Sam Walton: Made in America

V době své smrti v roce 1992 patřil Sam Walton k nejbohatším lidem na světě. Nikdy však nezapomněl na své skromné začátky. Právě tyto kořeny mu vtiskly hodnoty, na nichž vybudoval jeden z nejúspěšnějších maloobchodních podniků, jaké kdy svět viděl: Walmart.

Toto je příběh jeho života a poznatků o tom, jak vytvořit, řídit a rozvíjet úspěšnou firmu. Budeme ho sledovat od otevření prvního obchodu až po vrchol rozmachu Walmartu a novátorské myšlenky, které ho k tomu dovedly.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte:

• jak cesta do Anglie změnila Waltonův pohled na zaměstnance,
• proč Walton tančil v hula sukni na Wall Street,
• a jak se jeho úprava uspořádání pokladen v obchodech stala oborovým standardem.

Sam Walton se narodil v roce 1918 v chudší rodině v Kingfisheru v Oklahomě. Waltonovi neměli mnoho, ale Samovi rodiče dbali na to, aby měl vše podstatné.

Samův otec Thomas byl čestný a pracovitý muž, který bral různé práce, aby uživil rodinu. Kvůli své hrdosti odmítal půjčky a zadlužování, a proto si nikdy nemohl založit vlastní podnik. Sam tomu rozuměl – a později sám využil půjčku k otevření vlastního obchodu.

Samova matka Nan byla naopak rozená podnikatelka a neustále přicházela s nápady, jak rodině přivydělat. Během Velké hospodářské krize na konci 20. a začátku 30. let založila malý mléčný podnik: Sam dojil krávy, matka mléko stáčela do lahví a Sam ho pak na kole rozvážel zákazníkům v okolí.

Tyto dětské zkušenosti přiměly Sama Waltona už v útlém věku pochopit, že bude muset tvrdě pracovat, aby se uživil. Inspirován matčinou snahou přinést do rodiny peníze si našel první práci už v osmi letech. Začal prodejem předplatného časopisů v okolí a v sedmé třídě už na kole rozvážel noviny. Přivydělával si i během studia na vysoké škole. Dokonce si najímal pomocníky a svou novinovou trasu rozšířil na malý podnik s ročním obratem kolem 5 000 dolarů.

Všechny tyto zkušenosti naučily mladého Sama Waltona klíčové lekci: tvrdá práce se vyplácí. Když se pak ve 27 letech chystal rozjet své první podnikání, dobře věděl, že k úspěchu a postupu v životě je nutné být ochoten vynaložit maximální úsilí.

V roce 1945, ve věku 27 let, otevřel Sam Walton svůj první diskontní obchod Walton’s 5–10. Obchodu se vedlo docela dobře, ale Walton věděl, že může dosáhnout ještě lepších výsledků. Pečlivě sledoval konkurenci a začal zkoušet prodejní taktiky, které u jiných obchodníků viděl. To vedlo k velkým úspěchům.

Některé z těchto nápadů byly tak dobré, že se staly standardem v celém odvětví. Například ve čtyřicátých letech bylo běžné, že diskontní obchody měly více pokladen rozmístěných na různých místech prodejny. Když však Walton navštívil jeden obchod v Minnesotě, všiml si, že má pouze dvě pokladny, obě umístěné u vchodu. Tento tehdy radikální nápad se mu zalíbil, zavedl ho ve svém obchodě a rychle ušetřil peníze snížením počtu pokladních.

Podobně si po návštěvě konkurenta, který vystavoval zboží na dřevěných regálech, uvědomil, že tento způsob může výrazně snížit náklady. Walton však šel ještě dál: všechny dřevěné regály nahradil kovovými. Nové regály sice nevypadaly tak hezky, ale jejich nižší cena mu umožnila držet ceny zboží níže než konkurence.

Ani po dosažení úspěchu Walton nikdy nepřestal přebírat dobré obchodní nápady, kdykoli na ně narazil. Když v roce 1975 navštívil jednoho dodavatele, všiml si, že se zaměstnanci před začátkem směny scházejí a společně skandují firemní pokřik. Walton viděl, jak tato aktivita zjevně zvyšuje morálku pracovníků. Po návratu do Spojených států proto zavedl vlastní „Walmart pokřik“ v hlavním obchodě v Bentonville v Arkansasu. Zaměstnanci Walmartu dokonce pokřik předvedli prezidentu Georgi H. W. Bushovi při jeho návštěvě jednoho z obchodů. Walton s uspokojením říká, že z výrazu na prezidentově tváři poznal, že nikdy předtím neviděl takové nadšení u skupiny zaměstnanců.