Všechno, čeho se Trump dotkne, umírá

Od chvíle, kdy se Trump stal prezidentem, si liberálové po celé Americe stěžují na škody, které jeho politika napáchala. To možná není překvapivé. Mnoho republikánů si však také klade otázku: „Proč všechno, čeho se Trump dotkne, umírá?“ Následující úryvky vysvětlují proč.

Pokud se postavíte na stranu Trumpovy administrativy, opustíte své principy ve snaze získat si jeho přízeň. A tím to nekončí. Trump otrávil Republikánskou stranu, konzervativní hnutí i celou zemi. V dalších kapitolách se podíváme na to, kdo umožnil Trumpův vzestup k moci, proč hnutí Never Trump tvrdí, že Trump nemá být prezidentem, jak Trump negativně proměnil Republikánskou stranu a co se musí stát, má‑li mít konzervativní hnutí nějakou budoucnost.

Tím nejpovolanějším průvodcem je dlouholetý republikánský stratég Rick Wilson. Během této cesty se dozvíte, proč Trump není skutečným fiskálním konzervativcem, které voliče musí konzervativci pro Republikánskou stranu získat a proč je Trumpova nenávist vůči CNN ve skutečnosti pro tuto mediální organizaci výhodná.

Vzpomínáte si na listopad 2016? Výsledek amerických prezidentských voleb šokoval mnohé – včetně samotného republikánského kandidáta. Donald Trump se nějakým způsobem dostal do čela přeplněného pole republikánských uchazečů, získal nominaci strany a nakonec vyhrál prezidentské volby.

Zajímavé na Trumpovi není ani tak to, že jeho voličská základna přijala jeho podporu konspiračních teorií a odklon od tradičních konzervativních principů. Skutečně pozoruhodné je, že vůdci Republikánské strany – Velké staré strany (GOP) – šli s ním. Poslušně následovali Trumpa, jako by jejich dlouholeté přesvědčení o fiskálním konzervatismu, omezené vládě a ústavnosti nikdy nic neznamenalo.

Není úniku: přijetí Trumpa GOP položilo základy jejího vlastního úpadku. Znovu a znovu konzervativní politici házeli své principy za hlavu. Tím, že podporují Trumpa, stavějí stranu a vlastní kariéru nad blaho země.

U zapálených Trumpových příznivců, jako je kongresman Steve King, se to dalo čekat. Zradou se však dnes vyznačuje široké spektrum Republikánské strany. Najdeme tu oportunisty, jako je senátor Mitch McConnell, racionalizátory typu Paula Ryana, tehdejšího předsedy Sněmovny reprezentantů, i celou řadu zbabělců, kteří se bojí, že je Trumpovi příznivci na Twitteru rozcupují.

Před rokem 2016 byl Ryan tváří moderního republikánského konzervatismu. Hlásil se k omezené vládě, fiskálnímu konzervatismu a vyrovnaným rozpočtům. A jako předseda Sněmovny měl pravomoc ukázat svým kolegům v klubu i celé straně, jakou hrozbu Trump pro Republikánskou stranu a její program představuje.

Ryan si byl dobře vědom, že pokud se Trump stane prezidentem, republikánské principy skončí na hranici. Přesto se podvolil. Během prvních tří čtvrtin Trumpovy kampaně Ryan jeho chování omlouval. Byl ochoten tolerovat Trumpovy excesy, pokud věřil, že existuje šance prosadit konzervativní cíle, jako jsou rozsáhlé daňové úlevy pro korporace a reformy sociálních programů. Koneckonců, republikánský prezident sotva bude vetovat republikánskou legislativu.

Když během kampaně unikla nahrávka, na níž se Trump chlubí sexuálním napadáním žen, bylo už pro Ryana příliš pozdě na to, aby zaujal zásadní postoj. Už se prodal. Jeho kritika Trumpových činů byla bezcenná.

Ne všechno je ale ztraceno. V éře Trumpa sice republikáni selhali v obraně před něčím naprosto odporným, pro zemi však stále existuje naděje. GOP může být rozštěpená, ale zdravé konzervativní hnutí může znovu vyrůst.

V roce 2015 byl autor Rick Wilson součástí frakce konzervativců, kteří se snažili zastavit Trumpa na cestě k získání republikánské prezidentské nominace. Tato skupina vstoupila ve známost jako hnutí Never Trump. Od té doby se Wilson snaží zabránit tomu, aby korupce zakořeněná v Trumpově prezidentském období infikovala konzervativní hnutí a trvale je otrávila.

Argumenty hnutí Never Trump jsou jednoduché: Trump postrádá vlastnosti nezbytné pro výkon prezidentské funkce a představuje vážné nebezpečí jak pro Republikánskou stranu, tak pro zemi jako celek. Dobří prezidenti mají cenné vlastnosti, jako jsou důstojnost a vize, soustředěnost a optimismus, stejně jako schopnost vést s poctivostí a integritou. Trump tyto vlastnosti nemá.

Podívejme se na schopnost vést. Dobří vůdci musí být důvěryhodní. Trump je však patologický lhář. Raději ztrácí čas všech ostatních tím, že popírá nezpochybnitelná fakta, než aby věnoval hodinu řešení skutečných světových problémů. Muž, který opakovaně lže o velikosti davu na vlastní inauguraci, nemůže být v ničem důvěryhodný. A všichni to vědí. Průzkumy ukazují, že dvě třetiny Američanů považují Trumpa za nedůvěryhodného.

Trumpovo rozsáhlé využívání výkonné moci je navíc hluboce nekonzervativní. Ve skutečnosti zavání autoritářstvím. Vezměme si byrokratickou deregulaci. Mnoho republikánů ji považuje za jeden z největších úspěchů Trumpovy administrativy. Wilson tento názor nesdílí. Tlak na deregulaci byl poháněn zájmy Trumpových nejbližších podporovatelů, zejména velkých dárců. Konzervativní ideologie svobody podnikání v tom nehrála žádnou roli.

Kromě toho nemají regulační škrty žádný pevný legislativní základ. Trump jen mávl kouzelnou hůlkou výkonných nařízení – a to znamená, že příští prezident může vše snadno zvrátit. Ve skutečnosti většina změn, které Trumpova vláda prosadila, přišla právě prostřednictvím prezidentských dekretů. Ať už jde o obchodní cla nebo dotace na uhlí, pokud prosazujete svou agendu výhradně výkonnými nařízeními, politika, kterou vytváříte, má blízko k autoritářskému statismu.