Továrna na nápady

Není pochyb o tom, že žijeme ve zlaté éře technologií. Máme úžasný přístup k celé řadě zařízení, která mění náš každodenní život: osobním počítačům, chytrým telefonům i internetu. Pokud byste se zeptali, která osoba nebo společnost za těmito inovacemi stojí, snadno byste připsali zásluhy moderním gigantům, jako jsou Google nebo Amazon. Tyto firmy však přišly na scénu poměrně pozdě. Využily plodů technologického pokroku, místo aby samy stály u jeho zrodu.

Skutečnou kolébkou technologické revoluce byly Bellovy laboratoře – výzkumná složka telekomunikačního monopolu AT&T. Následující kapitoly ukážou, jak mimořádně talentované a tvořivé týmy v Bell Labs působily a proč jim všichni vděčíme za mnohé: za jejich neutuchající touhu po vědeckém poznání i za odvahu pouštět se do neprobádaných oblastí.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak Bell Labs vytvořily téměř ideální prostředí pro inovace, jak spolu souvisejí družice a solární panely a proč vědci často pracují nejlépe tehdy, když nejsou svazováni stresujícími termíny.

Alexander Graham Bell si v roce 1876 nechal patentovat první funkční telefon. Aby svůj převratný vynález využil v praxi, založil společnost Bell Telephone Company, z níž se později stala American Telephone and Telegraph Company, známá jako AT&T.

V devadesátých letech 19. století však Bellovi vypršel patent na telefon, což otevřelo dveře dalším firmám, aby tuto technologii začaly využívat. Aby si AT&T udržela konkurenceschopnost, rozhodla se opřít o sílu vědy a výzkumu a nabídnout zákazníkům kvalitnější služby.

V roce 1925 tak AT&T založila Bell Telephone Laboratories. Jedním z hlavních cílů laboratoří bylo učinit telefonní služby spolehlivějšími a levnějšími. Tehdejší telefonie byla stále velmi primitivní. Telefony nezvonily – vyzváněcí ani obsazovací tón ještě neexistovaly. Volající jednoduše křičel do sluchátka, dokud si ho někdo na druhém konci nevšiml.

Hlavním posláním Bell Labs však bylo zkoumat komunikaci v nejrůznějších podobách: po drátě i bezdrátově, prostřednictvím rádiových vln, se záznamem zvuku i pomocí obrazu. Hybnou silou této vize byl prezident AT&T Theodore Vail, který týmy povzbuzoval, aby sledovaly nejnovější pokroky ve fyzice a chemii a hledaly způsoby, jak díky nim změnit způsob, jakým lidé komunikují.

Bell Labs najímaly špičkové vědce a většina zaměstnanců byli absolventi předních amerických univerzit, jako jsou Massachusetts Institute of Technology, University of Chicago nebo California Institute of Technology. Mervin Kelly byl například jedním z nejnadanějších studentů fyziky na University of Chicago, než nastoupil do Bell Labs. V roce 1951 se stal ředitelem laboratoří a jeho práce zásadně proměnila celý komunikační průmysl.

Bell Labs se staly intelektuálním centrem pro řadu významných vědců – a někteří z nich za své objevy později získali Nobelovu cenu.

Události první poloviny dvacátého století – hospodářské krize i války – zanechaly na Bell Labs výraznou stopu. Během Velké hospodářské krize ve třicátých letech muselo vedení Bell Labs například zkrátit zaměstnancům pracovní dobu. Mladí vědci však dokázali situaci obrátit ve svůj prospěch: volné hodiny věnovali studijním skupinám a samostudiu odborné literatury.

S vypuknutím války na konci třicátých let se Bell Labs přeorientovaly na vývoj vojenské techniky. V roce 1940, kdy američtí politici vyzvali vědce, aby se zapojili do válečného úsilí v Evropě, laboratoře téměř úplně opustily svou běžnou činnost. Zhruba 75 procent práce Bell Labs se tehdy zaměřilo na bezprostřední vojenské využití.

Výzkumné oddělení Bell Labs dostalo mimo jiné za úkol prozkoumat možnost využití uranu jako zbraně – tedy vývoj jaderné bomby. V rámci těchto prací fyzici v Bell Labs objevili, jak sestrojit jaderný reaktor.

Nejvýznamnějším příspěvkem Bell Labs k válečnému úsilí byl však radar. I v rané, poměrně jednoduché podobě se stal klíčovou součástí vojenské strategie, protože jej bylo možné využít jak ofenzivně, tak defenzivně. Radar dokázal odhalit přilétající nepřátelská letadla a ponorky, navádět dělostřeleckou palbu a bomby a pomáhat při přistávání letadel v noci nebo v husté mlze.

Vědci z Bell Labs dostali za úkol tuto technologii dále rozvíjet a vylepšovat – a dosáhli působivých výsledků. Vytvořili funkční návrhy nových radarových zařízení, která dokázala detekovat objekty na mnohem větší vzdálenosti než dříve.