Úžasná tajemství života

Zkoušeli jste někdy řídit auto, které má málo vzduchu v pneumatikách? Dá se to zvládnout, ale rozhodně to není ideální. Pokud je necháte podhuštěné, riskujete trvalé poškození vozu. A když dostanete defekt – natož dva nebo tři – auto se stane téměř neřiditelným.

Proč tolik mluvíme o autech? Autor Gaur Gopal Das nás vybízí, abychom na svůj život nahlíželi jako na motorové vozidlo, které stojí na čtyřech klíčových oblastech – existenčních ekvivalentech čtyř pneumatik. Těmito oblastmi jsou váš osobní život, vztahy, pracovní život a společenský přínos. A pokud se chcete někam dostat, nesmíte zanedbávat volant: svůj duchovní život.

V tomto shrnutí se podíváme na každou z těchto oblastí a blíže prozkoumáme „mechaniku“ úžasných tajemství života. Cestou se také dozvíte, zda jste spíš zmrzlina, nebo svíčka; skrze jaké okno se díváte; a jakému typu konkurence je lepší se vyhnout.

Autor má přítele, jehož dcera málem zemřela. Gandharvice byly teprve čtyři a půl roku, když jí diagnostikovali Burkittův lymfom, agresivní a rychle rostoucí typ rakoviny. Byla to tragédie, která dokáže převrátit život naruby. Přestože měli rodiče víc než dost důvodů k zoufalství, nikdy neztratili ze zřetele dary, které jim život stále poskytoval.

Přátelé a rodina se semkli a nabídli pomoc – modlitby i finanční příspěvky na léčbu. Nešťastní rodiče by mohli proklínat svůj osud, místo toho se však rozhodli být vděční za to, co mají: podporující přátele a rodinu.

Vděčnost je prvním klíčem ke zdravému a šťastnému osobnímu životu. Lidská mysl má přirozenou tendenci fixovat se na to, co nás znepokojuje a obtěžuje. Kdykoli tedy budete mít pocit, že nevíte, za co být vděční, vzpomeňte si na rodinu malé Gandharviky, kterou ani obrovské neštěstí nepřipravilo o schopnost vděčnosti.

To ovšem neznamená, že být vděčný je snadné. Vděčnost je třeba vědomě trénovat. Autor proto doporučuje vést si deník vděčnosti. Každý den si vyhraďte deset minut a zapište si věci, za které jste vděční – i když se na první pohled zdají bezvýznamné, třeba úsměv cizího člověka v autobuse.

Tato praxe vám pomůže vděčnost rozpoznat a také si ji zapamatovat. Až zvládnete tato dvě „R“, dalším krokem je opětovat. Snažte se najít způsoby, jak lidem ve svém životě něco vrátit.

Zde je jednoduché cvičení. Ohlédněte se za posledními 24 hodinami. V tomto časovém úseku si určete tři až pět lidí nebo zážitků, za které jste vděční. Pak vymyslete konkrétní způsoby, jak svou vděčnost vyjádřit – třeba poděkováním partnerovi za to, že připravil výborné jídlo.

Budete‑li to dělat každý týden, vykročíte na cestu života naplněného vděčností – a tím i plnějšího, zdravějšího a šťastnějšího osobního života.

Znáte příběh zakladatele WhatsAppu Briana Actona? Jeho život se v roce 2007 zásadně změnil, když se rozhodl vyrazit na cestu se svým kamarádem Janem Koumem. Acton měl za sebou dvanáct let tvrdé práce – nejprve v Applu, poté v Yahoo. Rok cestování po Jižní Americe zněl jako ideální odpočinek.

Když se však vrátili, nemohli najít práci. Oba odmítl Facebook i Twitter. A právě tady se od Actona můžeme hodně naučit. Odmítnutí ho nevyvedlo z míry. Držel hlavu vzhůru a na Twitter psal povzbudivé zprávy, například: „Těším se na další životní dobrodružství.“

O necelých deset let později, v roce 2014, prodal WhatsApp Facebooku za ohromujících 19 miliard dolarů.

Poučení? Neměli bychom se trápit věcmi, které nemůžeme ovlivnit. Acton nemohl změnit rozhodnutí náborářů na Twitteru ani Facebooku. Mohl ale ovlivnit svou reakci na odmítnutí. A jeho klid a vyrovnanost se mu nakonec bohatě vyplatily.

Autor rád lidem ukazuje jednoduché schéma. Začíná otázkou: „Mám problém?“ Pokud je odpověď ne, proč se trápit? Pokud je odpověď ano, následuje další otázka: „Mohu s tím něco udělat?“ Pokud ano – proč se trápit? Pokud ne – proč se trápit?

Toto schéma, v němž všechny šipky vedou k „proč se trápit?“, výstižně shrnuje duchovní princip odpoutanosti. Pokud se svým problémem můžete něco dělat, ve skutečnosti problém nemáte – máte úkol k řešení. A pokud s ním nic udělat nemůžete, problém také nemáte, protože daná věc leží mimo vaši kontrolu.

Neznamená to, že bychom se neměli snažit řešit potíže, které máme. Ale pokud opravdu není co dělat – jako když Twitter a Facebook odmítly Actonovy žádosti o práci – nemá smysl plýtvat energií na starosti.

Dalším klíčem ke zkvalitnění osobního života je rozvíjení duchovní praxe. Jak autor připomíná, jsme duchovní bytosti. Nepropaguje přitom žádného konkrétního boha; vybízí nás, abychom se spojili s „naším Bohem“ – s jednotou, kterou různé podoby božství představují. Nalezení tohoto spojení nám pomáhá rozšiřovat lásku k druhým i k sobě.

Jedním z nástrojů je meditace. Das upřednostňuje meditaci s mantrou, tedy opakování smysluplných či posvátných slov – například Božího jména. Meditace má i nespočet praktických přínosů: ulevuje od stresu a naplňuje nás pocitem smyslu.

Silný duchovní život a umění nedělat si zbytečné starosti doplňují váš osobní život a připravují vás na další oblast: vztahy.