Špeh mezi přáteli

Je těžké nenechat se unést romantikou britských špionážních operací dvacátého století. Chvíli tiše studujete řeckou lyriku u krbu na cambridgeské koleji a pak vám někdo jemně poklepe na rameno – a najednou se ocitnete uprostřed dobrodružství a eskapád po celé Evropě a Blízkém východě.

V mnoha ohledech je příběh Kima Philbyho připomínkou, proč bychom takové romantice neměli podléhat. Philby byl okouzlující zrádce, který nikdy nezaváhal ve své loajalitě k Moskvě, i když stoupal v hierarchii britské zpravodajské služby. Počet obětí jeho zrádných činů může dosahovat tisíců. Philby zůstává typickým dvojitým agentem. Opravdu on a jeho cambridgeský špionážní kruh inspirovali Johna le Carrého k napsání románu „Tinker Tailor Soldier Spy“ a také řady dalších románů a filmů.

Tyto úryvky vyprávějí napínavý příběh muže, který pracoval jako sovětský špeh v MI6 mnohem déle, než byste si dokázali představit. V tomto shrnutí se dozvíte, který neslušný opilec byl možná nejhorším špehem všech dob, jaký druh šarmu dokáže přesvědčit celý národ o vaší nevině a co se nově naverbovaní špehové učí od svých nadřízených.

Na Cambridgi v roce 1930 nebyl Kim Philby žádným outsiderem. Když nastoupil na univerzitu studovat historii, byl – jako tolik dalších osmnáctiletých prváků – zjevně z vyšších vrstev a hořel akademickými ambicemi. Jak se však jeho politické názory měnily, jeho studijní zápal brzy ustoupil kontroverznějším zájmům.

Začal se posouvat doleva tím, že se zapojil do umírněné Labour Party. Cesta do Berlína v roce 1933 ho však radikalizovala. Byl tam svědkem, jak nacističtí násilníci pořádají demonstrace proti židovským občanům. V té době byl osobně oddaný socialistické věci, ale navenek to příliš neprojevoval. Víme, že si pořídil některá díla Karla Marxe, ale neexistují důkazy, že by je někdy podrobně četl či studoval, natož aby veřejně hlásal komunistické myšlenky.

Ačkoli se Philby nakonec skutečně oddal socialistické věci, učinil tak daleko od domova, kde by ho pravděpodobně nikdo nepoznal. Vídeň, Rakousko, rok 1934. Ve vzduchu byla cítit revoluce. Země byla tehdy pod vládou Engelberta Dollfusse, pravicového diktátora. Socialistické hnutí se semklo a napětí mezi pravicí a levicí dosáhlo bodu varu.

Jen několik týdnů po Philbyho příjezdu do Vídně zahájil Dollfuss represivní tažení. Socialističtí vůdci byli zatýkáni a odbory zakázány. Vypukla krátká, ale násilná občanská válka. V následném chaosu se Philby zamiloval do Alice Kohlmanové, mladé židovské socialistické aktivistky. Kohlmanová se ocitla na seznamu hledaných socialistů. Zatčení – ne-li něco horšího – bylo nevyhnutelné. Philby si ji proto vzal, aby mohla uprchnout do Británie a do bezpečí.

Přestože se pár v roce 1946 rozvedl, má se za to, že Kohlmanová zůstala Philbyho jedinou skutečnou láskou. Po tomto dobrodružství a po návratu do Británie byla Philbyho odhodlanost bojovat za socialistickou věc pevně zakotvena.

Tajný operátor potřebuje mnoho nástrojů. A Philby byl bezpochyby obdařen jedním z nejdůležitějších: vrozeným charismatem. Tato vlastnost mu po celou kariéru nesmírně pomáhala.

Po studiích v Cambridgi bylo Philbyho přirozené kouzlo obrovskou výhodou v profesi, kterou si zvolil. Brzy se stal oblíbeným dopisovatelem deníku The Times. Jeho úspěch však nepramenil jen z osobního šarmu – cestou mu přálo i štěstí.

V roce 1937 byl Philby vyslán do Španělska, aby z pohledu frankistických sil referoval o občanské válce. Jednoho dne explodovala poblíž auta, v němž seděl s dalšími třemi novináři, bomba. Ostatní zahynuli, ale Philby měl štěstí: vyvázl jen s lehkými zraněními. Byl oslavován jako válečný hrdina a dokonce vyznamenán samotným Francem.

Krátce poté, když vypukla druhá světová válka, byl Philby vyslán do Francie, aby psal o postupu nacistů. Jeho články byly prosyceny sarkasmem. Teprve když nacistické tanky vjely do Amiens, města poblíž Lamanšského průlivu, rozhodl se Philby k útěku.

Bylo to skutečné dobrodružství, ale Philby měl jiné ambice. Chtěl se stát britským špehem. V té době bylo běžné, že tajné služby hledaly nové rekruty neformálně – prostřednictvím kontaktů a náhodných setkání.

Philbyho první přímý kontakt nastal v roce 1940, když se náhodou ocitl v prvotřídním vlakovém kupé s Hester Harriet Marsden-Smedleyovou, známou válečnou korespondentkou. Po krátké výměně názorů byla Marsden-Smedleyová natolik okouzlena, že doporučila jeho přijetí do služeb. Jen dva dny poté, po rutinním prověření a dalším pohovoru, se Philby oficiálně stal špehem ve službách Britského impéria.

Všechno se zdálo jít hladce – ale britská tajná zpravodajská služba, známá jako MI6, si nevšimla několika zásadních detailů o svém novém rekrutovi.