Umění logiky

Jako druh jsme v mnoha ohledech iracionální. Rozhodujeme se podle instinktů, tvrdošíjně hájíme názory, které jsme si nikdy pořádně neprověřili, a dovolujeme emocím, aby nás ovládaly způsoby, jež sami neumíme úplně vysvětlit. A to je jen to, co se odehrává uvnitř každého z nás. Navenek jsme navíc neustále bombardováni zájmy a agendami ostatních. Ti používají rétoriku, strach a zastrašování, aby nás získali na svou stranu. Falešné zprávy, clickbait, nekvalitní zpravodajství – jak se tím vším můžeme prokousat a dospět k pravdě? A pokud nedokážeme rozpoznat, co je pravdivé, jak můžeme vůbec porozumět světu, ve kterém žijeme, a rozhodovat se, jak v něm jednat?

Existuje způsob – překvapivý nástroj, který se může naučit používat každý, jakmile pochopí, jak funguje. Tento nástroj nám pomáhá poodstoupit a zkoumat složité problémy, které nás trápí. Poskytuje nám metodu, díky níž dokážeme v jakékoli situaci odhalit řadu možností a najít cestu, která s námi skutečně rezonuje.

Jaký je ten mocný nástroj, který dokáže vnést jasno do chaosu? Odpověď zní: logika.

V tomto shrnutí zjistíte mimo jiné, proč logika neurčuje, co si dáte k večeři; co nám datum spotřeby prozrazuje o logice a realitě; a jaký vztah může mít rukopis k sociální nespravedlnosti.

Logika. Pojem, který většina z nás začíná chápat už jako malé děti, když se učíme, jak spolu věci souvisejí. Deštivý den znamená, že nemůžeme na pláž. Když neobědváme, máme hlad. Logika však má mnohem větší potenciál než jen poskytovat jednoduchá vysvětlení. Je to nástroj, kterým můžeme smysluplně zkoumat i velmi složité problémy. Musíme se jen naučit, jak s ním zacházet.

Klíčové poselství této kapitoly je: Abychom odemkli plný potenciál logiky, musíme nejprve pochopit, jak funguje.

Co tedy vlastně logika je? Logiku můžeme chápat jako proces, při němž zkoumáme nebo skládáme složitý argument pomocí otázek. Tyto otázky pak fungují jako odrazové můstky, které nás vedou k větší jasnosti.

Protože se logika „chová“ určitým způsobem, musíme nejprve porozumět právě tomuto chování, než ji začneme skutečně používat.

Prvním krokem k pochopení logiky je uznat, že se v něčem podobá divadlu. Logika nás vyvádí z bezprostřední reality do abstraktnějšího prostoru. Když sledujete třeba hru Peter Pan, nebudete zpochybňovat existenci víly Zvonilky ani to, že děti létají po noční obloze. Tato porušení fyzikálních zákonů přijímáte, protože jste vstoupili do imaginárního světa.

Podobně nám logika dává „povolení“ některé aspekty reality dočasně ignorovat. Díky tomu se můžeme soustředit na samotné jádro argumentu, aniž bychom se zamotali do nepodstatných detailů.

Představme si například, že dva lidé diskutují o rovnosti pohlaví. Aby mohli téma prozkoumat do hloubky, mohou se dohodnout, že pro účely debaty odhlédnou od toho, že několik žen je dnes v čele států – historicky jde stále spíše o výjimky. Tím si uvolní prostor k tomu, aby se soustředili na dopad genderové diskriminace na většinu žen.

Druhým krokem je pochopit, že logická implikace funguje jen jedním směrem. Pokud platí, že A implikuje B, neznamená to, že B automaticky implikuje A. Bohužel lidé mají tendenci si to plést.

Příklad: tvrzení „banán je ovoce“ je pravdivé. Z toho ale neplyne, že „každé ovoce je banán“ – to je zjevně nesmysl. Stejně tak z toho, že „něco je banán“, ještě nevyplývá, že jde vždy a jen o ovoce – banán může být součástí mléčného koktejlu nebo dortu, tedy něčeho, co už zařazujeme jinam.

Proto musíme věnovat pozornost struktuře logických výroků a nepředpokládat automaticky, že platí i jejich obrácení.

Teď, když máme o logice o něco jasnější představu, se můžeme posunout od teorie k praxi a podívat se, jak se lidé skutečně chovají, když spolu diskutují.

Bezpochyby jste v poslední době někde na webu museli zaškrtnout políčko, abyste prokázali, že nejste robot. A i když vám to může připadat směšné nebo frustrující, ukazuje to na důležitý rozdíl mezi lidmi a stroji. Lidé mají emoce – a ne vždy je dokážeme regulovat.

Během vyhrocené hádky často sklouzáváme k emocionálně řízenému chování, jako je křik, vyhrožování nebo urážky. To nám nepomáhá spory vyhrávat ani je nahlížet z nového úhlu. Když však toto chování nahradíme logickým způsobem argumentace, získáme hlubší vhled do problému.

Hlavní poselství této kapitoly je: Když do svých argumentů zapojíme logiku, přibližujeme se pravdě.

Podívejme se nejprve na to, co se stane, když zaujmeme defenzivní postoj. Pokud nesouhlasíte s tvrzením „švestky jsou lepší než broskve“, můžete okamžitě vyhrknout: „Nejsou. Broskve jsou lepší než švestky!“ Taková reakce však pravděpodobně nikoho nepřesvědčí.

Když se ale opřeme o logiku, můžeme připustit, že broskve jsou možná stejně dobré jako švestky. Pak můžeme začít zkoumat, proč si to myslíme, a také co všechno v takovém srovnání přehlížíme. Jsou třeba plesnivé švestky lepší než čerstvé broskve? Co přesně znamená „lepší“ a jak to budeme měřit?

Tento otevřenější přístup, který připouští, že existuje víc než dvě protikladné možnosti, souvisí s logickou negací. Negace vytváří prostor mezi dvěma extrémy – mezi světem, kde švestka není vždy lepší než broskev, a světem, kde to neplatí ani naopak.

I když se příklad s ovocem může zdát banální, schopnost poodstoupit a uznat existenci „šedé zóny“ je velmi užitečná, protože skutečné problémy v životě bývají málokdy černobílé.

Další velkou překážkou, s níž se při konfliktech potýkáme, jsou naše předpoklady. Představte si, že vaše dítě neudělalo test z dějepisu. Můžete se rozčílit a automaticky předpokládat, že je to jeho vina – že se prostě dost neučilo. Tím ale vůbec neprozkoumáte jiné možnosti. Je učitel neschopný? Bylo dítě ten den nemocné? Ujel mu autobus a přišlo o deset minut později? Nebo šlo o kombinaci více faktorů?

Abyste se z tohoto zúženého způsobu uvažování vymanili, zkuste v sobě probudit „vnitřní dvouleté dítě“ a opakovaně se ptejte „Proč?“, dokud nevyčerpáte všechny nejasnosti. Takto vám logika poskytuje ony cenné odrazové můstky, které vás mohou dovést k jádru jakéhokoli konfliktu.

Dokážete-li na chvíli odložit emoce stranou, může vás logika vést řetězcem úvah, dokud se nepřiblížíte pravdě.