Sebevražda Západu

Na konci sedmnáctého století zažila Anglie zázrak. Skončila doba, která podle filozofa Thomase Hobbese činila život „nepříjemným, brutálním a krátkým“. Začalo období obrovských inovací: bohatství rostlo a násilí klesalo. Budoucnost vypadala jasněji než kdy dřív.

Tajemství? Osvícené, liberální instituce, které potlačovaly temnější, kmenový aspekt lidské přirozenosti. Zázrak se rozšířil a našel svého nejvýraznějšího nositele ve Spojených státech – republice založené dalekozrakou elitou, která si vážila práva na život, svobodu a vlastnictví. To byl vítězný recept Západu.

Dnes je však západní dědictví v ohrožení. Kmenovost znovu sílí. Levice, identitární politika, trumpovský nacionalismus a populistické odmítání liberálních institucí ohrožují zázrak modernity ze všech stran.

Co s tím lze dělat? Dobrým výchozím bodem je pochopit, co učinilo Západ velkým – a právě to tyto úryvky zkoumají. V následujících kapitolách se dozvíte, jak filozofie Locka a Rousseaua stále formuje naše chápání modernity, proč individualismus posiluje občanskou společnost a jak může být lidská přirozenost držena na uzdě institucemi, které se hlásí k liberálním právům.

Lidské dějiny byly většinu času smutným příběhem. Po značnou část jejich trvání byly chudoba a násilí normou. Jak říkal anglický filozof Thomas Hobbes, život většiny našich předků byl „nepříjemný, brutální a krátký“. Až někdy kolem roku 1700 se stalo něco, co změnilo všechno. Nebylo to nic menšího než zázrak.

Než se k němu dostaneme, podívejme se blíže na to, jak lidé dříve žili. Po většinu své existence byli Homo sapiens kočovnými opicemi – primitivními lovci a sběrači, kteří žili z toho, co dokázali sehnat a ulovit. Pak se přibližně před 15 000 lety objevilo zemědělství, které odstartovalo období rychlého rozvoje. Není to ještě onen velký zázrak, ale i tak to bylo zázračné. Tehdy se začaly formovat první rozpoznatelné lidské společnosti.

Skutečný zázrak přišel později – přesněji v pozdním sedmnáctém století, kdy lidstvo znovu revolučně změnilo způsob, jakým se organizuje. Ekonomická data vyprávějí podstatnou část příběhu o tom, jak moc se věci po roce 1700 změnily. Před osmnáctým stoletím většina lidí žila s příjmem kolem jednoho dolaru denně; poté jejich příjmy raketově vzrostly. Po staletích stagnace začal globální HDP na obyvatele stoupat stále výš, bez viditelného konce.

Lidé však nezbohatli jen materiálně – začali také jinak uvažovat. Od konce sedmnáctého století se na Západě objevily nové myšlenky o tom, jak strukturovat společnost a vládu. Vezměme si například Slavnou revoluci roku 1688. Vilém Oranžský vtrhl do Anglie a svrhl krále Jakuba II. Na rozdíl od předchozích palácových převratů však Vilém nepojistil pouze svou vlastní moc; zavedl revoluční reformy.

Zákon o právech například stanovil jasné limity moci monarchie a dal parlamentu mnohem větší slovo při řízení země. Šlo o jeden z prvních případů v dějinách, kdy bylo právo parlamentních zástupců vládnout jménem lidu pevně zakotveno v právu.

Pokud chceme uchovat plody tohoto zázraku, musíme mu porozumět. Právě tomu se budeme věnovat v následujících kapitolách.

V jednom se však prakticky všichni odborníci shodují: zázrak se poprvé naplno rozvinul v Anglii. Proč právě tam? Jak upozorňuje britský spisovatel a konzervativní politik Daniel Hannan, země poskytla pro zázrak jedinečně úrodnou půdu.

Jedním z klíčových faktorů byl systém zvykového práva, který tvoří základ právního státu v Anglii. Na rozdíl od kontinentálního práva, používaného ve většině Evropy, zvykové právo omezuje moc panovníků. Dělá to tím, že vytváří precedenty – předchozí právní případy a verdikty –, jichž se soudci mohou držet při svém rozhodování.

Lze si to lépe představit na hypotetickém příkladu. Představme si, že Francie i Anglie přijmou zákon, který vyžaduje, aby všichni majitelé lodí odevzdali svá plavidla králi. Francouzský soudce by se zajímal v zásadě jen o jednu otázku: Je obžalovaný vlastníkem lodi? Pokud ano, rozhodl by, že ji musí odevzdat.

Anglický soudce by naopak musel nový zákon posoudit v kontextu zvykového práva. Protože je v něm právo na vlastnictví pevně zakotveno, mohl by dojít k závěru, že obžalovaný svou loď králi odevzdat nemusí.

Dalším faktorem byla geografická poloha Anglie. Jako ostrovní země byla historicky dobře chráněna před invazemi. Její vládci se proto jen zřídka cítili nuceni budovat masivní armádu, na rozdíl od svých protějšků v kontinentální Evropě. Výsledek? Společnost, která byla méně militaristická a svobodnější než většina ostatních.

Poslední ingrediencí, která zázrak podpořila, byla anglická občanská společnost a její angažovaná veřejnost. Všiml si toho i slavný francouzský diplomat a historik Alexis de Tocqueville. „Duch individuality,“ napsal, „je základem anglického charakteru. Sdružování je prostředkem k dosažení věcí, které jsou nedosažitelné izolovaným úsilím.“

Měl na mysli to, že individualismus podporoval svobodné sdružování mezi rovnými – základ silné občanské společnosti. A právě to v jádru umožnilo zázrak: kombinace vlády práva, angažované občanské společnosti a vlád, které se neopírají o vojenskou moc při řízení země.