Údolí génia

Hlavní média často líčí příběh Silicon Valley jako čistě podnikatelský a finanční. A samozřejmě – nashromáždila se tu obrovská jmění. Skutečný příběh Silicon Valley je ale především příběhem lidí a nápadů a o tom, jak tito lidé – někdy nesmělí „nerdové“, jindy sebevědomí vizionáři, ale vždy mimořádně talentovaní – šli za svými sny a proměňovali je v realitu.

Silicon Valley je oblast v zálivu San Francisco Bay v severní Kalifornii. Tahle směs předměstí a středně velkých měst je dnes předním světovým centrem špičkových technologií a inovací. Její historie je v měřítku dějin krátká, ale neuvěřitelně bohatá na objevy. Od konce 60. let 20. století stojí Silicon Valley u zrodu osobních počítačů, internetu, přenosných zařízení, online maloobchodu, sociálních sítí a celé řady dalších průlomových technologií.

Všechny tyto inovace vznikaly v hluboce nekonvenčním podnikatelském prostředí, kde zakladatelům firem bylo často sotva přes dvacet, práce přes noc byla samozřejmostí a užívání drog téměř patřilo ke koloritu. V tomto shrnutí uslyšíte příběhy mladých lidí, kteří pracují, baví se, inovují – a někdy se z ničeho nic ocitnou v čele multimilionových, nebo dokonce mnohamiliardových společností.

Dozvíte se také, jak obrovskou roli sehrál Xerox při vývoji moderního osobního počítače, že jedna firma ze Silicon Valley málem vynalezla iPhone deset let předtím, než skutečně vznikl, a proč zakladatelé Googlu původně vůbec nechtěli zakládat firmu.

Klasický příběh Silicon Valley vypadá nějak takto: mladík s radikálním nápadem vytvoří něco skvělého, kolem toho postaví svobodomyslný byznys s podobně naladěnými techniky – a přitom nesmírně zbohatne. Atari a její zakladatel Nolan Bushnell tento scénář v podstatě napsali.

Bushnell se jako student v 60. letech jednou v noci vplížil do počítačové laboratoře, aby si zahrál Spacewar, jednu z prvních počítačových her. Když uviděl možnosti, které tento zcela nový druh zábavy nabízí, založil podnikavý Bushnell firmu Atari.

První dokončenou hrou Atari byl Pong. Šlo o jednoduchou hru – jakýsi stolní tenis na arkádovém automatu s naprosto základní grafikou a ovládáním. Přesto se z ní stal fenomenální hit. Bushnell umístil první automat s Pongem do rohu místního baru. Krátce nato volal majitel baru do Atari, že stroj přestal fungovat. Když inženýr Atari dorazil na místo, zjistil, že problém je prostý: mincovník byl tak plný čtvrtdolarových mincí, že už žádné další nebral.

Jen v tom jednom baru vydělával Pong 300 dolarů týdně – což byla obrovská částka, uvážíme‑li, že Bushnell dokázal vyrábět nové automaty Pong za 350 dolarů kus. Aby zvládli dodat co nejvíce strojů, pracovali první zaměstnanci Atari neuvěřitelně tvrdě. Firemní kultura ale měla i výrazně hedonistickou stránku. Venku před budovou se neustále vznášel zápach marihuany. Kolegové spolu spali. V firemní vířivce se bral kokain.

Tato kultura začala narážet ve chvíli, kdy byla společnost v roce 1976 prodána koncernu Warner za 30 milionů dolarů. Atari už tehdy dávno nešlo jen o arkádové automaty – firma uvedla na trh jednu z prvních domácích herních konzolí. Nový vlastník přinesl korporátnější přístup a s ním i nového generálního ředitele, seriózního manažera jménem Ray Kassar, který dříve vedl značku Ralph Lauren. Jeho pracovní etika se od Bushnellovy nemohla lišit víc. Když se oba muži poprvé setkali, měl Bushnell na sobě tričko s nápisem „Rád šukám“.

Kulturní střet mezi novými korporátními vlastníky a volnomyšlenkářskou atmosférou firmy začal přerůstat v problémy. Klíčoví inženýři odcházeli, nespokojeni s novou firemní kulturou, a Atari se po raním úspěchu marně snažila znovu sama sebe vynalézt. V roce 1984 se firma prakticky zhroutila. Byla rozprodána po částech.

Většina lidí by na otázku, kdo postavil první osobní počítač, pravděpodobně odpověděla Apple, případně IBM. Ve skutečnosti však první zařízení, které se dnešnímu osobnímu počítači opravdu podobalo, vytvořila firma Xerox.

Dnes je Xerox synonymem pro kopírování – jeho název se dokonce používá jako sloveso. Na počátku 70. let se ale ve výzkumném centru Xeroxu v Palo Altu – zkráceně PARC – odehrál zásadní průlom ve výpočetní technice: vznikl první počítač s moderním grafickým uživatelským rozhraním.

Do té doby byly počítače zaměřené výhradně na výpočty – jednoduše řečeno na provádění matematických operací. Průlom Xeroxu umožnila skupina inženýrů, kteří byli přesvědčeni, že budoucnost počítačů je v obrazovce. Jedním z nich byl Bob Taylor, který tvrdil, že počítače se musejí změnit. Oko, říkával, je spojnicí mezi mozkem a počítačem. Proto by se návrh počítače měl soustředit především na displej.

Taylor také vášnivě věřil, že budoucnost výpočetní techniky je v komunikaci, nikoli v počítání, a že počítače budou osobní – jeden na každém stole. Počítač, který nakonec vznikl, se jmenoval Alto. Nabízel řadu funkcí, které dnes považujeme za samozřejmé: překrývající se okna, ikony, různá písma a nabídky. Měl bitmapový displej, což znamenalo, že dokázal na obrazovce zobrazovat obrázky – inovaci, která poprvé umožnila kreslení, animaci a práci s různými fonty. Dokonce měl myš, kterou bylo možné ovládat kurzor na obrazovce, byť fungovala poněkud neohrabaně.

Brzy následovaly další inovace. Výzkumníci vytvořili Bravo, vylepšený stroj, který – na rozdíl od černobílého Alta – nabízel 256 barev. Nikdo předtím barvy na počítači neviděl, vedení Xeroxu však pochybovalo, zda po něčem takovém existuje trh. Nepomáhalo ani to, že výzkumníci v PARC používali Bravo k vytváření hippie grafiky pozdě v noci, což ostře kontrastovalo s konzervativní korporátní kulturou Xeroxu.

Xerox nakonec na této linii nepokračoval a držel se své dosavadní specializace – tisku a kopírování. Ačkoli se mu nepodařilo zúročit většinu počítačových inovací vyvinutých v PARC, jejich vliv se přenesl jinam – díky návštěvě mladého, poněkud výstředního podnikatele: Steva Jobse.