Věci, které uvidíte, jen když zpomalíte

Žijeme v neuvěřitelně hektické době. Mezi prací, rodinou, přáteli a každodenními dramaty, která nás obklopují, je až příliš snadné nechat se životem zcela zahltit. Kdy jste si naposledy dopřáli chvíli, kdy jste se plně soustředili jen sami na sebe? Příliš často dovolujeme vnějším okolnostem, aby převzaly kontrolu nad naším životem.

Ve skutečnosti to ale není svět, který se pohybuje příliš rychle – jsou to naše mysli. Naše vnímání světa určuje, jak ho prožíváme. Pokud dokážeme zpomalit své myšlenky a dopřát si prostor k nadechnutí, zjistíme, že se svět jakoby zpomaluje spolu s námi. A v tu chvíli uvidíme, že problémy, které nás dříve ohrožovaly, už nepůsobí tak obrovsky.

V tomto shrnutí se podíváme na to, jak pracovat se sebedůvěrou, vztahy i kariérou. Budeme rozvíjet vlastnosti, jako jsou všímavost, pokora, důvěra a sebejistota. Cest k osvícení existuje mnoho, ale každá z nich začíná na stejném místě: ve vaší mysli.

Dozvíte se mimo jiné, proč jsou vaše přátelství jako hřmící ohně, jak uklidnit mysl, která se žene v kruhu negativních myšlenek, a také kolik času a pozornosti vám ve skutečnosti věnují ostatní lidé.

Stalo se vám někdy, že jste se tak ponořili do nějakého projektu, že všechno ostatní přestalo existovat? Samozřejmě, že zbytek světa nezmizel. Jen se naše pozornost zaostřila s takovou intenzitou, že úkol před námi se zdál být celým vesmírem.

Pro buddhisty je to jen jeden z příkladů toho, jak silně naše mysl utváří svět kolem nás. Naše realita se skládá pouze z toho, na co se v daném okamžiku rozhodneme soustředit. Není to samotná situace, v níž se nacházíme, co nás činí šťastnými nebo nešťastnými, úzkostnými nebo uvolněnými. Tyto pocity vytváří náš pohled na situaci.

Klíčové poselství zní: Když vaše mysl odpočívá, odpočívá i svět.

Ve většině případů jsou to naše představy o tom, co se stalo v minulosti, nebo co by se mohlo stát v budoucnosti, co v nás vyvolává negativní myšlenky a emoce. Minulost ani budoucnost však nemůžeme ovládat ani změnit. Proč se jimi tedy trápit? Proč dovolovat svému vnímání, aby nás kvůli nim činilo nešťastnými?

Jediné, co skutečně můžeme ovlivnit, je to, co se děje právě teď. Uvolněte proto myšlenky na minulost a budoucnost a nechte vlny emocí volně proudit. Samy se časem uklidní a odezní.

Soustředit se na přítomnost znamená praktikovat všímavost. Pokud jste ve stresu, uvědomte si to. Pokud cítíte hněv, buďte si vědomi svého hněvu. Není dobré tyto pocity potlačovat. Všímavost vrací do našich životů jasnost a čistotu. Negativní emoce jsou dočasné – jakmile na ně posvítíme světlem vědomé pozornosti, začnou se rychle rozpouštět.

Skvělým způsobem, jak zvládat stres, je jednoduše si sepsat seznam všeho, co vám v životě působí úzkost. Zapište si vše, co potřebujete udělat – od drobných každodenních činností, jako je mytí nádobí, až po velké cíle, například změnu kariéry. Tím, že tyto věci dostanete z hlavy na papír, ulevíte své mysli a shromáždíte všechny starosti na jednom místě. Jakmile je sepíšete, jděte spát a dopřejte si kvalitní odpočinek. Zítra se můžete pustit do řešení jednotlivých bodů, krok za krokem.

Skutečná sebedůvěra musí vycházet zevnitř. Přetvoření našeho vnímání světa tak, abychom se soustředili na tady a teď, je prvním krokem na cestě k osvícení.

Není snadné být si vědom svých emocí, zvlášť těch negativních. Když cítíme, jak se v nás zvedají, máme tendenci je ovládat, potlačovat a snažit se je co nejrychleji zahnat. To je ale chybný přístup. Potřebujeme si jich všímat, spřátelit se s nimi a nechat je přirozeně proudit naším tělem. Zároveň jim však nesmíme dovolit, aby nás definovaly.

Klíčové poselství zní: Nejste své pocity.

Představte si akvárium s vrstvou bahna na dně. Když vodu rozvíříte, bahno se zvedne a začne vířit. Jak ho dostanete zpět na dno? Ponoříte ruce do vody a budete se ho snažit zatlačit dolů? Samozřejmě že ne. Když akvárium necháte v klidu, bahno se samo znovu usadí tam, kam patří.

Negativní emoce jsou jako bahno ve vaší mysli. Mají mnoho názvů: hněv, zklamání, závist, nenávist… Ale to jsou jen nálepky a samy o sobě nám příliš nepomáhají. Místo abyste se upínali k pojmenování, zaměřte se na energii, která za těmito emocemi stojí, a zkuste zjistit, odkud pramení. V průběhu času se tato energie proměňuje, přichází a odchází, až je nakonec dříve či později nahrazena něčím jiným.

Nesnažte se jí přisuzovat hodnotu. Jen si buďte vědomi toho, co cítíte, bez jakéhokoli hodnocení. Když je vám úzko, věnujte tři minuty tomu, že v tichosti posedíte se svými pocity. Pouze je pozorujte, aniž byste se je snažili změnit nebo posuzovat. Brzy ucítíte, jak se energie za těmito pocity proměňuje.

Své pocity nemůžete ovládat o nic víc než počasí. I ta nejhorší bouře jednou přejde. Stejně tak nejste definováni svými pocity o nic víc, než je obloha definována bouřkou. Jste vědomá bytost, která si těchto emocí všímá, vidí je přicházet a nevyhnutelně zase odcházet.

Jakmile uvidíme, jak se naše emocionální energie proměňuje, můžeme si uvědomit, že změna je nevyhnutelná ve všech věcech. Vzpomeňte si na to, na čem vám nejvíc záleželo v dětství. A teď si uvědomte, na čem vám záleží dnes. Měníme se, aniž bychom si toho všímali. Změna není ani dobrá, ani špatná – změna prostě je.

Bohužel většina lidí žije v neustálém odporu vůči změně a vůči tomu, jak věci jsou. Když se bráníme, pořád se snažíme přizpůsobit svět sobě. Když ale jednoduše přijmeme, jaký svět je, můžeme se uvolnit. Nechte svět, ať se mění. Nemůžete ho zastavit. Můžete být jen jeho součástí.