Tvůrci

Pamatujete si na svou první tiskárnu? Na svůj první počítač? A co na svůj první dokument v Microsoft Wordu nebo v jiném textovém editoru? Vzpomínáte si na ten vzrušující pocit smíšený se zvědavostí? Ten moment, kdy si říkáte: „Nevím přesně, co to je, ale líbí se mi to“? Připravte se, protože tenhle pocit se brzy vrátí.

Tentokrát za to ale nebudou moct nové počítačové gadgety, nýbrž samotná výroba. Stejně jako tiskárny umožnily samonáklad a notebooky zvládají složité výpočty, brzy budeme všichni schopni vyrábět věci doma.

Následující úryvky vám ukážou, jak blízko jsme k další technologické revoluci. Tentokrát jde o revoluci, která umožní téměř každému sedět doma, stáhnout si soubor a „vytisknout“ – neboli vyrobit – hračku, produkt, zařízení nebo v podstatě cokoliv, co si vaše představivost dokáže vymyslet.

V tomto shrnutí zjistíte, proč by tato nová technologie mohla zvrátit desetiletí outsourcingu, jak jedna firma dosáhla cílové částky 100 000 dolarů za pouhé dvě hodiny a jak si autor mohl pro své dcery jednoduše stáhnout nové hračky.

Lidé vždycky něco vyráběli. Dnes však makeři navrhují věci na počítači a vyrábějí je doma bez rozsáhlého zázemí, jen s pomocí digitálních nástrojů. A co víc – své nápady sdílejí v online komunitách.

Duch DIY z punkové a internetové éry se přelil do světa výroby. Místo spoléhání na velké korporace, které nám dodají hotové zboží, si lidé mohou spoustu věcí vytvořit sami.

Když například autorovy dcery chtěly nový nábytek do svého domečku pro panenky, zjistily, že nabídka klasických výrobců hraček je velmi omezená. Našly sice viktoriánské pohovky a židle, po kterých toužily, ale ne ve správné velikosti. Autor proto prohledal internet a narazil na web, který nabízel digitální návrhy nábytku do domečků pro panenky. Stáhl si tam návrhy viktoriánského nábytku a upravil je tak, aby odpovídaly měřítku domečku jeho dcer.

Mít návrhy ale ještě neznamená mít skutečný nábytek. Takže jednoduše poslal soubory do své 3D tiskárny – a nábytek vytiskl. Zdarma.

Makeři čerpají sílu z kultury sdílení a spolupráce na internetu. Otevřený software (open source) například umožňuje lidem psát a upravovat programy podle vlastních potřeb zdarma, místo aby byli odkázáni na masově vyráběné programy, které jejich požadavkům často plně nevyhovují.

Stejně jako u návrhů židlí a pohovek, které autor našel online, lidé aktivně navrhují věci, které dříve nebyly k dispozici, a zpřístupňují je ostatním. Každý, kdo má potřebné znalosti, může tyto soubory dál upravovat a vylepšovat.

Dobře je to vidět na mikrokultuře a komunitě, která vznikla kolem vytváření zbraní pro stavebnici LEGO. Samotné LEGO nevyrábí dílky připomínající současné zbraně, jako jsou útočné pušky nebo granátomety. Nadšenci je proto navrhují sami, sdílejí je online a společně je vylepšují. Tyto doplňky se pak vyrábějí buď na domácích 3D tiskárnách, nebo tak, že se soubory pošlou do online výrobních služeb.

Někteří lidé dokonce tento koníček proměnili v plnohodnotné podnikání – například firma BrickArms, která se specializuje na zbraně a doplňky kompatibilní s LEGO figurkami.

Jste‑li vynálezce, žijete v zlaté éře. Zatímco dříve se vynálezci museli spoléhat na velké výrobce, aby jejich nápady proměnili ve skutečné produkty, dnes si mohou prototypy vyrábět sami, přímo doma.

Podle Mooreova zákona mají počítačové technologie tendenci být s časem levnější a výkonnější. Je to dáno tzv. kumulativním učením: i drobná zlepšení se postupně sčítají a vedou k obrovským přínosům. Výsledkem je velmi rychlé tempo inovací – průlomové objevy přicházejí zhruba každé tři roky.

Vidíme to například na první stolní laserové tiskárně na světě, Apple LaserWriter, uvedené na trh v roce 1985. Byla drahá, ale odstartovala éru desktopového publikování. O necelých třicet let později si může každý pořídit rychlou, kvalitní laserovou tiskárnu za méně než 100 dolarů.

Stejný trend čeká i 3D tiskárny a další digitální výrobní nástroje: budou se zlevňovat a postupně se stanou běžnou součástí domácností. Dnešní 3D tisk je zhruba tam, kde byl Apple LaserWriter v roce 1985 – technologie je stále relativně drahá, ale ceny klesají a počet uživatelů rychle roste.

Přijetí 3D tisku připomíná nástup prvních nástrojů pro desktopové publikování (například Microsoft Word). Když se tyto nástroje staly dostupnými, lidé si uvědomili, že vlastně nerozumějí věcem, jako jsou písma nebo typografické zásady. Něco podobného se dnes děje v oblasti digitální výroby.

Je to stále novinka a lidé se teprve učí „jazyk“ průmyslového designu – například G‑kód (programovací jazyk, který říká strojům, jak mají objekt vyrobit) nebo práci s rastrovými daty (programy, které převádějí obrázky na pixely či body). Zatím s těmito špičkovými nástroji experimentuje jen menší skupina nadšenců, ale je jen otázkou času, kdy se stanou samozřejmostí.