Stavba věže

Po mnoho let čteme zprávy o rostoucí radikalizaci islámu, o teroristických útocích a povstaleckých konfliktech na celém Blízkém východě. Pro mnohé na Západě se hlavní příběh začal psát útoky z 11. září před více než patnácti lety. Al-Káida se stala všeobecně známým pojmem – byl však útok na Světové obchodní centrum skutečně počátečním bodem?

V tomto textu se pokusíme sledovat vývoj radikalizace islámu obecně a především vznik al-Káidy. Zaměříme se na iniciátory a ideové vůdce, kteří vytvořili ideologický základ tohoto hnutí – proč to udělali a jak. Dozvíte se, proč byl Egypt v polovině 20. století ideálním líhništěm nové radikální podoby islámu, jak Ayman al-Zawahiri formuloval novou ideologii náboženského násilí a proč Spojené státy nebyly prvním cílem al-Káidy.

Útoky z 11. září 2001 představovaly neodpustitelnou tragédii v dějinách Spojených států, ale zároveň vyvrcholení dlouhodobého konfliktu mezi islámem a Západem. Když dvě letadla narazila do budov World Trade Center v New Yorku a třetí do Pentagonu ve Washingtonu, D.C., zahynulo 2 996 lidí, dalších 6 000 bylo zraněno a tato katastrofa odstartovala takzvanou „válku proti teroru“.

Jak se však mohl tak strašný čin vůbec odehrát? Vznik al-Káidy, skupiny odpovědné za útoky z 11. září, byl výsledkem jedinečného setkání tří osobností. Prvním klíčovým aktérem byl Sayyid Qutb, intelektuální otec islamistického hnutí, který zásadně ovlivnil i další dva hlavní protagonisty. Druhým byl Ayman al-Zawahiri, současný vůdce al-Káidy a propagátor apokalyptické představy, že dějiny lze změnit pouze násilím a pomstou. Třetím – a nejznámějším – byl Usáma bin Ládin, zakladatel a někdejší vůdce al-Káidy.

Když bin Ládin v roce 1988 al-Káidu formálně založil, nebylo zdaleka jisté, že se z ní stane mocná teroristická organizace, jakou známe dnes. Už v prvních letech existence se uvnitř skupiny vedly spory o její další směřování. Abdalláh Júsuf Azzám, další ze zakladatelů, chtěl organizaci využít k opětovnému dobytí území, která dříve patřila muslimským státům – od sovětské Střední Asie po Bosnu. Zawahiri naopak snil o rozpoutání krutého cyklu teroru a represí v Egyptě, vize, kterou Azzám ani bin Ládin nutně nesdíleli.

Dlouhá a složitá historie nakonec vedla k tomu, že se z al-Káidy stala organizace v podobě, jakou má dnes. V následujících kapitolách se seznámíte s těmito třemi klíčovými postavami a s teroristickým hnutím, které pomohly vybudovat.

Ve čtyřicátých letech byl Egypt pod britskou okupací a v jeho čele stál kolaborantský král Farúk. Zatímco země čelila drtivé chudobě, nezaměstnanosti, nemocem a negramotnosti, Farúk se proháněl po Káhiře v jednom ze svých dvou set červených automobilů, které směl vlastnit jen on, a okázale se chlubil svým bohatstvím. Tato do očí bijící lhostejnost k vlastnímu lidu v kombinaci s britskou nadvládou vedla ke vzniku podzemního islámského hnutí zvaného Muslimské bratrstvo.

Bratrstvo zakládalo vlastní nemocnice, školy, sociální organizace a dokonce i továrny. Odmítalo myšlenku sekulárního demokratického státu a usilovalo o univerzální islámskou vládu. Do roku 1948 mělo přes milion členů a příznivců v zemi s pouhými osmnácti miliony obyvatel.

Právě v těchto přelomových letech dospíval Sayyid Qutb. Narodil se v roce 1906 a stal se vlivným egyptským spisovatelem, myslitelem, teoretikem a učitelem. V dětství měl rád klasickou hudbu a hollywoodské filmy. Byl také velkým obdivovatelem francouzských autorů, jako byl Victor Hugo, významných vědců, jako Einstein a Darwin, a britských básníků Byrona a Shelleyho.

V roce 1948 odjel Qutb do Spojených států, aby studoval tamní vzdělávací systém; navštěvoval školy ve Washingtonu, D.C., a v Coloradu. Před odjezdem byl přesvědčeným egyptským nacionalistou, který si postupně vytvářel představy o islámském fundamentalismu. Jeho nenávist k Americe tehdy ještě nebyla tak vyhraněná – Spojené státy vnímal jako zemi přistěhovalců, kteří se vymanili z britské koloniální nadvlády.

Mezitím však Egypt spolu s armádami pěti dalších arabských států prohrával válku, jež vedla ke vzniku židovského státu Izrael v srdci arabského světa. Qutbův resentiment vůči americké vládě se zásadně prohloubil v roce 1948, kdy Spojené státy podpořily sionismus – krok, který Qutb i nespočet dalších Arabů vnímali jako zradu.