Účelně

Existuje víc než jeden typ hnutí. V nejzákladnějším smyslu je hnutí to, co vznikne, kdykoli se skupina lidí semkne kolem jedné společné vize. Hnutí tak může vyrůstat z mocné politické myšlenky i z podnětného podnikatelského konceptu a v jeho čele může stát jak zapálený aktivista, tak inspirativní podnikatel.

Jennifer Dulski je ve výjimečné pozici, aby mohla potenciálním lídrům hnutí předávat rady – působila jako prezidentka platformy Change.org, která se stala odrazovým můstkem pro řadu dnes velmi známých kampaní za změnu. Má osobní zkušenost s mnoha problémy, jimž vůdci hnutí čelí: od získávání podporovatelů přes udržení jejich motivace až po to, jak s nimi pracovat poté, co se přidají.

Mnoho lidí je dnes hnánо touhou zažít změnu ještě během svého života. Hledají proto osobnost, která je inspiruje, strhne k akci a pomůže jim bojovat za to, v co věří. Právě teď tedy nastal čas proměnit slova v činy a dát svým nápadům život.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte příběh prvního reklamního spotu Nike se ženou v hidžábu, jak se vyrovnat s trolly a nenávistníky a proč může být „festival neúspěchů“ akcí, které se vyplatí zúčastnit.

Dnes rozhodně není nouze o schopné lídry a manažery. Skutečnými hvězdami jsou však ti, kteří jdou dál a své vůdčí schopnosti využívají k zažehnutí skutečného hnutí.

Lidé jsou k hnutím přitahováni, protože v nich nacházejí smysl – něco, po čem v životě všichni toužíme. Když vidíme ostatní, jak je pohání vzrušující cíl, nadšení se snadno šíří a strhává další. A než se nadějeme, velké množství lidí se sjednotí a začne prosazovat změnu.

Manal Rostom je jednou z těchto zářivých osobností, které dokázaly svůj smysl proměnit v hnutí. Rostom je egyptská muslimka a už řadu let nosí hidžáb – náboženský závoj či šátek zakrývající krk a vlasy. V určité chvíli však začala vnímat rostoucí veřejnou nevoli vůči tomuto oděvu: mnohá média publikovala články namířené proti hidžábu a situace došla tak daleko, že Rostom nebyla kvůli svému hidžábu vpuštěna do některých veřejných prostor v Dubaji.

Znechucená negativním obrazem se rozhodla založit facebookovou skupinu „Přežití v hidžábu“, kde by muslimské ženy mohly sdílet své zkušenosti a vzájemně se podporovat. Ukázalo se, že šlo o velmi silný nápad: během několika měsíců skupina přilákala 40 000 členek a dnes má zhruba půl milionu členů.

Pozitivní odezva Rostom povzbudila, aby zašla ještě dál. Jako sportovně založená žena často slýchala dotěrné poznámky lidí, kteří se divili, jak může běhat v několika vrstvách oblečení. Rostom byla přesvědčená, že i další ženy by mohly těžit ze změny veřejného vnímání, podle něhož ženy v hidžábu nemohou sportovat.

V roce 2015 proto kontaktovala šéfa Nike pro Blízký východ Toma Woolfa a zeptala se ho, proč v regionu neexistují žádné reklamy Nike se ženami v hidžábu. Po konstruktivní schůzce padlo rozhodnutí, že Rostom se stane první ženou v hidžábu, která se objeví v reklamě Nike.

Tím to ale neskončilo. Ještě téhož roku byla Rostom jmenována trenérkou dámského běžeckého klubu Nike v Dubaji. A v roce 2017 uvedl Nike na trh celou kolekci sportovního oblečení Nike Pro Hijab.

Rostom tak není jen vůdkyní, ale i zakladatelkou hnutí – a vše začalo jasným cílem: ukázat světu, že víra není překážkou ženského úspěchu. Jak se ukázalo, tento pocit sdílelo mnoho lidí – natolik, že z něj vyrostlo hnutí, které mění svět.

Když si vybavíte lidi, kteří změnili svět, možná vás napadnou jména jako Martin Luther King Jr. nebo Nelson Mandela. Nemusíte však získat Nobelovu cenu za mír, abyste dokázali významně pohnout děním. I malé činy mohou vyvolat vlnový efekt, který vede k velkým důsledkům.

Příkladem je turecký aktivista Erdem Gündüz. V roce 2013 nechaly úřady v Istanbulu odstranit stany na Taksimském náměstí, které sloužily aktivistům a obětem policejního násilí. Gündüz na protest jednoduše zůstal stát na místě na Taksimském náměstí. Brzy se proslavil jako „Stojící muž“ a po několika hodinách se k němu přidaly stovky dalších, kteří s ním mlčky stáli v tichém protestu.

Gündüz stál na místě osm hodin a tento zdánlivě drobný čin měl zásadní dopad: spustil mezinárodní hnutí, které překročilo hranice Turecka. Lidé po celém světě se nechali inspirovat a postavili se symbolicky „na stranu“ obětí policejního násilí.

Jak ukazuje příklad Gündüze nebo příběh dvaačtyřicetileté Rosy Parksové, která v roce 1955 odmítla uvolnit své místo bílému muži, i jediné malé gesto může mít obrovský dopad. A nemusíte být sami obětí útlaku, abyste se postavili proti nespravedlnosti. Ve skutečnosti nezáleží na tom, kým jste nebo odkud pocházíte – i vy můžete svět ovlivnit.

Mnozí z nás si však v hlavě staví bariéry, a proto je důležité najít způsob, jak tyto mentální překážky překonat. Pokud pocházíte z privilegovaného prostředí, nemusíte mít pocit, že nemáte právo mluvit o problémech, kterým čelí jiné komunity – stále se můžete zastat druhých.

Nezasekněte se ani na otázce, kde začít. Udělejte první krok a rozhýbejte kola změny – právě to je podstatné.

Sarah Kavanaghová se nenechala pochybnostmi zastavit. Jednoho dne ji znepokojilo zjištění, že populární sportovní nápoj Gatorade obsahuje bromovaný rostlinný olej (BVO) – látku, kterou americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) vyřadil už v roce 1970 ze seznamu „obecně považováno za bezpečné“.

Kavanaghová udělala první krok tím, že na Change.org založila petici požadující, aby Gatorade upravil složení a byl pro lidi bezpečnější. Petice brzy získala 17 000 podpisů a začala přitahovat mediální pozornost. To stačilo k tomu, aby mateřská společnost Gatorade, PepsiCo, nakonec nebezpečnou složku ze svého nápoje odstranila.