Vagabonding

Není nic lepšího než si na chvíli odpočinout od každodenního shonu a vyrazit do zahraničí. Většina lidí tomu říká dovolená – a ta obvykle trvá jen pár dní v roce. Co ale takzvaný vagabonding, tedy týdny, měsíce nebo dokonce roky strávené cestováním po světě? Zní to lákavě?

Vagabonding ve skutečnosti nemá s klasickou dovolenou nic společného. A také se vůbec nepodobá představám mnoha lidí, kteří si pod tímto slovem vybaví „tuláka“ – muže romského původu potulujícího se po dálnici nebo přespávajícího v městských parcích.

O co tedy jde? Odpověď najdete v tomto shrnutí. Ukáže vám, jak si může každý dopřát cestovatelské dobrodružství delší než jen deset dní v roce. Dozvíte se, kdy je na vagabonding nejlepší čas, kolik peněz na něj skutečně potřebujete a proč může být jízda ruským taxíkem sama o sobě adrenalinovým zážitkem.

Jste typ na dlouhé toulání světem? Než si odpovíte, zkuste si nejdřív položit jinou otázku: „Jsem nezávislý?“

Být nezávislý znamená oprostit se od představy, že dlouhodobé cestování je sen vyhrazený jen několika šťastlivcům. Mnozí z nás si myslí, že na delší cestu potřebujeme hromadu peněz. Vzpomeňte si třeba na kultovní film Wall Street. V jedné scéně vysvětluje postava Charlieho Sheena, mladý ambiciózní makléř, své přítelkyni, jak plánuje do třicítky vydělat velké peníze, aby si mohl splnit celoživotní sen – projet Čínu na motorce.

To, co si ale většina lidí neuvědomuje, a co si neuvědomuje ani Sheenova postava, je, že na takovou cestu by si pravděpodobně vydělal i obyčejnou prací uklízeče za půl roku. My, lidé ze Západu, máme tendenci považovat cestování za extrémně drahou záležitost. Většina z nás ho vnímá jako doplněk životního stylu, ne jako zkušenost, která nás může zásadně posunout.

Někteří si kupují zájezd stejně automaticky, jako by si pořizovali nové auto nebo oblečení. Takové cestování se pak omezuje na krátké dovolené s nabitým programem, v němž není prostor pro nečekané zážitky. Problém je, že typický desetidenní pobyt nás nedokáže skutečně odpoutat od života doma a jen zřídka přinese hlubší zkušenosti, které cestování nabízí.

Tento postoj úzce souvisí s naším vztahem k penězům. Pro mnoho z nás je téměř každodenní činnost spojená s cenovkou. Jinými slovy, peníze ovládají tak velkou část našeho života, že sami sebe přesvědčujeme, že jsme příliš chudí na to, abychom byli svobodní.

Možná proto považujete dlouhodobé cestování za výsadu hippies, studentů nebo bohatých. Jak ale uvidíte v následujících kapitolách, skutečnost je úplně jiná.

Plánování cesty vašeho života nezačíná stanovením data odletu ani tím, kdy dorazíte na letiště – začíná vaším přístupem.

Začíná ve chvíli, kdy přestanete hledat výmluvy, proč cestu odkládat, a místo toho začnete šetřit peníze, zjišťovat si informace o cílové zemi a listovat mapami. Vagabonding je o objevování, učení, přijímání vlastních obav a změně zažitých návyků.

Takový přístup si nemůžete „vyzvednout“ u odbavovací přepážky spolu s letenkou; rodí se doma a je potřeba ho postupně pěstovat.

Prvním konkrétním krokem ještě před balením kufru je práce. Vydělávání peněz je zásadní – nejde jen o finance, ale i o získání vlastní svobody. Dobrovolné rozhodnutí cestovat kvůli samotnému cestování je pro vagabonding klíčové; mít něco našetřeno výrazně snižuje riziko, že ve skutečnosti jen před něčím utíkáte.

Existují i lidé, kterým se říká „trustafariani“ – cestují za peníze své rodiny, nikoli za peníze, které si sami vydělali. V batůžkářském světě jsou proslulí tím, že jsou ze svých cest často rozčarovaní. Proč? Protože si svou svobodu nikdy skutečně nevybojovali. Jejich cesty pro ně mají jen malou hodnotu – jsou jen krátkou pauzou v jejich běžném životě. Chybí jim osobní, vnitřní důvod, proč cestují, a tak často říkají, že „hledají smysl“ v cílové destinaci, aniž by si uvědomili, že právě samotná cesta je tím, co může dát jejich životu smysl.

Než vyrazíte, měli byste mít také jasno v rozdílu mezi dovolenou a vagabondingem. Někteří lidé pracují především proto, aby se uživili, a občas si dopřejí dovolenou jako odměnu. Naproti tomu vagabondi pracují hlavně proto, aby mohli cestovat – a proto se na práci i cestování dívají úplně jinak.