Sběrači, zemědělci a fosilní paliva

Odkud pocházejí naše morální hodnoty? Z náboženství? Z filozofie? Z našich kulturních praktik a tradic? Ano – náboženství, filozofie i kultura hrají významnou roli při utváření konkrétních projevů hodnot v dané společnosti. Podle autora však existuje ještě mnohem základnější zdroj, který určuje, jaký morální systém vyznáváme – ať už žijeme v současné Evropě, nebo v Číně za dynastie Čching. Tímto zdrojem je energie.

Následující kapitoly vás zavedou na cestu od dob, kdy se lidé živili lovem a sběrem, až po naši současnou éru fosilních paliv. Uvidíte, jak způsob získávání energie sehrál klíčovou roli při tom, zda daná společnost přijímala násilí, nebo naopak prosazovala rovnost. A připravte si pomyslnou křišťálovou kouli – podíváme se i na to, jak by budoucí způsoby získávání energie mohly během pouhých 80 let dramaticky proměnit naše hodnoty.

V tomto shrnutí se dozvíte, co dělali sběrači s nováčky, proč se v zemědělských společnostech objevili bohové a králové a jak by Homo sapiens mohl nakonec vyhynout.

V roce 1982 pracoval autor se svými kolegy na archeologickém nalezišti v odlehlé venkovské části Řecka. Jednoho večera kolem nich prošel starý řecký manželský pár. Muž jel na oslu, zatímco žena šla pěšky a nesla těžký pytel. Jeden z autorových kolegů se muže zeptal: „Proč vaše žena nejede na oslu?“ Muž prostě odpověděl: „Ona žádného nemá.“

Pro dnešní dospělé na Západě může tento zjevný obraz sobectví působit až nepředstavitelně. Proč jsou ale většinou právě obyvatelé Západu tak odmítaví vůči genderovým hierarchiím, jako je tato – nemluvě o jiných typech hierarchií? Jsou snad jen citlivější na spravedlnost a rovnost?

Skutečná odpověď může spočívat v mnohem praktičtějším jevu: ve způsobu, jakým získáváme energii. Klíčová myšlenka zní: naše hodnoty se pravděpodobně vyvinuly v souladu s našimi způsoby získávání energie.

V průběhu let se mnoho myslitelů snažilo lidské hodnoty pochopit. Mnohem méně se jich ale pokusilo naše hodnoty vysvětlit – tedy zjistit, proč si ceníme právě toho, čeho si ceníme. Autorova teorie říká, že naše hodnoty se vyvíjejí podobně jako naše geny.

Známe základní princip evoluce: organismy s geny nejlépe přizpůsobenými prostředí tyto geny předávají dál, což vede k trvalému prosazení výhodných vlastností. Za miliony let to může vést k zásadním změnám původního organismu.

Podobně i lidské hodnoty, které se hodí do určitého prostředí, umožní společnosti prosperovat, zatímco společnost s nevyhovujícími či zastaralými hodnotami dlouhodobě neobstojí. Výsledkem je, že některé hodnoty převládnou a jiné vymizí.

Jaká síla ale určuje, které hodnoty obstojí ve zkoušce času? Jedním slovem: energie – přesněji řečeno způsob, jakým ji získáváme. Autor tímto termínem označuje proces, při němž z okolního prostředí získáváme jednotky potravinové energie – kilokalorie. Různé způsoby získávání energie nejlépe fungují v kombinaci s různými hodnotami a různým uspořádáním společnosti.

Můžeme to ilustrovat právě na příkladu řeckého farmáře. Osel si pravděpodobně nevyhrazoval jen proto, že byl bezohledný – jednoduše jednal v souladu s hierarchickými hodnotami typickými pro zemědělské společnosti. Podobně ani obyvatelé společností založených na fosilních palivech neprosazují genderovou rovnost a demokracii proto, že by byli morálně výjimeční, ale proto, že tyto hodnoty nejlépe fungují v prostředí fosilně‑palivové ekonomiky.

Jak se to všechno projevilo v nejranějších lidských společnostech? Podívejme se na to.

Dnes, v moderní době, získává méně než 1 procento světové populace svou obživu lovem a sběrem. Je těžké si představit dobu, kdy všichni lidé byli sběrači – ale během prvních 90 procent lidských dějin tomu tak skutečně bylo. Naším zdrojem energie bylo vše, co nás obklopovalo: planě rostoucí plody, ořechy a volně žijící zvířata.

I když mají sběračské skupiny minulosti i současnosti velmi odlišné a jedinečné kultury, sdílejí několik základních charakteristik – zejména pokud jde o hodnoty.

Klíčové sdělení zní: Sběrači se vyhýbali nerovnosti a hierarchii, ale násilí přijímali jako samozřejmou součást života.

Sběračské skupiny jsou obecně poměrně malé – obvykle čítají několik desítek až několik stovek lidí. Jsou kočovné, přesouvají se z místa na místo podle toho, kde je dostatek potravy. A jsou mimořádně odolné vůči hierarchiím – zejména pokud jde o majetek a bohatství.

Míru majetkové nerovnosti ve společnosti lze měřit pomocí Giniho koeficientu (Giniho indexu). Ten nabývá hodnot od 0 do 1, přičemž 0 znamená úplnou rovnost bohatství a 1 situaci, kdy veškerý majetek vlastní jediný člověk.

Podle jedné studie, která zkoumala pět různých skupin, mají sběračské společnosti průměrný Giniho koeficient 0,25. To je výrazně méně než u zemědělských společností i společností založených na fosilních palivech. Proč je tak nízký?

Sběr a lov znamenají časté přesuny z místa na místo. V takovém prostředí je mnohem praktičtější vlastnit jen několik přenosných věcí než hromadit velké množství objemných předmětů, které by bylo nutné přenášet. Ale to není vše. Potraviny, které sběrači nasbírají nebo uloví, je nutné sdílet, aby všichni členové skupiny získali dostatek kalorií k přežití.

Ve sběračských společnostech se proto nováčci, kteří se pokusí hromadit jídlo pro sebe, setkávají s posměchem, jsou vylučováni ze skupiny, a v krajních případech mohou být dokonce zabiti.

Je pravda, že sběrači jsou si ve většině ohledů poměrně rovni, zároveň jsou však nesporně násilní. Ve dvacátém století zemřel jeden z deseti sběračů násilnou smrtí. Proč je násilí u sběračů tak rozšířené?

Bez centralizované vlády je odstranění hrozby násilím často jednodušší a rychlejší než diplomatické řešení. A v některých sběračských společnostech mají násilnější muži více sexuálních partnerek a dětí než muži méně násilní. Zdá se tedy, že v prostředí sběračů evoluce násilí zvýhodňuje.