Ustlávej si postel

Někdy mohou být ty nejjednodušší věci zároveň těmi nejúčinnějšími. A právě o tom tato kniha je. Může se to zdát samozřejmé, ale i taková maličkost, jako je každodenní ranní ustlání postele, může zásadně ovlivnit kvalitu vašeho života.

Jako příslušník jednotek Navy SEAL se William H. McRaven zúčastnil bojů v Afghánistánu a Iráku. Během těchto nasazení i během let tvrdého výcviku nasbíral ohromné množství životních lekcí. Od nutnosti přijmout neúspěch až po důležitost nikdy – opravdu nikdy – se nevzdávat, jsou rady admirála McRavena mimořádně inspirativní.

V tomto shrnutí se dozvíte, proč byste v žádné situaci neměli soudit knihu podle obalu; co je to vlastně „cukrový sušenka“ (a proč to není tak hezké, jak to zní); a jak jednoduchý čin – zpívání – zachránil vojenskou kariéru jeho spolubojovníka.

Pokud jste někdy viděli film, ve kterém mladí vojáci procházejí základním výcvikem, možná jste si všimli jejich paland a toho, jak jsou postele udržované v naprostém pořádku a čistotě. Může se to zdát jako drobnost, ale ustlaná postel může váš den nasměrovat tím správným směrem.

Autor a jeho spolužáci se v Coronadu v Kalifornii během základního výcviku pro členy týmů Navy SEAL učili i tomu, jak správně ustlat postel. A také kdy: hned po probuzení. Kdo pravidla porušil, musel podstoupit rituál zvaný „cukrový sušenka“ – skočit do Tichého oceánu a pak se okamžitě válet v rozpáleném písku na pláži.

Možná si říkáte: „Co je na ustlání postele tak důležitého?“ Je to sice snadný úkol, ale splnit hned ráno jakýkoli úkol je ten nejlepší a nejproduktivnější způsob, jak začít den. Nastaví to správné tempo: tím, že dokončíte jednu věc, bude pro vás snazší začít odškrtávat další položky na vašem seznamu. A než se nadějete, budete se cítit skvěle a produktivně – a to všechno jen proto, že jste si ustlali postel.

Další životní lekcí z armády je důležitost lidí kolem vás – vašich parťáků. Autor se to naučil tvrdě, po téměř smrtelném seskoku padákem. Při pádu vzduchem do něj narazil padák jiného výsadkáře a způsobil, že se McRavenův vlastní padák zamotal kolem jeho nohy. Síla otevření padáku mu zlomila pánev a utrhla břišní svaly od kosti.

Během měsíců zotavování se autor naučil, jak zásadní je mít někoho, kdo vám pomůže jít dál. Kdyby nebylo jeho manželky Georgeann, pravděpodobně by podlehl depresi a sebelítosti. Každý z nás zažije v životě období, kdy potřebuje podporu někoho, kdo v něj věří. Životem se nedá projít úplně sám.

Překvapil vás někdy někdo? Možná jste si zpočátku mysleli, že je dotyčný nudný a nezajímavý, ale nakonec se z vás stali skvělí přátelé. Lekce, kterou si z toho můžete vzít, je, že byste nikdy neměli soudit člověka podle ničeho jiného než podle jeho srdce.

Platí to i obráceně. Můžete si myslet, že cizí člověk je někým, kým ve skutečnosti není, a proto byste si předtím, než mu svěříte svou důvěru, měli položit otázku: „Co o téhle osobě vlastně vím?“

Když byl McRaven na vysoké škole a zvažoval budoucnost u jednotek Navy SEAL, navštívil náborové středisko, aby se dozvěděl víc. Během návštěvy si všiml Toma Norrise – malého, plešatého a křehce vypadajícího muže. Vypadal jako pravý opak drsného veterána z elitního týmu. Přesto jím poručík Tom Norris přesně byl: válečným hrdinou, který byl ve Vietnamu postřelen, když riskoval život, aby zachránil ostatní.

Norris se vyrovnal s bolestivými zraněními i vyčerpávající rehabilitací, aby mohl dál sloužit své zemi jako člen zásahové jednotky FBI pro záchranu rukojmích.

To nás přivádí k další cenné lekci: neočekávejte, že život bude spravedlivý a logický. McRaven během výcviku čelil mnoha „cukrovým sušenkám“ – skákal do vln Tichého oceánu a pak se válel v písku. Trest dostával i tehdy, když žádná pravidla neporušil, takže život mohl působit nespravedlivě a iracionálně.

Jakmile ale strávíte dost času během s pískem, který vám dře každou část těla, začnete přijímat, že život prostě spravedlivý není a že je marné se proti tomu bouřit. Bylo by pošetilé plýtvat časem tím, že odmítnete přijmout výzvy života. Místo toho se musíte zvednout a jít dál.