložit úsilí na jeho nalezení a uskutečnění.

Od té doby se „všechno je vyřešitelné“ stalo mantrou, postojem a životní filosofií, podle níž se Marie snaží řídit svůj život. A jak uvidíme, neplatí to jen pro kutilské projekty, ale i pro naše osobní, profesní, finanční i praktické problémy.

Jako lidé máme neuvěřitelný dar: schopnost proměnit myšlenky ve skutečnost. Když se nad tím zamyslíte, je to téměř magické – malý záblesk fantazie se může nakonec stát život měnícím rozhodnutím, technologickou inovací, uměleckým dílem nebo profesní ambicí.

Příběh úspěchu Marie Forleo je toho jasným příkladem. Na konci devadesátých let, po absolvování vysoké školy, se jí nedařilo najít naplňující kariéru. Přeskakovala z jedné práce do druhé: dělala asistentku obchodníka na newyorské burze, asistentku prodeje reklamy v časopise Gourmet, módní asistentku v časopise Mademoiselle. Nic z toho jí nepřipadalo jako to pravé.

Až jednoho dne narazila na článek o životním koučinku. V té době šlo o novou profesi, o které nikdy předtím neslyšela, a pro ni to bylo jako zjevení. Uvědomila si, že právě tohle chce dělat – pomáhat lidem dosahovat jejich osobních i profesních cílů. Myšlenka na koučink ji nepřestávala přitahovat, a když jí vydavatelství Condé Nast nabídlo povýšení na pozici v časopise Vogue, rozhodla se nabídku odmítnout a následovat svůj nově objevený sen.

Dnes Marie poskytuje životní rady milionům lidí prostřednictvím své online televizní show, podcastu a vzdělávacích programů pro podnikatele.

Naše myšlenky se samozřejmě neproměňují v realitu samy od sebe. V cestě stojí řada překážek, výzev a problémů a jejich překonání vyžaduje spoustu tvrdé práce, dovedností, zdrojů, znalostí a odvahy. V Mariině případě se nejprve musela vypořádat se svými pochybnostmi. „Je mi teprve třiadvacet,“ říkala si. „Proč by mi měl někdo svěřit roli životního kouče?“

K tomu byla zatížená desítkami tisíc dolarů dluhů a musela brát extra směny jako barmanka, jen aby si mohla zaplatit tvorbu webových stránek. Od roznášení jídel až po čištění toalet jí trvalo sedm let různých vedlejších prací, než se jí podařilo stabilizovat finance natolik, aby se mohla plně soustředit na své koučovací podnikání.

Cesta od prvotního nápadu k úspěšné realitě bývá jen zřídka krátká nebo snadná – a filozofie „všechno je vyřešitelné“ po nás rozhodně nechce, abychom si namlouvali opak. Naopak, jak uvidíme v následujících kapitolách, vybízí nás k tomu, abychom nevyhnutelné životní obtíže přijali a postavili se jim čelem.

Navzdory tomu, co nám některé příručky osobního rozvoje mohou podsouvat, žádné množství pozitivního myšlení nedokáže naše potíže kouzelně vymazat. Negativní myšlení však může naše problémy naopak učinit zdánlivě neřešitelnými a dovést nás k pasivitě, která nám škodí.

Ať to zní jakkoli otřepaně, pokud chceme něco dokázat, opravdu potřebujeme věřit sami v sebe a ve svou schopnost překonávat výzvy. Proč bychom se vůbec snažili, kdybychom byli přesvědčeni, že je to pro nás nemožné? Když si říkáme, že něco nejde, v podstatě se vzdáváme ještě dřív, než to zkusíme.

To vede k začarovanému kruhu. Dokud jsme přesvědčeni, že něco nedokážeme, nikdy se o to ani nepokusíme. A dokud to nezkusíme, opravdu toho nikdy nedosáhneme. Ne proto, že by naše schopnosti byly objektivně omezené, ale proto, že se necháváme svazovat omezujícími přesvědčeními o sobě samých.

Příklad: řekněme, že máte v chaosu osobní finance, ale věříte, že s tím nemůžete nic udělat, protože „nejste dobří na čísla“. Dokud si to budete opakovat, nikdy si nesednete a nepokusíte se sestavit lepší rozpočet – a vaše finance skutečně zůstanou v chaosu.

Naopak, pokud věříme, že něco dokážeme, jsme mnohem motivovanější to zkusit. A když to zkusíme, pravděpodobně uděláme alespoň nějaký pokrok. Ten pak spustí pozitivní zpětnou vazbu: postupně si dokazujeme, že toho opravdu schopni jsme, a tím oslabujeme přetrvávající pochybnosti o sobě.

Když se například Marie rozhodla splnit si další sen a stát se instruktorkou tance, zpočátku se cítila jako ryba na suchu. Ale čím víc učila, tím větší pokrok dělala a tím jistěji se v roli lektorky cítila.

Stejná logika platí i pro naše přesvědčení o vnějším světě. I ta mohou být omezující nebo posilující. Například to, zda věříte, že je reálné získat povýšení, zásadně ovlivní, zda budete ochotni odvést práci, která k němu vede. Ať už k lepšímu nebo k horšímu, naše přesvědčení se nakonec stávají sebenaplňujícími proroctvími.