Váš důchodový příjem

Odchod do důchodu je zaslouženou odměnou za celoživotní práci. Penzijní systémy však už dávno nejsou tím, čím bývaly. Dnes se lidé po celém světě obávají, z čeho budou žít, jakmile jejich pracovní život skončí. Jejich největší starost? Jak natáhnout úspory tak, aby pokryly stále delší dobu strávenou v důchodu.

K tomu se přidávají složité otázky týkající se daní, investičních portfolií a pravidelných výběrů. A když se do toho zamotá technický žargon jako „anuitní platby“ nebo „přirozený výnos“, není divu, že se lidé cítí ztracení a přetížení.

Je čas si v tom udělat pořádek. Tyto úryvky vám pomohou projít minovým polem důchodového plánování. Dozvíte se, jak funguje britský penzijní systém, a získáte řadu praktických rad, které můžete využít při plánování vlastního důchodu – ať už žijete kdekoli.

V tomto shrnutí zjistíte:

• proč je stále větší část odpovědnosti za plánování důchodu přenášena na samotné důchodce,
• jak dodržovat bezpečnou míru výběru a vyhnout se finančnímu vyčerpání,
• a na co si dát pozor, pokud uvažujete o využití vlastního bydlení k financování důchodu.

Co je to důchod? Existuje několik možných definic.

První je jednoduchá: důchod je příjem, ze kterého žijete poté, co přestanete pracovat. Důchodce může například říct: „S mým týdenním důchodem 300 dolarů sotva vyjdu.“

Druhá definice označuje souhrn peněz nebo investiční portfolio určené na financování důchodu. Často se mluví o důchodovém fondu. V zásadě jde o vše, co jste během své pracovní kariéry naspořili: úspory z platu, investice i příspěvky zaměstnavatele.

Důchodový fond není totéž co důchodový příjem – je to hromada peněz, kterou jste si během života odkládali a kterou budete muset nějakým způsobem proměnit v pravidelný příjem, až přestanete pracovat.

Starší generace mají navíc vlastní představu o tom, co je „důchod“. Pokud jste pracovali pro velkou firmu v 60., 70. nebo 80. letech, pravděpodobně znáte pojem „důchod se zlatými hodinkami“. Šlo o zvyk darovat dlouholetým zaměstnancům při odchodu do penze zlaté hodinky jako poděkování za jejich služby. Tento rituál byl symbolem tehdejšího, více paternalistického stylu zaměstnávání.

Když pracovníci dospěli na konec kariéry, dostali hodinky, odešli domů a „dali nohy nahoru“. Významná část jejich poslední mzdy se pak každý měsíc proměnila v důchod. Tento typ penze se označuje jako důchod s definovanou dávkou, často také jako důchod z posledního platu. Výše důchodu byla předem určena vzorcem.

Příklad: pracovali jste 25 let ve stejné společnosti a v okamžiku odchodu do důchodu jste pobírali roční plat 67 000 dolarů. Firma „definovala“ váš důchod tak, že vynásobila určité procento z vašeho posledního platu počtem odpracovaných let. Typicky to mohlo být 2,5 procenta ročně. Vynásobíte-li 2,5 % číslem 25, vyjde 62,5 %. Tolik procent z vašeho posledního platu byste pak dostávali jako roční důchod – tedy přibližně 41 875 dolarů.

Tento typ penzí zajistil pohodlný důchod milionům lidí v zemích, jako je Velká Británie a Spojené státy. Někteří důchodci, kteří odešli do penze v 70. a 80. letech, z této štědré úpravy těží dodnes.

Pro jejich děti – a tím spíše pro vnoučata – je však situace zásadně jiná. Proč tomu tak je? Na to se podíváme dál.

Štědré penzijní zabezpečení, které si užívala poválečná generace, začalo v 80. letech mizet. Tento vývoj lze vysvětlit dvěma hlavními faktory: rostoucí délkou života a klesajícími výnosy z investic.

V minulosti lidé nežili zdaleka tak dlouho jako dnes v rozvinutých zemích. Zhruba se dalo říci, že každý, kdo se narodil v Británii nebo ve Spojených státech před rokem 1940, měl štěstí, pokud se dožil více než 70 let. Dnes naopak běžně předpokládáme, že naši rodiče a prarodiče se dožijí osmdesáti či devadesáti let.

To znamená, že období strávené v důchodu je nyní mnohem delší. Šedesátipětiletý muž by měl například počítat s tím, že bude potřebovat prostředky na dalších zhruba 19 let života. U ženy stejného věku je to přibližně 21 let. Jinými slovy, financování důchodu je dnes výrazně dražší než dříve.

Tím se dostáváme k druhému faktoru – klesajícím výnosům z investic. Očekávání výnosů se obvykle odvíjí od minulých zkušeností. Lidé, kteří pracovali a spořili v 80. letech, byli zvyklí na vysoké úrokové sazby; lidé, kteří spoří po roce 2010, naopak počítají spíše s nízkými sazbami. Není to náhoda: výnosy z investic byly ve 20. století obecně vyšší než v tom současném.

V 80. letech dosahovaly průměrné roční výnosy kolem devíti procent; o dvacet let později se pohybovaly spíše kolem tří procent. Toto zpomalení se časově krylo s rostoucími náklady na penze způsobenými prodlužováním lidského života.

Firmy jsou ze zákona povinny dodržovat dříve uzavřené penzijní závazky, a mnoho z nich se tak ocitlo pod tlakem stále rostoucích nákladů na důchody. Jediným řešením bylo jejich penzijní schémata zásadně změnit. Právě to vedlo k ústupu štědrých penzí minulosti.

Co je nahradilo? Nejrozšířenějším typem penzijního schématu je dnes takzvaný systém s definovaným příspěvkem. Firmy obvykle každý měsíc odvádějí na váš důchod stanovené procento z platu.

Příklad: zaměstnavatel přispívá čtyřmi procenty z vaší mzdy. Polovina této částky je strhávána z vašeho platu, druhou polovinu doplácí firma. Tyto peníze jsou ukládány do fondu a penzijní společnost je investuje. Když odejdete do důchodu, celková naspořená částka ve fondu představuje váš důchodový majetek.

Na rozdíl od dřívějšího systému zaměstnavatelé už negarantují konkrétní výši důchodového příjmu – předem je určena pouze výše příspěvku. Toto rozlišení je zásadní: břemeno zajištění příjmu v důchodu se přesunulo z firem na jednotlivce.

Jinými slovy, dnes musíte aktivní roli v řízení svého důchodu hrát především vy sami. V následujících kapitolách se podíváme na některé strategie, které vám s tím mohou pomoci.