Svoboda soustředění

Nejdůležitějším slovem v naší kultuře je „víc“ – jsme bombardováni víc produkty, víc rychlostí, víc prací a víc stresem. Neustále se snažíme do už tak nabitých rozvrhů vměstnat ještě další věci. Proto toužíme – uhádli jste – po vyšší produktivitě.

Jenže jak daleko můžeme sami sebe a své kalendáře ještě natahovat? Michael Hyatt nabízí alternativu k této cestě k sebedestrukci. Ve své knize Free to Focus tvrdí, že míříme na špatný cíl – nepotřebujeme dělat víc, ale víc toho správného.

To se snadno řekne, ale hůř dělá, zvlášť v pracovním prostředí plném rozptýlení, která oslabují naši pozornost a schopnost soustředit se. Hyatt však vysvětluje, že pokud se nám podaří tato rozptýlení zkrotit, naše produktivita vzroste a po práci se budeme cítit klidnější a spokojenější.

V tomto shrnutí se dozvíte:

• že čas je hra s nulovým součtem,
• proč více spánku znamená více hotové práce,
• a jak obstát v „ekonomice rozptýlení“.

Pracovní dny jsou zaplněné nekonečným seznamem úkolů – musíme chodit na schůzky, prezentovat, psát zprávy a dokončovat projekty. Naše úsilí ale jen zřídka stačí. Někdy máme pocit, že jsme na děravé lodi a zoufale vyléváme vodu přes okraj. Voda však stále přibývá a my začínáme klesat.

V takové chvíli začínáme věřit mýtu produktivity. Myslíme si, že kdybychom dokázali pracovat jen o něco rychleji, všechno by se vyřešilo. Začneme hledat „life hacky“, z nichž každý slibuje, že nám ušetří pár minut.

Obsedantní zaměření na rychlost ale ve skutečnosti naši produktivitu snižuje. Snažíme se udělat víc za méně času a jakoukoli ušetřenou chvilku okamžitě zaplníme dalšími úkoly. Například když najdeme rychlejší způsob, jak psát každodenní e-maily, začneme si dřív připravovat ty zítřejší.

Další chybný přístup ke zvyšování produktivity je práce přesčas, abychom „dohnali všechno, co hoří“. Často si to ospravedlňujeme tím, že přesčasy jsou jen dočasné a brzy se situace uklidní. Opak je pravdou.

Jack Nevison, zakladatel společnosti New Leaf Project Management, shromáždil výsledky několika významných studií produktivity na pracovišti. Zjistil, že lidé, kteří pracují více než 55 hodin týdně, jsou ve skutečnosti méně produktivní než ti, kteří pracují 50 hodin a méně – kvůli stresu a duševní únavě.

Naše současné mýty o produktivitě jsou neudržitelné a neefektivní. Místo na produktivitu bychom se proto měli začít zaměřovat na svobodu.

Svoboda může mít mnoho podob. Například svoboda soustředit se – tedy mít čas na nerušenou, hlubokou práci. To je ten nejdůležitější a často nejtěžší typ práce, protože přináší největší výsledky a vyžaduje náročné duševní úsilí. Právě proto, že hluboká práce potřebuje intenzivní soustředění, je vyčerpávající a je možná jen omezenou část dne.

O to důležitější je další cíl – svoboda nic nedělat. Zní to paradoxně, ale většina našich průlomových nápadů se rodí tehdy, když má naše mysl klid. Být produktivní během týdne znamená získat svobodu nic nedělat ve volném čase – a právě tehdy začínají kreativní myšlenky skutečně proudit.

Když se nám kalendář začíná přeplňovat a naše seznamy úkolů jsou delší než nákupní seznamy před Vánoci, instinktivně krátíme čas na odpočinek a volno. Pro většinu z nás znamenají hektická období zrušenou večeři s přítelem nebo pár hodin ubráno ze spánku.

Šetřit na odpočinku a volném čase ale nejen poškozuje naše emoční zdraví, je to i vyloženě neefektivní. Mnozí z nás věří, že čas je pružný a naše energetická hladina během dne zůstává víceméně stejná – myslíme si, že když prodloužíme pracovní den o 20 procent, dosáhneme o 20 procent víc.

Jenže čas je pevně daný a energie je omezená. Obvykle podáváme nejlepší výkon ráno, kdy máme svěží mysl, zatímco po obědě jsme pomalejší a méně produktivní. To je každodenní důkaz, že energie kolísá a soustředění i vůle jsou omezené zdroje, které musíme průběžně doplňovat.

Další princip produktivity, který zní paradoxně, říká: pokud chceme maximalizovat soustředění a stát se efektivnějšími, nesmíme šetřit na regeneraci. Ta obnovuje unavený mozek a dobíjí naše tělo.

Nejdůležitější – a přitom často podceňovanou – formou regenerace je spánek. Je to samotný základ produktivity. David K. Randall ve své knize Dreamland uvádí, že nedostatek spánku ztěžuje řešení problémů, udržení pozornosti i správné rozhodování. Podobně neurovědkyně Penelope A. Lewis v knize Tajný svět spánku píše, že lidé, kteří málo spí, přicházejí s mnohem menším množstvím originálních nápadů.

Další obětí našeho nekonečného honu za produktivitou je společenský život. Lidé jsou od přírody sociální bytosti a blízké vztahy jsou nezbytné pro naše emoční zdraví. Některé z nejdůležitějších vztahů máme v rodině – zanedbávat je kvůli práci je velmi špatný nápad. Když se naše osobní vztahy zhoršují, trpí naše energie, motivace i duševní zdraví – a to se nevyhnutelně projeví i na produktivitě.

A nakonec nezapomínejme na sílu hry. Hra je jakákoli volnočasová činnost, kterou děláme čistě pro radost – může to být turistika, malování, rybaření nebo třeba jen výlet s dětmi do parku. Tyto aktivity se mohou zdát neefektivní – vždyť během nich nepracujeme na blížícím se deadlinu – ve skutečnosti jsou ale mocným nástrojem produktivity. Hra patří k nejlepším způsobům, jak dobít mentální baterky a vrátit se k práci s novým, ostře zaostřeným soustředěním.