Umění jasně myslet

Pravděpodobně se považujete za racionálního člověka, že? A nejspíš si také myslíte, že své schopnosti dokážete docela střízlivě posoudit. Bohužel je to velmi nepravděpodobné. Ale nebojte, jste ve společnosti mnoha dalších: všichni jsme mnohem méně racionální a mnohem svévolnější v rozhodování, než si připouštíme.

Ať se nám to líbí nebo ne, náš mozek je směsicí zkratek a jednoduchých pravidel, která kdysi pomáhala našim dávným předkům vyhnout se tomu, aby skončili jako oběd pro lvy, a přežít dost dlouho na to, aby tyto vlastnosti předali dál. V dnešním světě však tyto zkratky vedou k celé řadě klamů a předsudků, které nám spíše škodí, než pomáhají.

Tento text vám představí některé z hlavních pastí, do nichž pravděpodobně každý den padáte, a zároveň nabídne tipy, jak se jim vyhýbat a začít myslet jasněji. Dozvíte se například, proč byste si nikdy neměli brát do klubu svou nejkrásnější kamarádku, pokud doufáte, že budete mít úspěch. Zjistíte také, proč 84 procent Francouzů mylně věří, že jsou nadprůměrnými milenci, a jak může trochu slunečního svitu (nebo jeho nedostatek) vychýlit akciové trhy.

A nakonec možná zjistíte, že není dobrý nápad spoléhat na to, že si všimnete gorily, i když stojí přímo před vámi.

Myslíte si, že máte poměrně realistický přehled o svých schopnostech? Že zatímco ostatní se mohou klamat a nadhodnocovat své dovednosti, vy to neděláte? Pokud ano, rozhodně nejste sami: všichni máme tendenci dívat se na sebe růžovými brýlemi.

Výzkumy ukazují, že jsme v mnoha oblastech života přehnaně sebevědomí. Například studie prokázaly, že 84 procent Francouzů se považuje za nadprůměrné milence. Ve skutečnosti je však možné, aby za „nadprůměrné“ bylo považováno maximálně 50 procent, protože statisticky polovina populace leží nad průměrem a druhá polovina pod ním.

Podobně výzkumy ukázaly, že 93 procent studentů v USA se hodnotilo jako „nadprůměrní“ řidiči a 68 procent vyučujících na Univerzitě v Nebrasce zařadilo své učitelské schopnosti do horní čtvrtiny. Tato čísla jasně ukazují, že většina z nás své schopnosti nadhodnocuje.

Nejen to: máme také tendenci přičítat úspěchy vlastním schopnostem a neúspěchy vnějším okolnostem. Výzkumníci to otestovali tak, že nechali skupinu lidí vyplnit osobnostní test a pak jim náhodně přiřadili skóre. Když s nimi později dělali rozhovory, zjistili, že ti s „dobrými“ výsledky věřili, že test jejich skutečné schopnosti spravedlivě odráží – a že tedy správně posoudil jejich skvělou osobnost. Ti, kteří dostali „špatné“ skóre, však považovali hodnocení za bezcenné a samotný test – a nikoli svou osobnost – za odpad.

Zažili jste někdy něco podobného? Pokud jste například na střední škole dostali z testu jedničku, pravděpodobně jste měli pocit, že za úspěch můžete vy sami. Když jste propadli, nejspíš jste si říkali, že to nebyla vaše vina, že test byl nespravedlivý nebo že za to mohly jiné okolnosti.

S vědomím této naší tendence nadhodnocovat své znalosti a přisuzovat veškerý úspěch vlastním dovednostem bychom měli být opatrnější v tom, jak sami sebe hodnotíme. Jedním z dobrých způsobů, jak tuto tendenci korigovat, je pozvat na kávu upřímného přítele a požádat ho o otevřený názor na vaše silné a slabé stránky.

Zamysleli jste se někdy nad tím, proč lidé v kasinech házejí kostkami silněji, když chtějí vysoké číslo, a jemněji, když potřebují nízké, aby vyhráli velkou výhru? Tito hráči trpí iluzí kontroly – vírou, že můžeme ovlivnit věci, které ve skutečnosti ovlivnit nemůžeme.

Iluze kontroly nám dává naději: pokud věříme, že máme nad situací alespoň nějakou moc, snáze snášíme mnohá utrpení života. Dokládá to studie, v níž byli účastníci umístěni do kabin a vystaveni nepříjemnému hluku, aby se testovala jejich citlivost na bolest. Dokázali snášet výrazně více hluku, když byla kabina vybavena červeným „panikovým“ tlačítkem. Tlačítko však ve skutečnosti nemělo žádnou funkci. Účastníci jen měli iluzi, že mohou situaci ovlivnit, a díky tomu vydrželi větší zátěž.

Dává tedy smysl, že se „placebo tlačítka“ instalují na různá místa, aby vytvářela iluzorní, ale v konečném důsledku užitečný pocit kontroly. Například tlačítka, která mačkáte na přechodu na rušné křižovatce? Většina z nich nedělá nic jiného než to, že nám dává pocit, že situaci ovlivňujeme – a usnadňuje nám čekání na změnu světel. Totéž platí pro některá tlačítka „otevřít dveře“ a „zavřít dveře“ ve výtazích, která často ani nejsou připojena k ovládacímu panelu.

Nejenže máme ve skutečnosti mnohem menší vliv, než si myslíme, ale jsme také přehnaně sebevědomí, pokud jde o naši schopnost dělat předpovědi. Uvažujme například desetiletou studii, která vyhodnotila 28 361 předpovědí od 284 samozvaných profesionálů z různých oborů, například ekonomie. Tyto „expertní“ předpovědi byly jen o málo lepší než náhodné tipy generované počítačem.

Je proto ve vašem vlastním zájmu brát předpovědi s velkou rezervou a soustředit svou energii na několik málo důležitých věcí, které skutečně můžete ovlivnit.