Síla příběhu

Po tisíce let lidé touží slyšet příběhy – ať už od putujících bardů v dávných dobách, nebo z bestsellerů, které čteme dnes. Proč nás vyprávění tak přitahuje, když přece ke správnému rozhodování „stačí“ fakta? Stručně řečeno: dobrý příběh lidem pomáhá fakta interpretovat a vidět širší souvislosti. Věci, kterým by nevěřili, nerozuměli nebo by se o ně vůbec nezajímali, se najednou stávají přesvědčivými a smysluplnými, jakmile je vnímají prizmatem simulované osobní zkušenosti – příběhu.

A pokud jste to vy, kdo příběh vypráví, můžete ovlivnit, jak vaše publikum fakta chápe. Právě to dělá z dobrého vyprávění nesmírně mocný nástroj. Jak tedy vyprávět opravdu dobrý příběh?

Abychom věděli, jak vyprávět dobrý příběh, musíme nejprve pochopit, co vlastně dobrý příběh je. Velmi jednoduše řečeno: dobrý příběh je takový, který nám svět zpřehledňuje a dává nám pocit, že mu lépe rozumíme. Dnešní svět se často jeví jako složitý a chaotický, ale příběh má moc mu dát řád a smysl. Posluchačům nabízí dějovou linku, podle níž si mohou uspořádat své myšlenky.

To nejen usnadňuje pochopení vašeho argumentu, ale může jim to pomoci i při porozumění vlastním problémům a frustracím. Pokud například někdo přišel o práci nebo si prošel těžkým rozchodem, příběh o člověku v podobné situaci mu může pomoci se z toho zotavit.

V tomto smyslu jsou příběhy – byť nepřímé – často účinnější než přímé rady. Přímé rady se totiž vztahují jen na jednu konkrétní situaci a pak ztrácejí platnost, zatímco poučení z příběhu lze přenést do mnoha různých okolností.

Představte si třeba kolegu, který po kanceláři často rozesílá nezdvořilé e-maily, protože se mu nechce přemýšlet nad jejich formulací, a vy byste chtěli, aby své chování změnil. Můžete mu samozřejmě přímo říct, ať s tím přestane, ale mnohem účinnější bude vyprávět mu příběh o někom, kdo přišel o práci kvůli nedorozumění způsobenému nešťastně napsaným e-mailem. Kolega si na tento příběh pravděpodobně vzpomene pokaždé, když bude psát e-mail. Možná si z něj odnese i obecnější lekci o slušnosti a profesionalitě v komunikaci.

Příběhy jsou tedy sice nepřímým způsobem, jak předávat myšlenky, ale mohou být mnohem účinnější než holá, nekomentovaná pravda.

Představme si, že už víte, jaký příběh chcete vyprávět. Jak ho ale podat tak, aby skutečně zapůsobil? Je důležité uvědomit si, že máte k dispozici celou škálu komunikačních kanálů.

Představte si, že nevyprávíte jen příběh, ale hrajete pro posluchače divadelní hru: váš hlas, obličej, ruce a celé tělo jsou herci, kostýmy, hudba i rekvizity, které mohou vašemu vyprávění dodat úplně novou dimenzi. Gesta rukou můžete využít k podtržení významu slov a k tomu, abyste posluchačům před očima vykreslili obraz. Mimika zase pomáhá lidem lépe se s příběhem ztotožnit. Pokud vyprávíte o něčem, co vás rozčílilo, ukažte ten hněv ve tváři; pokud mluvíte o okamžiku štěstí, usmějte se. Tím výrazně zvyšujete pravděpodobnost, že vám lidé uvěří.

Aby se posluchači do příběhu opravdu ponořili, je samozřejmě důležité i to, co říkáte. Upřednostňujte prvky, které si posluchač dokáže živě představit. Můžete například publikum vyzvat, aby si vybavilo vůni čerstvě osmaženého slaného bůčku. Nebo pokud váš příběh zahrnuje hvízdání větru, můžete podobný zvuk sami napodobit a vtáhnout je tak ještě hlouběji do děje. Takový viscerální zážitek vytváří emocionální vzpomínky, které jsou obzvlášť silné.

Dalším způsobem, jak budovat emocionální vzpomínky, je použití zdánlivě nepodstatných, ale konkrétních detailů. Chcete-li například vyprávět o velké domácnosti, nesoustřeďte se na to, kolik má rodina dětí nebo jak se jmenují. Místo toho zvolte konkrétní obraz: třeba jak se dům v nedělní rána naplní vůní čerstvě upečeného borůvkového koláče.