Rozpad

Pokud jste od listopadu 2016 nežili někde na samotě, pravděpodobně víte, že Hillary Clintonová není současnou prezidentkou Spojených států. Ještě před začátkem její volební kampaně mnoho analytiků a komentátorů věřilo, že má jak zkušenosti, tak postavení na to, aby porazila většinu svých potenciálních republikánských vyzyvatelů. To se však nestalo.

Od nečekaně silného odporu Bernieho Sanderse proti její nominaci až po skandál s e-maily, který její kampaň pronásledoval ještě předtím, než vůbec začala, byl neúspěšný pokus Hillary Clintonové o vstup do Bílého domu plný překážek, jež se jí nakonec nepodařilo překonat. Ačkoli vnější faktory – zejména latentní misogynie – nepochybně sehrály svou roli, tyto kapitoly se snaží nabídnout širší pohled na její neúspěch, místo aby například jednoduše svalovaly vinu na ruské hackery.

Část odpovědnosti za tuto osudovou porážku nevyhnutelně leží i na samotné Clintonové. V tomto shrnutí se dozvíte, proč skandál s e-maily pronásledoval její kampaň až do hořkého konce; jak vnitřní spory v jejím týmu oslabily poselství kampaně; a také proč neexistuje jediný zásadní důvod, který by dokázal Clintonové neúspěch plně vysvětlit.

Před prezidentskými volbami v roce 2016 si Hillary Clintonová nebyla jistá, zda se znovu ucházet o úřad. Po zkušenosti z roku 2008, kdy prohrála souboj o nominaci Demokratické strany s Barackem Obamou, se jí do toho příliš nechtělo.

Na druhou stranu existovalo několik faktorů, které jí hrály do karet. Za prvé, Obama měl stále poměrně dobré hodnocení a Hillary, která během jeho prezidentství působila jako ministryně zahraničí, byla jednou z nejzřejmějších voleb pro pokračování jeho odkazu. Kromě toho si po volbách v letech 2008 a 2012 demokraté mysleli, že mají prakticky jistých 270 hlasů ve sboru volitelů potřebných k získání Bílého domu. Tomuto bloku států se říkalo „modrá zeď“ – šlo o sérii států, které volily demokraty od roku 1992 a které měly demokratickému kandidátovi zajistit potřebné hlasy k vítězství.

Demokraté navíc disponovali širokou sítí kongresmanů a dalších politiků po celé zemi, z nichž mnozí podporovali Clintonovy a mohli pomoci přivést voliče k urnám. S těmito faktory v hlavě Hillary 13. června 2015 veřejně oznámila svou kandidaturu na prezidentku.

Už od začátku však její kampaň postrádala silný příběh a inspirativní poselství, které voliči obvykle hledají. Úspěšní kandidáti musí předložit jasné a přesvědčivé sdělení, které voličům srozumitelně vysvětlí, proč se o úřad ucházejí. Naproti tomu první Hillaryin projev v kampani byl chaotický; psalo ho nejméně pět různých lidí, kteří se snažili dát dohromady něco koherentního. Když byl projev konečně přednesen, působil křečovitě a zmateně.

Mezi pamětihodné, ale zklamávající formulace patřily například věta „Amerika nemůže uspět, pokud neuspějete vy“ nebo důraz na to, že chce „aby naše ekonomika fungovala pro vás a pro každého Američana“. Tyto fráze selhaly, protože nebyly ani přesvědčivé, ani zapamatovatelné a navíc nijak nenarušily rozšířené přesvědčení, že Hillary se cítí být na prezidentský úřad jaksi „předurčená“. Tento problém její kampaň nikdy nedokázala překonat.

Kampaň Hillary Clintonové měla nešťastný začátek a její cestu dále zkomplikovalo trestní vyšetřování. Celá záležitost, která se proměnila v téměř nekonečnou kauzu, vycházela z jejího používání soukromého e-mailového serveru v letech 2009 až 2013, kdy byla ministryní zahraničí. Tento skandál způsobil problémy nejen na počátku její prezidentské kampaně, ale stal se překážkou po celou dobu jejího úsilí o Bílý dům.

Celá sága začala v roce 2014, kdy kongresový výbor vyšetřoval incident v libyjském Benghází; během teroristického útoku tam byli zabiti čtyři Američané a veřejnost požadovala odpovědi. Výbor nakonec zveřejnil svou zprávu v létě 2015, v době, kdy se kampaň Clintonové rozjížděla. Zjištění ukázala, že Hillary nepoužívala svůj vládní e-mailový účet pro oficiální záležitosti, ale pracovala s osobním účtem napojeným na vlastní soukromý server.

Zjištění byla natolik závažná, že se do věci vložila FBI. Clintonová, aby prokázala součinnost, předala 55 000 stran pracovních e-mailů, včetně některých, které obsahovaly utajované informace. O rok později, 5. července 2016, vydal ředitel FBI James Comey prohlášení, v němž odhalil několik neobvyklých detailů. Například označil její asistenty za „mimořádně nedbalé“ a naznačil, že je možné, že „nepřátelští aktéři získali přístup k jejím e-mailům“. Přesto Comey na závěr uvedl, že žádné obvinění vzneseno nebude.

To mohlo být konečné rozuzlení, ale – bohužel pro Hillary – e-mailové drama pokračovalo. V předvečer voleb byly napadeny a následně unikly e-mailové účty jak Demokratického národního výboru, tak předsedy Clintonovy kampaně Johna Podesty. Ačkoli tyto události zjevně nesouvisely s Clintonové soukromým serverem, z hlediska veřejného vnímání to nebylo podstatné. Samotné slovo „e-mail“ stačilo k tomu, aby si lidé nové úniky spojili s vyšetřováním FBI a s domnělou vinou Clintonové.