Umění žít sám a mít to rád

Často se zdá, že společnost není skutečně přizpůsobená lidem, kteří žijí sami – jako by ten, kdo žije sám, nějak prohrál a jediným měřítkem úspěchu bylo, zda jste v páru nebo máte rodinu. Ať už vybíráte byt, nebo plánujete dovolenou, být sám může občas znamenat nevýhodu. A to, že vás za to lidé ještě hodnotí, situaci rozhodně neusnadňuje.

Zejména ženy žijící samy narážejí na řadu negativních stereotypů. Ve skutečnosti ale neexistuje žádný dobrý důvod, proč by tomu tak mělo být. Vyžaduje to určité úsilí, ale život o samotě je možné proměnit v krásnou a obohacující zkušenost.

Jak na to? Základem je převzít nad svým životem kontrolu. Uvědomte si naplno všechny problémy a výzvy, kterým čelíte, a připravte si konkrétní plány, jak je překonat. Spojte to s mocným nástrojem pozitivního myšlení a budete na dobré cestě stát se úspěšným „sólistou“.

V tomto shrnutí zjistíte, jak vám může na cestě za štěstím pomoci Tolstoj, jak si udržet sebevědomí i ve chvílích osamělosti a proč může být příjemné vzít do vlastních rukou i své finance.

Jen málo lidí si vědomě zvolí život o samotě. Častěji jde o situaci, do níž se člověk dostane nečekaně. To platilo i pro autorku Jane Mathews, jejíž život „sólistky“ začal po rozchodu s manželem.

Zpočátku si tento způsob života vůbec neužívala. Měla pocit, že společnost je nastavená pro páry a rodiny. Všechno – od setkávání s přáteli přes vaření pro jednoho až po stravování v restauraci – se změnilo ve chvíli, kdy začala žít sama. Dokonce i v knihách a filmech, které sledovala, byly svobodné ženy často líčeny s despektem.

Mathews ale nakonec zjistila, že život o samotě nemusí být negativní zkušeností. Tím, že nad svou situací převzala kontrolu, dokázala ji proměnit v něco radostného a naplňujícího. A totéž můžete dokázat i vy.

Klíčové poselství zní: Nenechte se odradit stigmatem, které se k životu o samotě často váže, a neochuzujte se kvůli němu o možnost užít si svůj život naplno.

Pokud žijete sami, je důležité si uvědomit, že i když jste „sólista“ v doslovném smyslu, v jiném smyslu rozhodně sami nejste. Ve skutečnosti jste součástí rychle rostoucí skupiny téměř 300 milionů lidí po celém světě, kteří dnes žijí sami – a toto číslo stále roste. V Austrálii, kde autorka žije, se dokonce předpokládá, že do roku 2026 bude více jednočlenných domácností než tradičních rodin.

Přesto má mnoho lidí žijících o samotě pocit, jako by „něco dělali špatně“. Všechno – od velikosti balení potravin přes rozestavění stolů v restauracích až po nabídky dovolených – se zdá být zaměřené na dvojice či skupiny. Navíc může život o samotě ovlivnit i vaše společenské postavení – někteří přátelé si možná nebudou jistí, jak se k „novému, svobodnému vám“ chovat.

Není pochyb o tom, že žít sám není vždy snadné. Se správným nastavením mysli se z toho ale může stát něco, co si skutečně užíváte. Zatímco se Mathews kdysi na svou situaci dívala s odporem, dnes si ji vychutnává. Dokonce dává přednost životu sama – nebo, jak sama říká, životu „sama se sebou“.

Jak tedy proměnit život se sebou samým v pozitivní zkušenost? To se dozvíte v následujících kapitolách.

Románopisec Lev Tolstoj měl pravdu, když řekl: „Chceš-li být šťastný, buď.“ Není fér tvrdit, že všechny problémy spojené se životem o samotě prostě zmizí, pokud si „správně nastavíte hlavu“. Pozitivní přístup ale výrazně pomáhá – a je důležité pochopit, že jen vy sami můžete vymyslet plán, který pro vás bude fungovat.

To znamená být proaktivní. Budete potřebovat schopnost plánovat, zdravé sebevědomí a mentální odolnost. Je to snadné? Ne. Stojí to za to? Mathews je přesvědčená, že ano.

Klíčové poselství je: Užít si život o samotě vyžaduje vnitřní sílu.

Kde začít? Začněte tím, že si ujasníte, jakým člověkem chcete být. Napište si tři přídavná jména, kterými byste se rádi popsali. A pak se podle nich začněte chovat. Je „laskavý“ jedno z těch slov? Vyjděte ven a udělejte někomu radost. Chcete být „klidní“? Při příští stresové situaci se záměrně zachovejte klidně. Když se budete chovat jako člověk, kterým chcete být, dříve či později se jím stanete.

Dalším krokem je přijmout něco, s čím se musí vyrovnat každý, kdo žije sám: osamělost. Jednoduše řečeno, patří k této zkušenosti. Život o samotě znamená, že se čas od času budete cítit osaměle. Nemusíte ale dovolit, aby vás osamělost definovala.

Zjistěte, co ve vás tyto pocity spouští, a pak se buď těmto situacím vyhýbejte, nebo si předem promyslete, jak je zvládnete, až přijdou. Ještě lepší je přestat na svůj celkový život nahlížet optikou „osamělosti“ a začít ho vnímat jako „samotu“ – podobné slovo, ale bez negativního nádechu.

Zcela zásadní je rozvíjet smysl pro životní účel – to, čemu Japonci říkají „ikigai“. Může to znít vznešeně, ale mít jasný důvod, proč ráno vstáváte, je skvělý způsob, jak si udržet pozitivní myšlení. Zamyslete se, co vás baví, v čem jste dobří a jaký byste si přáli, aby váš život byl – a pak hledejte činnost, která tyto tři oblasti propojí.

Mít něco, pro co skutečně hoříte, je výborný způsob, jak se soustředit na to podstatné a nenechat se strhnout negativními pocity. Skvělé na tom být „sólistou“ je, že máte čas zjistit, co vás doopravdy dělá šťastnými.

„Chceš-li být šťastný, buď.“ Ano, je to těžší, než to zní. Ale to není důvod, proč se o to nepokusit.