Válka! K čemu je dobrá?

Ernest Hemingway jednou napsal: „Nikdy si nemysli, že válka, bez ohledu na to, jak je nutná nebo jak je ospravedlněná, není zločinem.“ Následující text se však s Hemingwayem rozchází. Morris sice připouští, že válka je strašná pro každého, kdo je do ní zatažen, zároveň ale tvrdí, že v dlouhodobém horizontu nás právě válka dovedla k dnešnímu bezprecedentnímu období míru. Podle něj jsme díky válkám dospěli do bodu, kdy je podíl násilných úmrtí v dějinách lidstva nejnižší. Nesouhlasíte? Podívejte se, zda vás následující úryvky dokážou přesvědčit. Po jejich přečtení a zasazení do širokého historického kontextu uvidíte, jak válka ovlivnila to, co na světě milujeme i nenávidíme. Dozvíte se, proč možná už nikdy nedojde k další velké válce, co by se stalo, kdyby Hitler a nacisté zvítězili, a proč mají velké státy tendenci usilovat o mír.

Smrt. Zkáza. Beznaděj. To jsou některé z věcí, které nám válka přináší. Jak si tedy může někdo myslet, že válka je něco jiného než čisté peklo? Je snadné soustředit se jen na to špatné a přehlížet to dobré. Válka sice přinesla nesmírné utrpení milionům lidí, zároveň je ale úzce spjata s inovacemi. Vojenské potřeby stojí přímo u zrodu některých z nejdůležitějších vynálezů v dějinách lidstva. Jedním ze způsobů, jak získat ve střetu výhodu, je technologická převaha. V průběhu dějin byly vojenské technologické průlomy často klíčem k ukončení konfliktů, k vítězství – a následně i k dalším inovacím založeným na technologiích, které původně vznikly pro válečné účely.

Praktické věci, jako je bronz a železo, jsou výsledkem vojenského výzkumu a potřeb. Železo bylo například objeveno velmi brzy v lidských dějinách a kolem roku 1200 př. n. l. se objevily technologie, které umožnily jeho výrobu ve velkém. Masová produkce a široké rozšíření železa nevznikly kvůli civilnímu využití, ale proto, že šlo o lepší materiál pro zbraně a zbroj než bronz.

Mnoho základních vynálezů a myšlenek se navíc dále rozvíjelo právě v důsledku válek. Původně byly vyvinuty pro jiné účely, ale teprve jejich vojenské využití vedlo k jejich rozšíření a zdokonalení. Černý prach například vynalezli čínští alchymisté a zpočátku se používal jen v malých ohňostrojích. Teprve když jej začala využívat armáda, vznikaly nové a lepší receptury.

Soutěžení mezi válčícími státy neustále pohání technologický vývoj. Když se například začaly používat velké lodě k přepravě cenného zboží, jejich rivalové a piráti vyvinuli menší a rychlejší plavidla, aby mohli obchodníky přepadat. To pak vedlo k výstavbě ještě větších a lépe vyzbrojených obchodních lodí, na což zase reagovali ještě rychlejší protivníci – a tak stále dokola.

Platí také, že technologie vytvořené s ušlechtilými úmysly často nacházejí nečestné uplatnění ve válce – a naopak, technologie původně vyvinuté pro válku se později stávají základem civilního pokroku.

Války nevytvářejí jen nové vynálezy, jako je střelný prach. Někdy jsou jejich důsledky mnohem zásadnější. V takzvaných produktivních válkách mohou vznikat celé národy a státy, což nakonec vede ke stabilnějším společnostem s menším množstvím násilí a větším rozsahem obchodu.

Lidské dějiny jsou plné konfliktů, v nichž získávaly převahu větší skupiny. Když jsme opustili tradici lovců a sběračů a přešli k usedlému zemědělství, začali jsme obývat jasně vymezená území. Brzy se ukázalo, že kvalitní orná půda je vzácná, a rostoucí populace byly nuceny o zdroje bojovat. Větší skupiny, které tyto války o zdroje vyhrály, své poražené protivníky pohlcovaly a začleňovaly do vlastní kultury a říše. Před volbou mezi asimilací a smrtí se poražené skupiny přizpůsobily nové, „adoptivní“ kultuře.

Představte si, že jste součástí kočovného germánského kmene v době římské říše. Váš kmen se chce usadit na území jiného, nepřátelského kmene. Jaké máte možnosti? Nabízí se několik scénářů: váš kmen může bojovat, porazit rivala a jeho členy a kulturu pohltit. Můžete být naopak poraženi a asimilováni vy. Nebo se mohou oba kmeny spojit, aby společně čelily římským imperiálním ambicím – a buď zvítězit, nebo být poraženy. Všechny tyto možnosti mají jedno společné: nakonec vznikne větší celek, než jaký existoval předtím.

Stačí si připomenout, kolik velkých říší vzniklo prostřednictvím válek: Římská říše, dynastie Chan či Maurjovská říše v Indii, z nichž každá zaujímala území o rozloze zhruba 1,5 až 2 milionů čtverečních mil. A nesmíme zapomenout na Britské impérium, jehož panství, vybudované brutálními koloniálními válkami, dalo vzniknout říši, „nad níž slunce nikdy nezapadá“. Jak brzy uvidíme, tyto obrovské říše měly i pozitivní dopady na zbytek světa.