Romanovci

Máte rádi historii podávanou s pořádnou dávkou dramatu? Pak se musíte seznámit s Romanovci. Třistaleté období, během něhož tato dynastie vládla Rusku, je plné intrik, pučů, revolucí, vražd a bitev. Kromě dramatických událostí byli Romanovci také jednou z nejmocnějších a nejvlivnějších rodin v Evropě. Přetvořili Rusko z malebného, konflikty zmítaného zapadákova v impérium, které na svém vrcholu zabíralo jednu šestinu pevninské plochy světa. A pak o to všechno přišli.

Od moskevského dvora cara Michaila I. přes šíleného mnicha Rasputina až po počátky revoluce – příběh Romanovců je skutečně epický. V tomto shrnutí se dozvíte, jak Romanovci ztratili a znovu našli dědice trůnu, proč se Petr Veliký skrýval v Nizozemsku a jaká byla dohoda s Rasputinem.

Píše se rok 1613. Ruský dvůr čelí vážnému problému. Právoplatný dědic trůnu, Michail Romanov, zmizel. Šlechta, známá jako bojaři, chce, aby se Michail stal carem. Polsko, s nímž je Rusko v téměř neustálém konfliktu, si naopak přeje jeho smrt. Potulné žoldnéřské kozácké oddíly pátrají po mladém princi, aby získaly odměnu, kterou Poláci vypsali na hlavu sedmnáctiletého chlapce. Ale nikdo – ani přátelé, ani nepřátelé – nedokáže Michaila najít. Stručně řečeno: panuje naprostý chaos.

Jak k tomu došlo? Abychom to pochopili, musíme se vrátit až do roku 1547. Tehdy se car Ivan Hrozný rozhodne oženit. Ivan je princ z rodu Rurikovců. Rurikovci vládnou Rusku od roku 862 a Ivan je zoufale odhodlán v dynastii pokračovat. Za ženu si vybírá dceru oblíbeného bojara. Jak se jmenuje? Anastasie Romanovna.

Klíčové sdělení: dynastie Romanovců měla velmi nejistý začátek. Anastasie porodí dva syny: Ivana a churavého Fjodora. A tady začíná drama. Ivan Hrozný umírá v roce 1584, ale předtím ještě v záchvatu zuřivosti zabije svého mocichtivého syna Ivana – probodne ho kopím do hlavy. Fjodor se stává carem, ale v roce 1598 umírá bezdětný.

Z rodu Rurikovců zbývá už jen jeden další dědic trůnu, Dmitrij. Nikdo však neví, kde je: naposledy byl viděn, když ve dvou letech záhadně zmizel. V mocenském vakuu je za cara zvolen Boris Godunov, mocný bojar. Jeho pozice je ale vratká. Bratranec cara Fjodora – další Fjodor – má rovněž nárok na trůn. Boris jedná rychle, aby svého rivala vyřadil ze hry. Obviní Fjodora z čarodějnictví a vyžene ho na sever, do Arktidy.

Car Boris vládne až do roku 1605, ale brzy po jeho smrti je trůn opět prázdný. Dalším uchazečem je muž, který tvrdí, že je dávno ztracený dědic Dmitrij. Na trůnu se udrží pouhých devět dní, než se proti němu bojaři obrátí a probodají ho jednadvaceti ranami.

Teď už je boj o trůn v plném proudu. Mobilizuje se více než deset armád, každou vede někdo, kdo se vydává za dědice. Polská armáda se shromažďuje kolem dalšího falešného Dmitrije. Dobývají Kreml a berou bojaře i dalšího uchazeče – Michaila Romanova – jako rukojmí. Rusové se však nevzdají. Když jsou Poláci poraženi, bojaři zvolí Michaila Romanova carem.

Jenže on ani jeho matka nejsou k nalezení. Jsme zpět u situace z úvodu: Rusko má nového cara, ale ten je nezvěstný. Ruským oddílům trvá týdny, než ho vypátrají v klášteře, kde se skrývá. Nakonec ho přivedou zpět do Moskvy. Romanovci se konečně ujímají trůnu.

Dne 25. června 1682 se v Kremlu odehrává neobvyklá korunovace. Ivan V., vnuk Michaila Romanova, je korunován carem Ruska. Současně je korunován i jeho nevlastní bratr Petr I. Jinými slovy: Rusko má dva carské spoluvládce. Proč?

Tato podivná dvojitá korunovace má uklidnit napětí na dvoře. Každého z nových carů podporuje jiná frakce šlechty. Patnáctiletý Ivan však trpí duševní chorobou a Petrovi je teprve deset. Ani od jednoho se zatím nedá očekávat, že bude skutečně vládnout.

Korunovaci za mříží sleduje Sofie, starší sestra Ivana a nevlastní sestra Petra. Jako žena se nesmí slavnosti přímo účastnit. Právě byla ale jmenována regentkou – a fakticky se tak stává první ženou, která v Rusku vládne.

Klíčové sdělení: šlechta často držela v rukou větší moc než samotní carové. Jako regentka je Sofie stejně mocná jako carové před ní. Když se proti ní postaví pravoslavná náboženská sekta známá jako starověrci, nechá dvacet tisíc z nich upálit na hranici. Poté se v odvážném kroku spojí s Poláky a zaútočí na Osmanskou říši. Jejím cílem je získat území na Krymu.

Zatímco Sofie vzdoruje jak starověrcům, tak osmanským vojskům, začíná se hrozba rýsovat mnohem blíž – doma. Mladý spolucísař Petr dospívá v energického muže s výrazným vojenským talentem. Sofie se nechce moci vzdát. Co má dělat? Má provdat Ivana a doufat, že zplodí dědice, a sama vládnout dál ze zákulisí? Nebo má přesvědčit bojařstvo, aby ji přímo zvolilo carovnou?

Ivan se skutečně ožení, ale narodí se mu jen dcery. Mezitím se ožení i Petr a má syna – dědice. Sofiina pozice vypadá beznadějně. Má v zásadě dvě možnosti: doufat, že nyní ženatý Ivan zplodí syna a legitimního následníka, nebo dosáhnout přesvědčivého vítězství na Krymu – takového, které by bojaře přimělo, aby ji uznali za carovnu.

Štěstí jí však nepřeje. Ivan má další dceru. A Osmané donutí ruské vojsko stáhnout se z Krymu. V posledním zoufalém pokusu udržet si moc Sofie rozšíří zvěst, že Petr plánuje Ivana zavraždit. Marně. V té době už má Petr podporu bojarů i silnou armádu. Sofie je zatčena. Ivan umírá v roce 1696. Trůn připadá chlapci Petrovi – v dějinách známému jako Petr Veliký.