Slova jako nabité pistole

Všichni známe nebezpečné muže a ženy – například Hitlera nebo Lenina – kteří získali moc a vliv nikoli díky racionálním argumentům, ale díky chytrým a emocionálně působivým projevům. Ačkoli je pravda, že rétorika může být zneužita – a často také je – ovlivňuje všechno kolem nás: od našich každodenních rozhovorů až po samotný chod dějin.

V tomto shrnutí se vydáme ve stopách Aristotela, jednoho z největších myslitelů všech dob, a prozkoumáme, jak rétorika skutečně funguje. Dozvíte se, jak vám může pomoci lépe porozumět světu. A během této cesty odhalíte:

• pozoruhodnou podobnost mezi Sarah Palinovou a Barackem Obamou,
• souvislost mezi hračkářstvím a politickou rétorikou a
• úzký vztah rétoriky a demokracie.

Slovo „rétorika“ vám možná připomene obor vašeho namyšleného spolubydlícího z vysoké školy nebo nesrozumitelný žargon, kterým se ohánějí politici, ve skutečnosti ji ale používáme všichni každý den. Rétorika je umění ovlivňovat lidi prostřednictvím slov – ať už psaných, nebo mluvených.

I když se ji často snažíme odbýt jako něco zastaralého, nabubřelého nebo dokonce klamavého, rétorika určuje tón této věty a právě z rétorických důvodů mluvíte jinak se svým nejlepším přítelem a jinak s uchazečem o práci.

Koneckonců, jak často používáte jazyk, aniž byste přitom chtěli na někoho působit? Tomu se dá jen těžko vyhnout, protože slova jsou nástrojem komunikace – vzájemné výměny informací. A každá informace, ať už emocionální, vědecká nebo faktická, nějak ovlivňuje vaše pocity, názory či jednání.

V dnešní době se však výraz „politická rétorika“ často používá pejorativně, přestože v politice se rétorickým strategiím zkrátka vyhnout nedá. Například kritici Baracka Obamy ho zesměšňují jako příliš rozvláčného řečníka plného prázdných frází. Domnívají se, že kromě toho, že umí dobře mluvit, nemá moc co říct. Tento názor kontrastuje s postojem republikánky Phyllis Schlaflyové, která chválila Sarah Palinovou jako „ženu, která pracovala rukama“.

Přirozeně však i Palinová se v každém projevu snaží své publikum ovlivnit. Ať si o ní lidé myslí cokoli, rétoriku používá. Ve skutečnosti ji neustále používají i ti, kteří ji nejhlasitěji kritizují. Vždyť i obvinit někoho z toho, že je hladce mluvící podvodník, vyžaduje určitou dávku hladkého mluvení – rozumíte? A právě to „rozumíte?“ je samo o sobě běžná rétorická strategie známá jako řečnická otázka.

Jazyk stál u zrodu lidské civilizace – a protože tam, kde je jazyk, je i rétorika, je logické, že všude, kde najdete lidi, najdete i rétoriku. Pro vývoj západní civilizace byla naprosto zásadní a její účinky byly jak pozitivní, tak negativní.

Demokratické vlády se totiž při svém fungování opírají o veřejnou rozpravu a debatu – zákony, podle nichž společnost žije, jsou v jádru „jen“ slova opatřená právní mocí. Slova však byla také využívána jako nenásilný prostředek odporu. Ježíš byl ukřižován za to, že pokojně mluvil k lidem a šířil myšlenky, které byly považovány za nebezpečné, přestože císaři nikdy fyzicky nevyhrožoval. Totéž platí pro nenásilný aktivismus Martina Luthera Kinga mladšího.

Na druhé straně totalitní režimy používají slova jako nástroj propagandy k udržení kontroly nad obyvatelstvem. Hitler se nedostal k moci jen silou; k vůdcovství v Německu se doslova „promluvil“, když dokázal jazykem účinně přesvědčit nespokojený národ.

Rétorika tedy může sloužit mnoha cílům, zároveň vás ale může naučit, co lidé chtějí a jak se toho snaží dosáhnout. Lidé ji používají k naplnění svých přání. Politik, který usiluje o větší pravomoci pro armádu, může například mluvit s velkým patosem o nutnosti chránit své blízké a bránit se před zlými lidmi, kteří je ohrožují.

Platí tedy, že čím lépe rozumíte rétorice, tím lépe dokážete rozpoznat, co lidé chtějí a jak se vás snaží využít k dosažení svých cílů. Schopnost tyto úmysly odhalit vám umožňuje obrátit situaci ve svůj prospěch – i vůči lidem u moci.

Historie nám sílu rétoriky připomíná znovu a znovu. V době Shakespearově byla například nezbytnou součástí vzdělání v oblasti „liberal arts“. Ještě o mnoho generací dříve však Aristoteles jako první tento pojem systematicky rozebral a analyzoval ve svém zásadním díle Rétorika. A právě jeho pojetí rétoriky si nyní přiblížíme.