Sex za úsvitu

Jsou lidé od přírody monogamní? Je pro nás skutečně přirozený běžný příběh „chlapec potká dívku“? Mnoho evolučních psychologů si to myslí. Zamyslete se ale na chvíli nad tím, kolik mužů riskovalo kariéru, rodinný život a celkové štěstí kvůli jedinému, v zásadě bezvýznamnému mimomanželskému dobrodružství (stačí si vzpomenout na Billa Clintona). Zvažte také, že v některých zemích jsou ženy za cizoložství kamenovány k smrti, a přesto touha po sexuální rozmanitosti mimo celoživotního partnera přetrvává od počátků lidstva.

Z tohoto pohledu je zvláštní, že v průběhu dějin nespočet lidí riskoval život i majetek kvůli něčemu, co je považováno za „nenormální“ pro náš druh. Přesto stále přetrvává představa monogamie „od kolébky až po hrob“, slabšího ženského libida a ideálu nukleární rodiny (složené výhradně z mámy, táty a dětí).

V době, kdy krachuje více manželství než kdy dříve a média zároveň pranýřují novou kulturu „nezávazného sexu“, je na místě se ptát: Jaká je skutečná povaha lidské sexuality? A jak k ní došlo?

Kniha Sex za úsvitu se snaží na tyto otázky odpovědět. Následující kapitoly nabízejí fascinující a přesvědčivý alternativní pohled na evoluci lidského sexuálního chování.

V tomto shrnutí se dozvíte mimo jiné:

• proč jsou monogamní vztahy od začátku ve značné nevýhodě,
• jak byl příležitostný sex klíčový pro přežití našich předků,
• proč ženy během sexu hlasitě vzdychají a proč jim obvykle trvá déle dosáhnout orgasmu,
• jak zemědělství podkopalo naše zdraví a štěstí,
• a v čem se sexuální a sociální chování našich předků podobá chování dnešních šimpanzů a bonobů.

S kolika lidmi jste v životě spali? Spočítáte je na prstech jedné ruky? Nebo byste si na to museli vzít tužku a papír? Ať už je vaše číslo jakékoli, je pravděpodobné, že by bylo o několik desítek nižší než typický „výsledek“ lovce a sběrače.

V kmenech našich dávných předků – a dokonce i v některých dnešních domorodých komunitách – byla totiž sexuální promiskuita normou. Proč? Protože v prehistorických společenstvích bylo sdílení povinné – a to včetně sexuálních služeb.

Před vynálezem zemědělství před pouhými několika tisíci lety žili lidé v kočovných lovecko-sběračských skupinách. Tyto společnosti byly malé, jen zřídka čítaly více než 150 lidí. V takto těsných komunitách bylo sdílení jídla, přístřeší a péče o děti nezbytné pro přežití skupiny i jednotlivců.

Sex byl chápán jako společný zdroj a muži i ženy vstupovali do pohlavního styku s kýmkoli, s kým chtěli. Jinými slovy, šlo o systém „mnoho samců – mnoho samic“, který účinně udržoval lidi uvolněné, přátelské a spolupracující.

Většina takových společností už dávno zanikla. Odkaz jejich promiskuitního chování je však v lidských kulturách patrný dodnes. Od nástupu zemědělství se mnohé kultury a náboženství snažily naši sexuální touhu potlačit a prosazovat monogamii prostřednictvím přísných etických kodexů a tvrdých trestů za promiskuitu. Přesto si lidský sexuální pud stále nachází cestu k projevu.

Například Římané považovali monogamii – celoživotní sexuální svazek dvou jednotlivců – za nepřirozenou, a to i v manželství. Nebylo proto neobvyklé, že se nevěsta těsně před svatbou účastnila orgií, aby tak „usmířila“ Matku Přírodu za nenormální (monogamní) život, který si zvolila.

A i dnes existují kmeny, které praktikují podobné zvyky. Například Warao ve Venezuele a Guyaně pořádají rituály, během nichž mohou dospělí dočasně pozastavit své běžné vztahy a mít sex s kýmkoli, s kým chtějí.

Pokud jste někdy sledovali lacinou denní talk show, víte, že v západním světě lidé velmi touží zjistit, kdo je jejich skutečný otec. V některých jihoamerických kmenech je ale otcovství jednoho dítěte sdíleno mezi více muži – a to už od okamžiku početí.

Kmen Achè například věří, že každé dítě má čtyři druhy otců: toho, kdo „to tam dal“, ty, kteří „to promíchali“, ty, kteří „to vytlačili ven“, a ty, kteří dodali „esenci“ dítěte. Ženy z kmene Achè jsou proto povzbuzovány, aby měly sex s různými muži a „shromažďovaly“ tak sperma.

Sdílené otcovství a příležitostný sex jsou pro sociální strukturu tohoto kmene výhodné. Naši předkové měli mnoho příležitostného sexu a o početí věděli jen velmi málo, takže neměli možnost zjistit, kdo je biologickým otcem konkrétního dítěte. Každý muž proto měl tendenci starat se o každé dítě – odpovědnost za potomstvo se tak rozkládala na celou skupinu.

Výsledkem bylo i sdílení jídla a dalších zdrojů, což zvyšovalo šance na přežití všech členů komunity.

Příležitostný sex zároveň posiluje vazby uvnitř skupiny, protože účastníky udržuje spokojené, uvolněné a přátelské. Velkou roli v tom hraje hormon oxytocin: někdy se mu říká „přírodní extáze“, uvolňuje se během sexu a vyvolává pocity blízkosti a klidu.

V kmenech, jako je Achè, navíc socioerotické výměny neprobíhají jen mezi muži a ženami, ale i mezi členy stejného pohlaví. Homosexualita je zde tedy jen dalším aspektem „sexuálního socializování“.

Jak je tedy možné, že když byli lidé šťastní, spali s kýmkoli a sdílené otcovství fungovalo, žijeme dnes v často dysfunkčních monogamních svazcích a promiskuitu démonizujeme? Jak uvidíme v další kapitole, klíčovou roli v tomto zvláštním vývoji sehrálo zemědělství.