Učte se efektivněji

Abyste se stali mistry ve svém oboru, musíte být buď zrození géniové, mít výjimečnou paměť, nebo být alespoň ochotni strávit roky zaboření v knihách. Že ano? Vlastně ne tak docela.

Ve skutečnosti se každý může naučit učit se efektivně. Nemusíte být nový Newton ani mít fotografickou paměť; potřebujete především konkrétní soubor metod učení. Když je začnete používat, vydáte se na cestu k tomu, stát se odborníkem v jakémkoli oboru.

V těchto krátkých úryvcích vás provedeme šesti kroky, které je potřeba zvládnout, abyste ovládli umění učení. Nejenže vám pomohou, abyste si samotný proces učení víc užívali, ale také vám ukážou, jak vyniknout v oblastech, kde obvykle podáváte slabší výkony.

Dozvíte se také, jak v sobě probudit chuť učit se jakékoli téma – dokonce i statistiku; jak vám může Craigslist pomoci učit se lépe; a co má „obrovský, pulzující zadek široký třicet stop“ společného s učením.

Po mnoho let se mělo za to, že schopnost učit se závisí především na vrozené inteligenci. Dnes však odborníci stále častěji ukazují, že to tak není. Stačí několik promyšlených strategií a nástrojů a své učení můžete výrazně zlepšit.

Nejdůležitější zjištění zní: když používáte vhodné strategie učení, můžete své výsledky dramaticky posunout. V osmdesátých letech provedla Anastasia Kitsantas experiment na dívčím gymnáziu. Dívky rozdělila do tří týmů a naučila je hrát šipky.

Členkám „týmu výkonu“ řekla, že vyhrají, když zasáhnou terč. Členky „týmu učební strategie“ se učily konkrétní postupy házení, například držet ruce blízko těla. A dívky v „týmu zdravého rozumu“ jednoduše vyzvala, aby se co nejvíc snažily.

Nakonec „tým učební strategie“ nejenže ostatní předčil, ale jeho členky si hru také nejvíc užily.

Dalším velmi užitečným nástrojem je sebehodnocení – přesněji řečeno opakované vybavování a testování toho, co jste se naučili. Jde o techniku, která pomáhá novým poznatkům pevněji se uložit do dlouhodobé paměti. Výzkumy ukazují, že sebehodnocení je zhruba o 50 procent účinnější než některé jiné běžně používané strategie učení.

Jasně to doložila studie Washingtonské univerzity z roku 2006. Výzkumníci Jeffrey Karpicke a Henry Roediger dali dvěma skupinám účastníků stejný text. První skupina si ho přečetla čtyřikrát. Druhá skupina si ho přečetla jen jednou, ale třikrát trénovala jeho vybavení z paměti. Když Karpicke a Roediger o několik dní později obě skupiny otestovali, zjistili, že si text mnohem lépe zapamatovali účastníci, kteří se průběžně testovali.

Poslední jednoduchou metodou, jak zlepšit učení, je použití špuntů do uší k omezení vnějšího hluku. Autor tuto techniku začal používat už v jedenácti letech. Měl potíže soustředit se na matematické úlohy a zjistil, že rozumné používání špuntů do uší mu s koncentrací výrazně pomáhá.

To jsou první praktické tipy, které vám mohou pomoci vykročit správným směrem. Teď se podívejme podrobněji na šest kroků k lepšímu učení.

Viděli jsme, jak účinné mohou být některé strategie učení a jak dokážou udělat z učení zábavnější činnost. Učení ale může být ještě efektivnější, když využijeme šest kroků, o nichž tato kniha pojednává.

První krok se zaměřuje na hodnotu. Pokud pro vás dovednosti nebo znalosti, které si osvojujete, budou mít skutečný význam a budete je považovat za cenné, budete mnohem motivovanější převzít iniciativu a vytrvat.

Vezměme si příklad Jasona Wolfsona, čtyřicetiletého inženýra. Jeho sklep je plný jeho uměleckých výtvorů z Lega. Může se zdát trochu zvláštní, že dospělý muž tráví tolik času „hraním si s kostkami“, ale za každou stavbou se skrývá příběh. Modrá policejní telefonní budka je inspirovaná seriálem Doctor Who a jeho replika Gonza je poctou manželce, která je velkou fanynkou této postavy z Muppetů.

Wolfson věnoval těmto stavbám tolik času a úsilí právě proto, že pro něj mají osobní význam. A i díky tomu se v nich stal skutečným mistrem.

Smysl a význam ale obvykle nepřicházejí sami od sebe. Vyžadují čas a často i dost tvrdé práce. Například jen málokterý student má od začátku vášnivý vztah ke statistice. Aby proto motivoval skupinu studentů, psycholog Chris Hulleman z Univerzity ve Virginii přišel s jednoduchou strategií. Požádal studenty, aby napsali esej o tom, jak by pro ně statistika mohla být užitečná a jak by mohla podpořit jejich osobní zájmy.

Studenti vzali do ruky pero a přišli s překvapivě zajímavými nápady – například že statistika může zlepšit jejich vyhlídky jako zdravotních sester, manažerů nebo marketingových specialistů. Výsledkem bylo, že se o předmět začali mnohem víc zajímat. Někteří se dokonce pro statistiku nadchli natolik, že se v ní posunuli o celou úroveň výš.