Vím, jak to zvládnout

V moderních západních společnostech má většina z nás víc, než kdy měla: dobře placenou práci, sociální jistoty a spoustu spotřebního zboží. Na první pohled bychom tedy měli být docela šťastní – ale samozřejmě, mnozí z nás nejsou.

Velká část stresu a nespokojenosti v moderním životě pramení z naší neschopnosti najít dost času jak na budování kariéry, tak na osobní život. Většina z nás má pocit, že se musí jednoho z těchto zásadních cílů vzdát a soustředit se jen na ten druhý. To ale není pravda.

Nemusíme se vzdávat práce ani trávit každý bdělý okamžik v jejím zajetí – můžeme zvládnout obojí, a následující úryvky vám ukážou jak. I když se většinou zaměřují na strategie pro pracující matky, je v nich spousta užitečných rad, z nichž mohou těžit všichni.

V tomto shrnutí se dozvíte, proč nikdo z nás nemusí trávit většinu svého času v práci, v kterou denní dobu jsme obecně nejproduktivnější a proč společné rodinné jídlo nemusí být nutně večeře.

Kolik skutečně pracujete? Většina z nás má pocit, že v práci trávíme příliš mnoho času a že náš pracovní a osobní život je výrazně vychýlený ve prospěch práce. To platí obzvlášť pro pracující matky: čím víc času tráví v zaměstnání, tím méně ho podle svého dojmu zbývá na rodinu.

Je to ale opravdu tak? Podle amerického průzkumu využití času z roku 2013 pracuje průměrná matka na plný úvazek 35 hodin týdně. Matky, které vydělávají přes 100 000 dolarů ročně, pracují v průměru ještě víc – kolem 44 hodin týdně.

To se může zdát hodně, ale podívejme se na to blíž. Týden má 168 hodin. Pokud spíme osm hodin denně a pracujeme 44 hodin týdně, stále nám zbývá 68 hodin, které netrávíme v práci. Proč tedy máme pocit, že jsme workoholici?

Velkou roli hrají vyrušení: ty malé, nečekané události, které narušují náš den a způsobují, že se nám pracovní doba subjektivně prodlužuje.

Aby si jedna žena přesně změřila svůj pracovní týden, snažila se udržet dny co nejvíc rutinní, aby získala reálný obrázek o svém time managementu. Ukázalo se však, že to prakticky nejde. Neustálá vyrušení v nejméně vhodnou chvíli jí bránila pracovat v pravidelném tempu. Sněhové kalamity jí znemožňovaly dostat se do práce, někdy byla zavřená školka, jindy do toho vstoupily rodinné události – od křtin až po vyzvedávání příbuzných na letišti.

Taková přerušení v nás neustále vyvolávají pocit, že jsme pozadu a musíme práci dohánět. Tak by to ale být nemuselo.

V následujících kapitolách se podíváme na to, jak si lidé, zejména pracující matky, mohou uspořádat život tak, aby ze svých dnů, týdnů i let vytěžili maximum.

Pracující matky velmi dobře znají pocit viny. Ať už mají dojem, že zanedbávají rodinu, nebo naopak pracovní povinnosti, nakonec na sebe vyvíjejí obrovský tlak, aby vyhověly všem.

Tento tlak ale není nevyhnutelný. Jak jsme viděli, v týdnu je dost času na to, abychom se věnovaly práci i volnému času. Jde jen o to, naplánovat si čas tak, abychom z obojího vytěžily co nejvíc.

Jak na to? Prvním krokem je najít ve své práci prostor pro flexibilitu. Dnes má 97 procent zaměstnanců na plný úvazek nějakou formu flexibility – a je důležité ji využít.

Pamatujete na ta vyrušení z předchozí kapitoly? Právě pracovní flexibilita vám pomůže se s nimi vyrovnat. Funguje obousměrně: umožní vám odejít z práce dřív v případě rodinné nouze, ale také vám dovolí pracovat z domova, takže můžete po večerce dětí dohnat to, co jste přes den nestihly.

Existuje několik přístupů, jak flexibilitu v práci zvýšit. Pokud pracujete dlouhé hodiny a chcete víc času na rodinu, můžete zkusit dělenou pracovní dobu. To znamená pracovat brzy ráno, než se děti probudí, pak si s nimi užít společnou snídani a teprve poté se vrátit k práci. Nebo můžete z kanceláře odejít dřív, abyste stihly odpolední aktivity dětí, a další „směnu“ si odpracovat večer z domova, až usnou.

Další možností je práce na dálku – z domova nebo jiného místa – alespoň jeden až dva dny v týdnu. Mnozí se obávají, že práce z domova nepříjemně smíchá osobní a pracovní život, ale nemusí to tak být. Studie IBM a BYO ukázala, že lidé, kteří mají možnost pracovat z domova, zvládnou pracovat až 57 hodin týdně, aniž by pociťovali výrazný konflikt mezi prací a osobním životem – a to se týkalo zhruba čtvrtiny účastníků.