Věda inteligentního úspěchu

Všichni máme nějaké cíle. Většina z nás má pravděpodobně soubor osobních cílů a vedle toho i seznam profesních ambicí. Co nám však často chybí, jsou nástroje a porozumění tomu, jak vytvořit realistický a akční plán, který nás dovede z místa, kde jsme dnes, do cílového bodu, kam se chceme dostat.

Právě tady vstupuje do hry věda inteligentního úspěchu. Autor Isaiah Hankel představuje tři klíčové nástroje – selektivní zaměření, kreativní vlastnictví a pragmatický růst. Tyto nástroje jsou navrženy tak, aby vás s cíleným odhodláním dovedly z bodu A do bodu Z. Praktiky s nimi spojené vám pomohou eliminovat rozptýlení, využít vaši energii naplno a zvýšit kreativní produktivitu.

Na konci této knihy budete na cestě k tomu, abyste se zbavili nekonečných seznamů úkolů a místo toho si vytyčili praktickou cestu k uskutečnění svých snů. V následujících kapitolách zjistíte mimo jiné, kolik hodin skutečně produktivní energie máte každý den, jak říkat „ne“ tak, abyste se nedostali do potíží, a jak vám Walt Disney může pomoci s produktivitou.

Pokud trávíte dny u počítače, je velmi pravděpodobné, že znáte okamžiky, kdy se cítíte zaseknutí a jen zíráte na obrazovku. Čím víc se snažíte tento stav překonat, tím méně se cítíte schopní udělat jakékoli rozhodnutí.

Děje se to proto, že když je vaše mysl vyčerpaná, žádné množství času ani úsilí věnované přemýšlení nepomůže. Klíčem k tomu, jak se tomuto druhu vyčerpání vyhnout, je mít dostatek duševní energie – právě ta vám umožňuje být nadšení a užívat si to, co se děje ve vašem profesním i osobním životě.

Duševní energie je však nejen důležitá, ale také vzácná a snadno se vyčerpá. Podle studie z roku 2007 publikované v Harvard Business Review zažívá průměrný člověk jen asi dvě hodiny vrcholného duševního soustředění denně a k tomu přibližně pět hodin relativně vysokého soustředění. Ve zbytku dne je naše mentální koncentrace spíše slabá.

Jak tedy zajistit, aby se naše duševní energie každý den obnovovala? Studie z roku 2012 lékařské výzkumnice Taeko Sasai naznačuje, že klíčovým předpokladem je dostatek kvalitního spánku. I tak je ale jasné, že s tak omezeným množstvím duševní energie – zejména té vrcholné – musíme s každou minutou zacházet velmi opatrně.

A právě zde přichází na scénu selektivní zaměření. Znamená to být obezřetný a vybíravý v tom, kam svou energii investujete. Prvním pravidlem je naučit se říkat „ne“ věcem, které soupeří o vaši pozornost. Nemůžete věnovat svůj čas a energii všem, bez ohledu na to, jak zdvořile o ně žádají.

Říkat „ne“ však není vždy snadné ani přirozené. Mnoho z nás bylo v dětství vychováváno k tomu, abychom říkali „ano“ na cokoli, co po nás rodiče nebo učitelé chtěli. Když jste jako dítě souhlasili, pravděpodobně jste byli odměněni pozorností, pochvalou nebo vřelým objetím.

Dnes, v dospělosti, však existují i odměny za to, že říkáte „ne“. Psycholog Martin Hagger na základě analýzy více než 80 studií o přínosech odmítání zjistil přesvědčivé důkazy, že říkat „ne“ lidem pomáhá nejen vyhnout se plýtvání časem a neproduktivním činnostem, ale také dosahovat cílů efektivněji.

V další kapitole se podíváme na další pravidla, jak selektivní zaměření v praxi uplatňovat.

Pokud se chcete naučit novou dovednost, možná jste slyšeli, že to vyžaduje zhruba 10 000 hodin praxe. To může být pravda, ale nestačí jen mechanicky „nasbírat“ jednu hodinu za druhou a očekávat, že se dostaví výsledky. Tyto hodiny musí být naplněny záměrným tréninkem – a právě ten tvoří druhé pravidlo selektivního zaměření.

V roce 1993 použil psycholog K. Anders Ericsson pojem záměrný trénink k vysvětlení rozdílu mezi průměrným a výjimečným výkonem. Zjistil, že rozhodující není celkový počet odpracovaných hodin, ale počet hodin strávených soustředěným, kvalitním tréninkem.

Přesněji řečeno, Ericsson zjistil, že průměrní výkonní jedinci sice často pracovali více hodin, ale během dne se pouštěli do celé řady nekonstruktivních činností. Naproti tomu výjimeční jedinci se věnovali pouze záměrnému tréninku – například jednomu intenzivnímu bloku soustředěné práce ráno a dalšímu odpoledne. Celkem tak šlo o zhruba tři a půl hodiny denně, ale tyto hodiny byly efektivnější než celý den roztříštěné, bloudící praxe.

Jedním z důvodů, proč se od záměrného tréninku odkláníme a sklouzáváme k nekonstruktivním či nesoustředěným aktivitám, je to, že některá rozptýlení vnímáme jako příjemná. Činnosti jako kontrola e-mailu nebo uklízení stolu mohou vyvolat uvolnění dopaminu, a tím z nich dělat zdánlivě odměňující úkoly – často atraktivnější než práce, která je v souladu s našimi dlouhodobými cíli.

Takové aktivity mohou vytvářet pocit, že „něco děláte“, ale ve skutečnosti mohou být vysoce kontraproduktivní. Pokud se například máte připravit na prezentaci podnikatelského plánu před schůzkou v bance kvůli půjčce, je mnohem lepší přestat s nepodstatnými činnostmi, zklidnit se, jasně přemýšlet a naplánovat konkrétní kroky, které vás k cíli skutečně přiblíží.

Mějte však na paměti, že pokud nevypadáte „zaneprázdněně“, mohou to někteří lidé vnímat jako příležitost naložit na vás další práci. Proto je důležité chránit jak svůj volný čas, tak čas vyhrazený pro záměrný trénink.

Pokud si někdy nejste jistí, zda na nějaký úkol kývnout, položte si jednoduchou otázku: Přiblíží mě to k cílům, které jsem si stanovil? Pokud ne, je pravděpodobně nejlepší říct „ne“.