Tohle mění všechno

Klimatická změna může zcela zničit svět, jak ho známe. Pokud budeme Zemi dál znečišťovat současným tempem, můžeme čelit masivní sociální, ekonomické i ekologické katastrofě.

Proč v tom tedy pokračujeme? Proč průmysl a korporace dál znečišťují, i když se vědecká komunita shoduje, že takové chování je destruktivní? A jak je možné, že někteří politici a lidé popírají, že ke klimatické změně dochází, když jsou důkazy tak jednoznačné?

V tomto shrnutí se dozvíte, jak aktivity některých skupin, zejména fosilního průmyslu, přispívají k růstu globálních teplot a proč tyto subjekty nemají zájem své postupy měnit. Seznámíte se také s hnutími, která usilují o zpomalení klimatické změny, a s tím, co můžete udělat vy sami.

V následujících kapitolách mimo jiné zjistíte:

• proč byly snahy Organizace spojených národů v boji s klimatickou změnou spíše neúčinné,
• jak sopečná erupce inspirovala myšlenku technického zásahu proti růstu globálních teplot,
• a proč se mocné globální hnutí za obnovitelné zdroje energie zrodilo v jednom malém anglickém městě.

Boj proti klimatické změně probíhá už dlouho a s velmi rozdílnými výsledky. Pokud budeme Zemi dál znečišťovat současným tempem, reálně nám hrozí ekologický a sociální kolaps.

V roce 1990 se světoví lídři pokusili klimatickou změnu omezit a dohodli se na cíli udržet růst globální průměrné teploty pod hranicí 2 °C. Nejúčinnější cestou k tomu by bylo snížení emisí oxidu uhličitého. Aby však bylo možné tohoto cíle dosáhnout, musely by bohaté země každoročně snižovat své emise CO₂ zhruba o 8 až 10 procent. Nestalo se tak – naopak. V roce 2013 byly globální emise oxidu uhličitého o 61 procent vyšší než v roce 1990.

V čem tedy spočívá problém? Naše neschopnost adekvátně reagovat na klimatickou změnu je z velké části důsledkem krátkozraké chamtivosti a tzv. extraktivismu.

Extraktivismus je přístup, který chápe přírodu především jako zdroj surovin pro zisk. Příběh Nauru, ostrova v Tichém oceánu, ukazuje, jak katastrofální mohou být jeho důsledky.

Nauru bylo bohaté na cenný minerál zvaný fosfát. V 60. letech ostrovní stát umožnil těžebním společnostem zahájit těžbu, čímž vzniklo mimořádně výnosné odvětví. V 70. letech mělo Nauru druhý nejvyšší hrubý domácí produkt (HDP) na obyvatele na světě.

Tento blahobyt však měl vysokou cenu. Obyvatelé Nauru zbohatli a začali ve velkém konzumovat dovážené průmyslově zpracované potraviny. Míra diabetu a obezity prudce vzrostla a malý stát se brzy stal nechvalně známým jako „nejtlustší země světa“.

Navíc se fosfát těžil bezohledně a velmi rychle. Ložiska se brzy vyčerpala a těžební průmysl se zhroutil – spolu s ekonomikou ostrova. Dnes je Nauru silně zadlužené a rozsáhlé plochy jeho území jsou zdevastované bývalými doly.

Fosilní paliva, jako jsou ropa, zemní plyn a uhlí, jsou dnes hlavním zdrojem energie na světě. Spalujeme je, abychom vyráběli elektřinu a vytápěli domy. Přesto jsou fosilní paliva velmi nebezpečná – a prokazatelně poškozují naše zdraví.

Zvlášť ohroženi jsou lidé žijící v blízkosti rafinerií a dalších zpracovatelských závodů. Příkladem je první národ Aamjiwnaang, domorodá komunita v jižním Ontariu, která žije poblíž petrochemického komplexu zpracovávajícího ropu a zemní plyn. Obyvatelé zde čelí vážným zdravotním problémům.

Mezi lety 1993 a 2003 dramaticky poklesl podíl narozených chlapců. Důvodem bylo vystavení komunity nebezpečným chemikáliím, například polychlorovaným bifenylům používaným v chladicích kapalinách. Během tohoto desetiletí se jen přibližně třetina narozených dětí narodila jako chlapci.

Průmysl fosilních paliv ohrožuje i zvířata. V roce 2010 došlo na ropné plošině Deepwater Horizon v Mexickém zálivu k výbuchu, který způsobil masivní únik ropy do moře. Po této katastrofě vědci zjistili zvýšené koncentrace těžkých kovů v ústřicích. Přibližně 89 procent ústřic v postižené oblasti vykazovalo metaplazii – abnormalitu, která narušuje jejich reprodukci.

Důsledky katastrofy přetrvávaly i nadále. Dva roky po výbuchu si rybáři na Floridě všimli nezvykle malého množství mladých ryb. Ukázalo se, že v době vrcholu havárie byly ryby v larválním stádiu a kvůli znečištění hromadně uhynuly. Únik ropy tak nezabil jen tehdy žijící organismy, ale vyhladil i část budoucích generací.