Skuteční umělci neumírají hlady

Na představě chudého básníka, který žije bohémským životem a přežívá s minimem, je něco fascinujícího. Ačkoli se představa takzvaného hladovějícího umělce může zdát romantická, skutečnost, že se člověk jen stěží uživí, je tvrdá dřina.

Možnost živit se – a dokonce vzkvétat – díky vlastní tvorbě je naopak snem, který sdílí většina začínajících umělců. Tyto úryvky se zaměřují na to, jak se tento vznešený sen může stát skutečností.

Nastíní – a vyvrátí – některé rozšířené mýty o tom, co dělá „pravého“ umělce, a ukážou, jak může každý umělec prosperovat. Od mylné představy o vrozeném géniovi až po omyl, že umělci se musí neúnavně propagovat, se naučíte rozlišovat mezi skutečně užitečnými radami a škodlivými klišé v uměleckém světě.

Dozvíte se také, jak třicet minut tvůrčího psaní denně proměnilo právníka v autora bestsellerů; proč by vás ani 122 odmítnutí nikdy nemělo odradit od další práce; a jak málo chybělo k tomu, aby se pes Rowlf nikdy nepřipojil k Muppetům.

Po dlouhá léta jsme se drželi rozšířených mylných představ o tom, co znamená být „skutečným“ umělcem. V médiích i v naší představivosti jsou praví umělci vykreslováni jako hladoví, přirozeně talentovaní a hluboce originální.

Tyto představy však mohou řadu lidí odradit od toho, aby se do umění vůbec pustili a naplnili svůj tvůrčí potenciál. Začněme proto dvěma největšími omyly: že umělci se rodí s přirozeným talentem a že jejich dílo musí být zcela originální.

Za prvé, nemusíte se narodit jako „přirozený talent“, abyste se stali umělcem. Potřebujete především tvrdě pracovat a projevit vytrvalost a odhodlání. S těmito nástroji v ruce se může umělcem stát i člověk z korporátního prostředí.

Uvažujme například o právníkovi, z něhož se stal autor bestsellerů – Johnu Grishamovi. Začal tak, že si každý den vyhradil 30 až 60 minut na napsání jedné stránky své knihy. O tři roky později dokončil svůj první román, Čas zabíjet. A i když ho odmítlo 40 různých nakladatelství, vytrval a pustil se do práce na druhé knize, Firma.

Vytrvalost se mu nakonec vyplatila a obě knihy se staly bestsellery. Dosáhly takového úspěchu, že Grisham mohl opustit svou dosavadní práci a věnovat veškerý čas psaní. Jeho knihy dokonce stály u zrodu nového literárního žánru – právnického thrilleru.

I když se musíte svému řemeslu poctivě věnovat, nemusíte znovu vynalézat jeho formu ani být stoprocentně originální, abyste uspěli. Důležitější je vědět, jak „krást“.

Picasso k tomu řekl: „Dobří umělci kopírují, velcí umělci kradou.“ Neznamená to být líný nebo někoho bezmyšlenkovitě napodobovat. Mezi umělci existuje nepsaný kodex: můžete si vzít něco, co už bylo vytvořeno, a rozvinout to, posunout dál, dát tomu vlastní podobu.

Skvělým příkladem jsou Muppetí. Tvůrce pořadu Jim Henson navázal na loutkářství Burra Tillstroma a spojil je s humorem a nápady dalších tvůrců, například komika Ernieho Kovacse. To vše zkombinoval a vytvořil něco nového a vzrušujícího.

Podívejme se nyní na to, co skutečně dělá umělce úspěšným.

Ačkoli je obraz „hladového umělce“ mylný, neznamená to, že být umělcem je snadné. Je nevyhnutelné, že se setkáte s odmítnutím, a nejlepší způsob, jak překonat těžké chvíle, je opřít se o svou tvrdohlavost.

Naštěstí, pokud cítíte silné volání k tvorbě, pravděpodobně v sobě tvrdohlavou stránku už máte – tu část, která se odmítá vzdát nebo hrát podle pravidel někoho jiného. Psycholog Paul Torrance věří, že většina kreativních lidí jsou outsideři a „porušovatelé pravidel“, kteří měli potíže zapadnout už ve škole.

Můžete tedy očekávat, že na své cestě narazíte na těžké chvíle, ale tyto překážky překonáte právě tím, že zůstanete věrní své tvrdohlavé části.

Když se F. Scott Fitzgerald snažil nastartovat svou spisovatelskou kariéru, jeho byt byl doslova zaplněn 122 odmítavými dopisy. Přesto vytrval a nepřestal, dokud nepublikoval své první dvě knihy, které mu nakonec přinesly uznání kritiků i finanční odměnu.

Později Fitzgerald zažil výrazný propad sebevědomí a sebehodnocení, zejména když se proti němu kritici obrátili a jeho třetí román, Velký Gatsby, ostře zkritizovali. Nakonec ho alkoholismus a srdeční záchvat dovedly k předčasné smrti ve věku pouhých 44 let.

Jeho příběh je obzvlášť tragický i proto, že tři roky po jeho smrti byl Velký Gatsby znovu přehodnocen a uznán jako moderní klasika – což znovu ukazuje, jak zásadní je vytrvalost.

Další nezbytnou vlastností je pokora. Bez ní se začínající umělec během svého „učňovského období“ nenaučí to, co potřebuje. Jedním z důvodů, proč mýtus hladového umělce přetrvává, je skutečnost, že mnozí umělci, kteří si mysleli, že vědí všechno, nakonec skončili v chudobě.

Zatímco hladový umělec je přesvědčen, že už má všechen potřebný talent, úspěšný umělec své dovednosti rozvíjí tím, že vyhledá učednictví u skutečného mistra – tak jako Michelangelo, který studoval u renomovaného renesančního malíře Domenica Ghirlandaia.

Aby takové učednictví fungovalo, musíte projevit pokoru a ochotu se učit. Žádný mentor nechce učit někoho, kdo si myslí, že už není co se naučit.