Supermyšlení

Co je to světská moudrost? Podívejme se nejdřív na každé slovo zvlášť. „Světský“ znamená zaměřený na běžný, každodenní život. „Moudrost“ naopak naznačuje schopnost vidět věci v širších souvislostech, pokud jde o život jako takový. Jenže tím to nekončí. Pouhá znalost hromady izolovaných faktů není příliš užitečná. Jak jednou řekl americký investor Charlie Munger: „Pokud fakta nedrží pohromadě na mřížce teorie, nemáte je v použitelné podobě.“

A právě tady se dostáváme k naší definici: světská moudrost spočívá v tom, že své znalosti o životě zapojujeme do teoretických modelů, které nám pomáhají osvětlovat každodenní problémy.

Kde ale tyto modely hledat? Přesně na tuto otázku se pokusili odpovědět Gabriel Weinberg a Lauren McCann. Vycházejí z ekonomie, fyziky, filozofie a celé řady dalších oborů a v těchto úryvcích představují soubor mentálních modelů, které vám pomohou lépe chápat svět, dělat kvalitnější rozhodnutí a posunout vaše myšlení na vyšší úroveň.

Mimo jiné se dozvíte, co vás může čtrnáct set let starý filozof naučit o randění, proč je vyhýbání se chybám důležitější než mít pravdu a co nás může izraelská mateřská škola naučit o reciprocitě.

Každý den děláme desítky rozhodnutí. Ne všechna jsou zásadní, ale dostatek špatných rozhodnutí může v souhrnu vést k přečerpání účtu, nešťastnému manželství nebo bezvýchodnému zaměstnání. Jinými slovy, každé rozhodnutí se počítá.

Život je však plný složitých hádanek a nejednoznačných důkazů. Rozhodování pak často připomíná spíš tápání naslepo než racionální postup. Musí to tak být? Nemusí – existuje lepší cesta: supermyšlení. Je to způsob, jak porozumět světu pomocí osvědčených kognitivních modelů, které nám pomáhají dát smysl chaosu dat kolem nás.

Rozložme si to. Každý obor má své vlastní mentální modely, díky nimž si odborníci vytvářejí „mentální obrázky“ problémů. Nejsou to jednorázové snímky, ale postupy, které lze znovu a znovu aplikovat – to je ta „modelová“ část. Jinými slovy, jde o opakující se koncepty, které vysvětlují, jak svět funguje.

Většina mentálních modelů je poměrně specializovaná a používají je hlavně odborníci. Některé jsou ale mnohem obecnější a široce použitelné. Tyto „supermodely“ nám mohou pomoci lépe chápat každodenní život.

Vezměme si kritickou masu. Fyzikové tím označují minimální množství štěpného materiálu potřebné k dosažení stavu, kdy se spustí jaderná řetězová reakce. Stejný model je ale užitečný i v jiných souvislostech, například u technologických změn.

Fax byl vynalezen už ve 40. letech 19. století, ale víc než sto let zůstával na okraji zájmu. Proč? Byl drahý, takže si ho mohlo dovolit jen pár bohatých jednotlivců a organizací. To snižovalo vnímanou hodnotu faxování: i kdybyste si přístroj pořídili, neměli byste s kým komunikovat. Jak cena klesala, faxů přibývalo a počet možných spojení rostl. Převedeno na čísla: dva přístroje umožní jedno spojení, pět přístrojů deset spojení a dvanáct přístrojů už šedesát šest.

V 70. letech 20. století faxování dosáhlo kritické masy. Bylo v oběhu tolik přístrojů, že samotná síť se stala užitečnou – pokud jste měli vlastní fax, pravděpodobně jste se dovolali téměř komukoli.

Moderní firmy na tomto poznatku vydělaly obrovské peníze. Kritická masa například službám sdílené dopravy, jako jsou Uber a Lyft, napověděla, kolik řidičů musí mít v jednotlivých městech, aby se na ně lidé začali spoléhat.

A kritická masa není jediný supermodel, který můžete využít k zvládání složitosti. V následujících kapitolách se podíváme na celou řadu zkratek, které vám pomohou zlepšit vaši kognitivní výkonnost.

Jak se na něco díváme, určuje, jak o tom přemýšlíme. Nechme si poradit od německého matematika Carla Jacobiho z 19. století. Jeho motto znělo: „Invertuj, vždy invertuj“ – často je totiž snazší problém vyřešit, když se na něj podíváte z opačného, „obráceného“ úhlu.

Investoři obvykle předpokládají, že jejich cílem je vydělat peníze. Jacobi by ale řekl, že skutečným cílem je především nepřijít o peníze. Totéž platí pro rozhodování obecně. Zdravý rozum nám říká, že dělat lepší rozhodnutí znamená mít častěji pravdu; inverze nám připomíná, že jde hlavně o to, mýlit se co nejméně.

To znamená vyhýbat se tomu, čemu tenisté říkají nevynucené chyby – tedy chybám, které si způsobíte vlastní nedbalostí, nikoli genialitou soupeře. Představte si, že vrátíte slabý servis přímo do sítě – to je přesně ono.

Vyhýbání se nevynuceným chybám vyžaduje, abyste si všímali, jak o věcech uvažujete. Říká se tomu myšlení z prvních principů: přemýšlení od základů, vycházející z předpokladů, o nichž jste si jistí, že jsou pravdivé.

Elon Musk, zakladatel automobilky a energetické společnosti Tesla, to popisuje jako rozložení věcí na „základní pravdy“ a budování od nich dál. Když Musk zkoumal bateriové moduly pro svá autonomní vozidla, slyšel, že se nikdy nedostane pod cenu 600 dolarů za kilowatthodinu. Nebyl o tom přesvědčen. Myšlení z prvních principů ho vedlo ke dvěma otázkám: Co je potřeba k výrobě bateriových modulů a kolik tyto materiály stojí na komoditních trzích?

Odpověď zněla: kobalt, nikl, hliník, uhlík, polymer a obal. Každá z těchto složek vycházela zhruba na 80 dolarů za kilowatthodinu. Musk si uvědomil, že řešením je nakoupit suroviny přímo a články si vyrábět sám. Výsledek? Levnější baterie, než si kdo dokázal představit.

Myšlení z prvních principů můžete použít i u běžných rozhodnutí. Vezměme si hledání práce. Mnoho lidí plýtvá energií tím, že se hlásí na příliš mnoho pozic a pak skočí po první příležitosti, která se naskytne. První principy naznačují jiný postup.

Než odešlete životopis, posaďte se a ujasněte si své hodnoty. Je pro vás nejdůležitější nezávislost, prestiž, nebo výše příjmu? Pak si stanovte své červené linie – jak daleko jste ochotni dojíždět, jak nízkou pozici jste ještě ochotni přijmout a podobně. Nakonec tyto hodnoty porovnejte s konkrétními nabídkami.

To je inverze v praxi: neptáte se „Jaké pozice jsou k dispozici?“, ale „Které z nich odpovídají mým potřebám?“