Ti, kdo mají, a ti, kdo nemají

Nerovnost je problém celosvětového rozsahu. V mnoha zemích se zdá, že úzká vrstva lidí na vrcholu drží většinu bohatství, zatímco velká část obyvatel má potíže vyjít s penězi. Obrovské rozdíly existují i mezi jednotlivými státy: některé přitahují miliardy zahraničních investic, zatímco jiné zápasí s opravou silnic a zajištěním základních služeb pro své občany.

Co vlastně nerovnost je a proč existuje? Stručně řečeno, nerovnost představuje nerovnováhu – poměr mezi těmi, kdo mají, a těmi, kdo nemají. Při diskusi o nerovnosti nebo při pokusu ji změřit vstupuje do hry celá řada faktorů.

Tato kniha vám pomůže lépe pochopit příčiny nerovnosti a ukáže, jak může jednotlivec, jednotlivá země i celý svět pracovat na vyrovnávání ekonomických podmínek. V tomto shrnutí se dozvíte:

• proč je v některých případech nerovnost považována za pozitivní jev,
• jak vědci nerovnost měří,
• a proč nerovnost v poslední době opět roste.

Myslíte si, že by kapitalistická společnost měla jinou míru nerovnosti než společnost socialistická? Pravděpodobně odpovíte „ano“, ale v počátcích výzkumu rozdělení příjmů to nebylo vůbec samozřejmé.

Na počátku 20. století italský ekonom Vilfredo Pareto, průkopník studia nerovnosti, jako první zkoumal rozdělení příjmů mezi jednotlivci, nikoli mezi třídami. Byl přesvědčen, že společenské uspořádání – ať už kapitalistické, socialistické či feudální – má na rozdělení příjmů jen zanedbatelný vliv.

K tomuto závěru dospěl mimo jiné na základě všeobecně známého pravidla 80/20, podle něhož je 80 procent efektů v ekonomice – například tržeb v obchodech – výsledkem 20 procent příčin – například poptávky určité skupiny zákazníků. V přeneseném smyslu to znamená, že nejbohatších 20 procent obyvatel kontroluje 80 procent celkového příjmu. Podle Paretova názoru nemohly změny společenského uspořádání toto pravidlo účinně narušit. Domníval se proto, že míra nerovnosti zůstane vždy víceméně stejná.

Ruský‑americký ekonom Simon Kuznets tuto myšlenku zpochybnil v roce 1955, když vyslovil teorii, že nerovnost mezi jednotlivci se v čase skutečně mění spolu s vývojem společnosti. Po rozsáhlém výzkumu dospěl k závěru, že ekonomický růst zpočátku příjmovou nerovnost zvyšuje, ale později ji naopak snižuje.

Když se společnost přesouvala od zemědělství k průmyslu, nově vznikající průmyslová třída začala vydělávat výrazně více než zemědělci, a příjmová nerovnost tak vzrostla. Jak však společnost dále postupovala, vyšší úroveň vzdělání a progresivní státní politiky – například vládní výdaje, daňový systém a další formy redistribuce příjmů – růst nerovnosti zastavily a nakonec ji snížily. Tyto politiky posunuly rozdělení příjmů ve prospěch nižších vrstev a ukázaly, že na rozdíl od Paretova přesvědčení má společenské uspořádání na příjmovou nerovnost skutečně významný vliv.

Nerovnost je důležité téma z dobrého důvodu: dotýká se každého, protože přímo ovlivňuje ekonomický růst země. Jedním ze způsobů, jak určit, zda je nerovnost „dobrá“, nebo „špatná“, je podívat se na to, nakolik podporuje, či naopak brzdí hospodářský růst.

V tomto smyslu lze nerovnost přirovnat ke cholesterolu – může být prospěšná i škodlivá v závislosti na své míře a na tom, jak působí na „organismus“ společnosti jako celek.

Pokud nerovnost motivuje lidi, aby se snažili, tvrdě pracovali a pouštěli se i do průlomových podnikatelských projektů, usnadňuje růst a je považována za pozitivní, ne‑li nezbytnou. Naopak tam, kde nerovnost vytváří pohodlné, uzavřené elity, v nichž jednotlivci zůstávají v chráněných pozicích, potlačuje kreativitu i ekonomický růst a je vnímána jako škodlivá.

Takové situace si lze snadno představit. Uvažujme společnost, v níž jen nejmenší, nejbohatší skupina lidí získává nejlepší vzdělání a nejvýše postavená pracovní místa, zatímco zbytek obyvatel je odkázán na málo kvalifikované a omezené pozice. V takové společnosti by jen velmi malý segment populace významně přispíval k celkovému růstu. Výsledkem by byl mnohem nižší růst než ve společnosti, kde se na ekonomické produkci podílí větší část obyvatel.

Nerovnost je tedy přímo spojena s ekonomickou efektivitou společnosti. Zároveň úzce souvisí s ekonomickou spravedlností, tedy s tím, zda lidé určité společenské uspořádání přijímají, nebo odmítají.

Pokud je nerovnost výsledkem praktik, které zvýhodňují či diskriminují určité skupiny obyvatel na základě rasy, pohlaví nebo původu, je zjevně špatná a nespravedlivá – i kdyby sama o sobě nebrzdila ekonomický růst. Když lidé společně protestují proti příjmové nespravedlnosti, zpochybňují tím právě to společenské uspořádání, které takovou nespravedlnost umožňuje. Jejich požadavek na přetvoření samotných základů společnosti ukazuje, jak úzce spolu souvisejí nerovnost a ekonomická spravedlnost.