Superinteligence

Kolik filmů, kreslených seriálů a sci‑fi sérií jste viděli, v nichž vystupuje nějaký druh superinteligentní robotické rasy? Pravděpodobně jich nebude málo. V některých filmech, jako je Terminátor, přicházejí, aby ovládly svět; v jiných nám pomáhají; a v některých, jako je Wall‑E, jsou prostě roztomilé. Tito roboti jsou samozřejmě fiktivní – ale zůstanou takoví navždy? Přinese budoucnost superinteligentní umělou inteligenci? Pokud ano, jak bude vypadat a kdy se objeví?

V knize Superintelligence sledujeme dosavadní vývoj umělé inteligence, možné směry jejího dalšího rozvoje, morální otázky a bezpečnostní rizika, která musíme řešit, i nejvhodnější cesty k vytvoření stroje, jenž by svou inteligencí překonal všechny ostatní. V tomto shrnutí se dozvíte, proč většina vědců věří, že superinteligence dosáhneme do roku 2105; jaký je rozdíl mezi umělou inteligencí a emulací celého mozku; a jakou klíčovou roli sehrála konference v Dartmouthu v roce 1956 při zrodu této technologie.

Co nás zásadně odlišuje od zvířat v přírodě? Hlavní rozdíl mezi lidmi a ostatními živočichy spočívá v naší schopnosti abstraktního myšlení, spojené s dovedností komunikovat a hromadit informace. Právě naše vyšší inteligence nás vynesla na vrchol potravního řetězce.

Jaký dopad by tedy měl vznik nové, intelektuálně nadřazené „druhové“ inteligence na svět? Nejprve se podívejme krátce do historie. Věděli jste například, že tempo zásadních technologických revolucí se v průběhu času zrychluje? Před několika sty tisíci lety by lidská technologie potřebovala zhruba milion let, aby se stala ekonomicky natolik produktivní, že by uživila další milion lidí. Během zemědělské revoluce kolem roku 5000 př. n. l. se tato doba zkrátila na dvě století. A v naší postindustriální éře klesla na pouhých 90 minut.

Technologický skok v podobě superinteligentních strojů by znamenal radikální proměnu světa, jak ho známe. Jak jsme na tom ale s technologií dnes? Už jsme dokázali vytvořit stroje, které se umějí učit a uvažovat na základě informací, jež do nich zadali lidé. Uveďme například automatické spamové filtry, které udržují naše e‑mailové schránky relativně čisté od obtěžujících hromadných zpráv a zároveň neblokují ty důležité.

To je však stále velmi daleko od typu „obecné inteligence“, kterou disponují lidé a která je už desetiletí cílem výzkumu umělé inteligence. A pokud jde o vybudování superinteligentního stroje, který by se dokázal učit a jednat bez lidského vedení, může to být stále otázka několika desetiletí. Pokrok v této oblasti je ale rychlý, takže se to může stát dříve, než čekáme.

Takový stroj by měl obrovskou moc nad našimi životy. Jeho inteligence by mohla být dokonce nebezpečná – mohl by být příliš chytrý na to, abychom ho v případě nouze dokázali vypnout.

Od vynálezu počítačů ve 40. letech 20. století se vědci snaží vybudovat stroj, který dokáže myslet. Jaký pokrok se podařilo dosáhnout?

Jedním z významných směrů vývoje umělé inteligence (AI) jsou stroje vytvořené člověkem, které napodobují naši vlastní inteligenci. Příběh začíná v roce 1956 na letním projektu Dartmouth Summer Project, jehož cílem bylo vyvinout inteligentní stroje schopné vykonávat úkoly, které běžně dělají lidé. Některé stroje dokázaly řešit úlohy z diferenciálního počtu, jiné byly schopny skládat hudbu a dokonce řídit automobily.

Brzy se však narazilo na zásadní překážku: vynálezci si uvědomili, že čím složitější úkol, tím více informací musí AI zpracovat. Hardware potřebný k provádění takto náročných operací tehdy neexistoval. V polovině 70. let proto zájem o AI výrazně opadl.

Na začátku 80. let však Japonsko přišlo s expertními systémy – programy založenými na pravidlech, které pomáhaly rozhodovatelům tím, že na základě dat generovaly závěry. I tato technologie ale narazila na problém: obrovské databáze informací, které vyžadovala, byly velmi obtížně udržovatelné, a zájem opět zeslábl.

Devadesátá léta přinesla nový trend: stroje, které napodobovaly lidskou biologii pomocí technologií inspirovaných našimi neuronovými a genetickými strukturami. Tím se dostáváme až do současnosti. Dnes je AI přítomna ve všem – od robotů provádějících operace přes chytré telefony až po obyčejné vyhledávání na Googlu. Technologie se zlepšila natolik, že dokáže porazit nejlepší lidské hráče v šachu, Scrabble i soutěži Jeopardy!

Ani naše moderní technologie však není bez omezení: takové AI lze naprogramovat vždy jen pro jednu konkrétní hru či úkol a neexistuje žádná AI, která by zvládla jakoukoli hru či libovolnou činnost obecně.

Naše děti však mohou být svědky něčeho mnohem pokročilejšího – vzniku superinteligence (SI). Podle průzkumu mezi mezinárodními odborníky na Druhé konferenci o umělé obecné inteligenci na univerzitě v Memphisu v roce 2009 většina expertů věří, že stroje stejně inteligentní jako lidé budou existovat do roku 2075 a že superinteligence se objeví během dalších zhruba 30 let.