Tvorba moderního světa

Přístřeší, oblečení, nástroje, nábytek, zařízení – seznam materiálů, s nimiž se denně setkáváme, se může zdát nekonečný. Ve skutečnosti, aniž o tom příliš přemýšlíme, neustále používáme nespočet různých materiálů, které dohromady vytvářejí náš moderní svět.

Jak tedy můžeme začít chápat tento stále se rozšiřující a složitější způsob využívání materiálů? V tomto shrnutí se vydáte na cestu vývojem lidského využívání materiálů a zjistíte, které z nich bychom měli brát v úvahu, když analyzujeme základní stavební kameny dnešního světa. Dozvíte se o těžbě a výrobě materiálů i o tom, jak je jejich spotřeba hlavní příčinou znečištění životního prostředí – a jak můžeme situaci zlepšit tím, že omezíme naši současnou závislost na materiálech.

Také se dozvíte, který materiál byl klíčový pro dvacáté století, kolik tun papíru bylo potřeba k návrhu letadla Boeing 747 a proč nám nikdy nedojde písek ani křemík.

Od výroby oděvů přes stavbu domů až po nejrůznější elektronická zařízení – rozmanitost materiálů, které moderní lidé používají, je ohromující. Jak ale určit, které materiály zohlednit při analýze současných materiálových toků?

Žádný přehled využívání materiálů by nebyl úplný, kdyby nezahrnoval produkty pocházející ze zemědělství a lesnictví, stejně jako kovy, průmyslové plyny a neobnovitelné organické látky. Už v roce 1882 začal Americký geologický průzkum (USGS) připravovat jednu z prvních zpráv o materiálových tocích, která kdy byla zpracována pro celou zemi. Jejich studie rozdělila materiály do hlavních kategorií a pokrývala období 1900–1995.

Tyto kategorie zahrnovaly všechny suroviny pocházející ze zemědělství, včetně bavlny, olejnatých semen, vlny a tabáku; veškerou produkci lesního hospodářství, jako je dřevo a papír; a nakonec kovy, nerostné suroviny a neobnovitelné organické látky z fosilních paliv, jako je asfalt, vosky a oleje. Autor by k tomu navrhl přidat ještě průmyslové plyny, protože ty jsou pro naše moderní výrobní metody nepostradatelné. Jinak jsou klasifikace USGS platné dodnes.

Rozdělování materiálových přehledů do takových kategorií má dlouhou tradici, ale funguje jen proto, že se zaměřuje výhradně na primární suroviny určené k dalšímu zpracování a opomíjí kyslík, vodu, potraviny, paliva a všechny skryté materiálové toky. Skryté materiálové toky zahrnují veškeré materiály vytěžené během výrobního cyklu, které neskončí v hotových produktech – například zeminu a kameny, které je nutné odtěžit, aby se získal přístup k rudnému ložisku. V zemích s rozsáhlým těžebním průmyslem by tyto materiály ve skutečnosti tvořily naprostou většinu celkového materiálového toku.

Voda se v přehledech neuvádí z kvantitativních důvodů, protože by svým objemem zastínila prakticky všechny ostatní materiály. Vynechání kyslíku dává smysl proto, že jde o prakticky nevyčerpatelnou složku zemské atmosféry. A potraviny i paliva bývají vylučovány proto, že se tradičně analyzují odděleně a nejsou chápány jako suroviny, ale spíše jako hotové produkty.

Stačí se podívat na ptáka, jak staví hnízdo, abychom pochopili, že lidé nejsou jedinými tvory, kteří dokážou materiály využívat tvořivým způsobem. To, co však činí lidské využívání materiálů jedinečným, je jeho rozsah a složitost – a to už od prehistorie.

Prehistorické, antické i středověké období byla charakterizována používáním dřeva, kamene a kovu. V prehistorických dobách lidé vyráběli kladiva, sekery, šípy a nože pečlivým výběrem vhodných kamenů a přizpůsobením jednoduchých výrobních postupů. Zároveň se však stále používaly dřevěné hole k vyrývání kořenů a lovu menších zvířat.

V antice a středověku se díky své odolnosti stal kámen preferovaným materiálem pro vše od užitkových staveb, jako jsou akvadukty a silnice, až po pohřební stavby a ceremoniální monumenty, jako jsou chrámy a sochy. Dřevo však zůstalo klíčové – bylo jediným materiálem používaným pro stavbu trupů a stěžňů námořních lodí.

Ačkoli nejvýznamnější materiálovou inovací antiky byla bezpochyby schopnost tavit kovy, jako je měď, bronz a železo, žádný materiál nebyl v předindustriálních společnostech tak rozšířený jako dřevo. Je snadné pochopit proč, když si uvědomíme, kolik dřeva bylo potřeba na stavby a kolik dřevěných součástí bylo nezbytných pro nástroje a zařízení.

Dnes dominují kovy a plasty, ale papír a textilie jsou stále nepostradatelné. Vedle rychlého růstu spotřeby kovů přinesla modernizace také obrovské zvýšení těžby tradičních stavebních materiálů, jako je dřevo a kámen. Ocelové výrobky ovládly nové trhy díky své bezprecedentní pevnosti a odolnosti, zatímco měď se stala preferovaným kovem pro dráty a kabely.

Je nepochybné, že typickým materiálem dvacátého století je plast, který nahradil dřevo a kovy v nesčetných domácích i průmyslových výrobcích. Zmínku si však zaslouží ještě dva další materiály. Zaprvé, masová výroba papíru byla na počátku devatenáctého století revolučně proměněna vynálezem kontinuálního papírenského stroje. Zadruhé, výroba textilu sehrála klíčovou roli, protože mechanizované tkaní otevřelo cestu k hromadné produkci látek.