Síla vůle

Pojem vůle prošel v průběhu dějin řadou zásadních proměn. Od přísného osobního závazku viktoriánské éry až po kvazivědeckou, téměř mystickou sílu v současném uvažování lidé různými způsoby chápali, jaká mentální síla je potřeba k dosažení cílů a odkud se bere. Moderní vědecké experimenty nám však konečně přinesly ucelenější porozumění tomu, co vůle vlastně je, jak funguje a odkud pochází: vůle není jen schopnost ovládat své jednání – ve skutečnosti je klíčová pro fungování mysli a úzce souvisí s chemií našeho mozku.

S rostoucím vědeckým poznáním vůle se učíme nejen tomu, jak funguje, ale také jak a proč selhává. Naše vůle je nedokonalá a sama o sobě nevyřeší všechny naše problémy, ale následující kapitoly nabídnou pohled na to, jak můžeme tyto poznatky využít k tomu, abychom svůj život změnili k lepšímu.

Po přečtení této knihy budete vědět například to, proč studenti, kterým se uměle posiluje sebevědomí, mívají horší známky; proč Asiaté žijící v USA s nižším IQ dosahují lepších pracovních pozic než jejich evropsko‑američtí vrstevníci; a také proč Oprah Winfrey opakovaně bojuje s dietami.

Představte si, že právě odcházíte z posilovny po náročném tréninku. Nohy se vám třesou, když jdete k autu, a ruce jsou tak vyčerpané, že i pouhé zatažení za kliku dveří se zdá být nadlidským výkonem. Vaše vůle funguje velmi podobně. Čím více ji používáte bez přestávky, tím méně jí máte bezprostředně poté k dispozici.

V podstatě máme omezenou „zásobu“ vůle, kterou čerpáme v každodenním životě – od volby brokolice místo sušenek až po snahu být milí na tchány. Každý z těchto úkolů může přispět k vyčerpání vůle.

To potvrdila i jedna z autorových studií. Účastníci byli umístěni do místnosti, která voněla po čerstvě upečených sušenkách, a poté rozděleni do dvou skupin: jedna skupina směla sušenky jíst, zatímco druhá byla požádána, aby jedla pouze ředkvičky. V druhé části experimentu pak všichni řešili obtížné geometrické hlavolamy. Ukázalo se, že ti, kteří odolali sušenkám a jedli místo nich ředkvičky, strávili řešením úkolů výrazně méně času než ti, kteří si na sušenkách pochutnali – konkrétně o 12 minut méně. Jinými slovy, použití vůle k odolání sušenkám jim zanechalo méně energie na pozdější zvládání náročných úkolů.

Vůle a rozhodování jsou navíc úzce propojené – každé z nich zásadně ovlivňuje to druhé. Mnoho lidí v rozhodovacích funkcích – například premiéři, starostové a další vedoucí představitelé – se zdá být náchylnějších k tělesným pokušením a častěji se zaplétají do sexuálních skandálů. Pravděpodobným vysvětlením je únava z rozhodování. Musí pravidelně činit velké množství důležitých rozhodnutí, což vyčerpává jejich dostupnou vůli a ztěžuje jim odolávání pokušením.

Obecně tedy platí, že v duševní únavě máme tendenci činit horší rozhodnutí. Mnozí to zažívají denně: vracejí se domů unavení z práce a místo hledání kompromisů se snadno pustí do hádek se svým partnerem.

Někteří lidé věří, že vůle je něco, s čím se prostě narodíme, s pevně danou silou a kvalitou, kterou nelze změnit ani zlepšit. To však neplatí. Používání vůle k pozitivním změnám v chování může posílit sebekontrolu i v dalších oblastech vašeho života.

I drobné změny, jako je rozhodnutí říkat „ano“ a „ne“ místo hovorového „jo“ a „né“, mohou vaši vůli posílit a rozšířit její „rezervy“. Tento princip ilustruje výzkum, v němž lidé, kteří nebyli zvyklí cvičit (ale chtěli zlepšit svou kondici), dostali jednoduchý plán pravidelných tréninků. Tím, že se tohoto plánu v posilovně drželi, se jejich vůle zlepšila i v jiných oblastech: v laboratorních podmínkách lépe plnili úkoly bez rozptylování televizí a v běžném životě začali zdravěji jíst, více se věnovali domácím pracím a podobně. Když účastníci cvičili svou sebekontrolu prostřednictvím tréninkového plánu, posilovali tím svou vůli obecně.

Když svou sebekontrolu trénujete – podobně jako sval – vaše dostupná vůle se vyčerpává pomaleji. Dokládá to i studie, v níž studenti dvakrát mačkali posilovací rukojeť po co nejdelší dobu. Pokus byl zopakován po dvoutýdenní pauze, během níž dostala jedna skupina navíc úkol zlepšit své držení těla. Překvapivě se tato „posturální“ skupina v testu s rukojetí zlepšila, ale zajímavým způsobem: lepšího výsledku dosáhli pouze při druhém mačkání rukojeti v novém testu, nikoli při prvním. Cvičení zaměřené na držení těla posílilo jejich sebekontrolu, takže se po prvním mačkání cítili méně mentálně unavení než při prvním pokusu o experiment o dva týdny dříve.

Důsledek je pozoruhodný: třeba takové důsledné dodržování rozpočtu vám může ve skutečnosti pomoci i s odvykáním kouření.