Tajemství prezentací Steva Jobse

Publikum zaujme příběh, který vyprávíte, nikoli snímky, na nichž je vyprávěn. Zapomeňte proto zpočátku na počítač a nejprve si na papír načrtněte děj své prezentace. Teprve když budete spokojeni s příběhem, přejděte k tvorbě snímků.

Nancy Duarte, autorka a grafická designérka stojící za „blockbusterem“ Ala Gora o globálním oteplování Nepříjemná pravda, říká, že prezentující by měli věnovat dvakrát více času plánování prezentace na papíře než samotné tvorbě snímků.

Začněte tím, že si určíte jednu klíčovou myšlenku, kterou si má publikum odnést, a tu použijte jako hlavní titulek své prezentace. Měla by být jako tweet: krátká, zapamatovatelná a úderná. Pokud představujete nový produkt nebo službu, měla by vaše klíčová myšlenka vystihovat, jaký přínos bude mít pro zákazníky.

Svoji klíčovou myšlenku během prezentace několikrát zopakujte, aby se publiku vryla do paměti. U velkých prezentací budou publikum i média pravděpodobně hledat vhodná slova, jak to, co viděli, popsat. Díky jasně formulované klíčové myšlence jim nabídnete nezapomenutelnou frázi podle vlastního výběru. Když například Steve Jobs představil iPhone, dal médiím hotový titulek: „Dnes Apple znovu vynalézá telefon.“

Chcete-li, aby vaše prezentace uspěla, pečlivě si naplánujte příběh i klíčovou myšlenku.

Jako ve všem platí, že praxe dělá mistra. Neúnavné cvičení může z každého udělat prezentujícího, který působí „přirozeně charismaticky“.

Steve Jobs své prezentace trénoval celé hodiny, někdy i dny, aby na pódiu všechno vypadalo samozřejmě a plynule. Dokonce i „spontánní, improvizované“ projevy Winstona Churchilla byly ve skutečnosti důkladně nacvičené.

Nacvičte si prezentaci tak, abyste ji dokázali odprezentovat bez poznámek. Pokud se bez nich neobejdete – například u krokových ukázek – mějte na snímku maximálně tři až čtyři krátké body s klíčovými slovy. Poznámky si umístěte tak, abyste na ně mohli nenápadně pohlédnout, nebo ještě lépe: mentálně si klíčová slova spojte s obrázkem na snímku a použijte samotný obrázek jako nápovědu.

Pro usnadnění tréninku zvažte použití videokamery a své zkoušky si nahrávejte. Záznam si poté pusťte a sledujte, kde se zakoktáváte, působíte nervózně nebo kde vám slábne hlas – právě tyto pasáže si pak zvlášť procvičte. Cenný druhý názor získáte, když se na video podíváte společně s přítelem či kolegou.

Chcete-li, aby vaše prezentace byla opravdu skvělá, musíte ji neúnavně trénovat.

I ti nejzkušenější prezentátoři se občas potýkají s problémy: ukázka nemusí fungovat, počítač může spadnout nebo se přeskočí snímek. Pokud se během prezentace něco pokazí, nenechte se tím rozhodit.

Není-li problém na první pohled zřejmý, zbytečně na něj neupozorňujte a neomlouvejte se – prostě pokračujte dál. Pokud ho ignorovat nelze, zlehčete situaci, zasmějte se tomu a jděte dál. Publikum vám drobné chyby rádo odpustí, pokud kvůli nim nespadnete do paniky a „nezhroutíte se při prvním náznaku potíží“.

Potenciální překážkou mohou být i náročné otázky z publika. I na ty se však můžete připravit. Pomůže vám tzv. metoda „kbelíků“. Nejprve si sepište nejčastější otázky, které můžete očekávat. Poté je rozdělte podle témat do pomyslných „kbelíků“ a pro každý kbelík si připravte obecnou odpověď. Ta by měla být dostatečně široká, aby pokryla různé formulace otázek v dané oblasti.

Během prezentace pak stačí zachytit klíčová slova v otázce a přiřadit ji k příslušnému kbelíku – a vy můžete s jistotou použít připravenou odpověď.

Například než se Hillary Clintonová stala ministryní zahraničí USA, uspořádala tiskovou konferenci, na níž očekávala dotazy na mezinárodní fond svého manžela a možné střety zájmů. Její připravená odpověď pokrývala celou tuto oblast: „Jsem velmi hrdá na to, že mě zvolený prezident nominoval na post ministryně zahraničí, a jsem velmi hrdá na to, čeho můj manžel a Clintonova nadace dosáhli.“

Nenechte, aby vás nepředvídané situace zaskočily – počítejte s nimi a buďte připraveni.